KOMENTÁŘ
Když se před čtyřmi lety dojednávala Lisabonská smlouva, vedly se spory mimo jiné o Listinu základních práv EU, která je její součástí. Ošívali se z ní především Britové a Poláci. My jsme se tehdy rozhodli, že ji zpochybňovat nebudeme. Až mnohem později si v ní při procesu ratifikace našel téma prezident Klaus a vymohl si z ní pro ČR výjimku. Málo se při tom ví, že celou tu dobu neexistovala zevrubná, systematická analýza dopadů Listiny na nás. Existovaly jen dílčí rozbory, povědomí o analýzách, které si dělali jinde, a od boku střílené soudy expertů, že Listina „by neměla“ znamenat žádný převrat. Přitom takovou analýzu za nás nikdo jiný neudělá. Právní prostředí a zvyky jsou v každé zemi jiné, takže zahraniční analýzy nelze beze zbytku převzít. Nakonec i Klausova výjimka se týkala věci, kterou při psaní Listiny (doufejme) nikdo neměl za lubem.
I to lze chápat jako pozadí nyní probíhajícího výběru státního tajemníka pro záležitosti EU.
EU není cizina Když jsme do Unie vstupovali, byla politika vůči ní sférou diplomacie. Když jsme její součástí, nelze s tím vystačit. To, co se v Unii rozhodne, má dalekosáhlé dopady přesahující hranice jednotlivých resortů. A návrhy putující bruselskými institucemi jsou stejně tak naší věcí jako to, co se projednává ve Strakovce a ve sněmovně.
Příležitostně vznikající či udržovaný dojem, že linka Brusel-Praha je jednosměrný spoj, po němž nám přicházejí hotové předpisy, jimiž u nás zavádíme „evropskost“, je mylný. Přesněji řečeno, nemá a nemusí tomu tak být. Nemusíme vždy dopadnout tak jako s reformou cukerného hospodářství, které dopadlo nejtvrději právě na nás. Nemusí se vždy všechno dělat neprůhledně a na poslední chvíli jako přidělování znečisťovacích povolenek. Česká stanoviska se ovšem musí důkladně připravovat. Často přesahují hranice jednotlivých resortů. Nedávno se například projednávala směrnice o opožděných platbách, v níž se hovoří o tom, že stát či jiné veřejné orgány budou povinni proplácet podnikatelům faktury za jejich služby nejméně do 30 dnů. Jinak budou moci mít dodavatelé nárok na úrok z dlužné částky. Tento návrh důsledně obhajovalo ministerstvo průmyslu a obchodu, které v tom vidí pomoc malým a středním podnikatelům, ale obávalo se ho ministerstvo zdravotnictví, neboť by směrnice platila na státem či kraji zřizované nemocnice, které běžně platí v mnohem delších lhůtách. Ministerstvo financí se snažilo eliminovat dopady na státní rozpočet a hlavním gestorem bylo ministerstvo spravedlnosti jako gestor obchodního zákoníku. Nakonec se podařilo sladit českou pozici a výsledkem se stala určitá výjimka pro sektor zdravotnictví a pro nenadálé katastrofické případy, jako jsou třeba povodně.
A tak je to zpravidla: Návrhy z oblasti životního prostředí mají dopady i v dopravě a v zemědělství. Přípravu antidiskriminační směrnice může mít na starosti útvar zmocněnce pro lidská práva anebo ministerstvo práce. V Bruselu řeknou klimatický balíček, ale teprve když ho rozbalíme, zjistíme, že může mít netušené, disproporční dopady třeba na naše teplárenství.
Ministerstvo zahraničí má k prosazování našich návrhů své lidi v Bruselu. Ke koordinování českých pozic ovšem žádné své lidi nemá. Ministr zahraničí je ve vládě jen rovný mezi sobě rovnými a k tomu, aby dokázal srazit hlavy dohromady, nemá nic než svou autoritu a politickou obratnost. V jiných zemích mají buď ministry pro evropské záležitosti (tak jako jsme měli my, ale nová koalice se rozhodla funkci zrušit), anebo státní tajemníky. Ti také zpravidla jezdí na tzv. Radu pro všeobecné záležitosti, kde se připravuje program Evropské rady a projednávají důležitá unijní témata.
Kníže s baronkou V koaliční smlouvě i programovém prohlášení jasně stojí, že přípravu evropských pozic má v gesci premiér, který má k tomu na úřadu vlády odborný útvar, jenž spolupracuje s ministerstvem zahraničních věcí. Lisabonská smlouva vedle dřívější Rady pro všeobecné záležitosti, kterou řídí představitel země, jež vykonává rotující předsednictví EU, vytvořila ještě Radu pro zahraniční záležitosti, které předsedá baronka Ashtonová. Kdo na nich má členské země zastupovat, evropské dohody nespecifikují. Z logiky věci i koaliční smlouvy ale jasně vyplývá, že na tuto Radu by měl jezdit Karel Schwarzenberg, a na Radu pro všeobecné záležitosti by měl jezdit státní tajemník - člověk podřízený premiérovi, který bude doma i v Bruselu disponovat premiérovou autoritou a vyzná se v unijních institucích.
***
Příležitostně vznikající či udržovaný dojem, že linka Brusel-Praha je jednosměrný spoj, po němž nám přicházejí hotové předpisy, jimiž u nás zavádíme „evropskost“, je mylný. Přesněji řečeno nemá a nemusí tomu tak být.
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
