Unikátní anketa mezi kandidáty: Vlajku EU vyvěsíme společně s českou

Měsíc před uzávěrkou nominací (lhůta vyprší 6. listopadu) LN mapovaly postoje kandidátů. Jejich odpovědi na devět základních dotazů mohou voličům posloužit jako vodítko pro výběr ideálního adepta.

Karel Randák

1. Takováto otázka je velmi předčasná, obrátím se samozřejmě na ty, kteří dlouhodobě prokazují dostatečný morální kredit, mají dostatečné schopnosti a znalosti, a hlavně, kteří budou chtít takovou práci dělat.

 2. Ano, společně s vlajkou České republiky. Jsme členy EU a dokud se všichni shodujeme na tom, že jejími členy máme být, nemám proč hrát jakékoli pozérské hry.

3. Mě se zvyk navštívit Slovenskou republiku líbí, vyjadřuje nadstandartní vztahy obou zemí, které já oceňuji a ctím. Kancelář prezidenta republiky nesmí fungovat jako fanouškovský klub. Předpokládám zapojení řady uznávaných odborníků a analytiků, jako např. Prof. Švejnara, kteří budou prezidenta vybavovat fundovanými podklady. Roli Kanceláře PR vidím vzhledem k silnému mandátu jako klíčovou. Žádný konkrétní výnos neplánuji.

4. Tato otázka se mi zdá zbytečná, samozřejmě odkryji vše, co bude možné. Problém není jen v odměnách spolupracovníků, ale i ve financování polosoukromých aktivit prezidenta apod.

5. Institut milostí  považuji za velmi důležitý. Na rozdíl od stávající situace, bych kladl důraz na detailnější vysvětlení důvodů, proč je konkrétní milost udělována. Zároveň předpokládám zapojení větší skupiny odborníků schopných věc posoudit.

6. Otázka daní spadá do gesce Vlády ČR a prezident by do ní neměl nijak aktivně zasahovat.

7. I tuto otázku považuji za předčasnou, a to především z toho důvodu, že ze své vlastní zkušenosti vím, že kterékoli jméno bych nyní řekl, tak bych dotyčnému mohl způsobit nemalé problémy. Samozřejmě i tady vidím silnou roli mého poradního sboru, se kterým podobně důležitá rozhodnutí hodlám konzultovat.

8. Existuje řada kandidátů, kteří si vyznamenání zaslouží, kteří třeba i z osobních důvodů byli dosud opomíjeni. Neberme jim moment milého překvapení. Co se týče Josefa Mašína, vážím si všech bojovníků proti totalitě, ale zde došlo ke zbytečným krokům, které ospravedlnit nemůžu.  

9. Na miskách vah nelze porovnávat obchodní zájmy země a obhajobu lidských práv. Tyto dvě věci musí spolu jít v ruku v ruce, bez vzájemné závislosti. Ochraňujme lidská práva a pokusme se přesvědčit zahraniční partnery kvalitou našich výrobků. 

Vladimír Franz

1. Takovou otázku jsem zatím neřešil a ani neřeším.

2. Hrad patří k symbolům české státnosti a českého státu. Vlajku Evropské unie bych neměl problém nechat vyvěsit při podobných příležitostech, na které se ptáte.

3. Nejprve bych se představil členům vlády, Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Poklonil bych se hrobu TGM a místu posledního spočinutí Václava Havla. První oficiální cesta by vedla na Slovensko.

4. V těchto záležitostech bych se řídil platnými zákony. Apriorní představy, že se v nejvyšším úřadu země děje něco nepatřičného, nebo že jsou jeho pracovníci přepláceni a prezident je rozmařilý, mi přijdou absurdní. Kapitola Kanceláře prezidenta republiky je veřejnou součástí státního rozpočtu.

5. Při uplatňování tohoto práva bych se řídil humanitárními a sociálními důvody. Zajímala by mne i míra společenské nebezpečnosti spáchaného činu i šance, že se dotyčná osoba je schopná se napříště střetu se zákonem vyhnout.

6. Pravomoc prezidenta zúčastnit se nejen zasedání kabinetu, ale i obou komor Parlamentu, pokládám za významnou možnost vyslovovat včas jeho názory a postoje k tvorbě zákonů a například i mezinárodních smluv. Nejsem ale ekonom ani děd Vševěd a na některá témata bych si proto logicky tvořil názor na základě kvalifikovaných informací respektovaných a nezávislých autorit. Sazby DPH patří mezi ně.

7. Neprozradím. Každý člověk je originál. Mými kandidáty do obou institucí by byly uznávané, morálně i odborně nezpochybnitelné osobnosti.

8. Můj názor je takový, že bratři Mašínové svými činy společnost silně rozdělují. Při veškeré úctě k prostředí, z něhož vyšli, zejména k jejich otci, brigádnímu generálovi Josefu Mašínovi a ideálům, které vyznávali, nejsem přesvědčen o tom, že by měli dostat státní vyznamenání.

Klára Samková

1. Funkce kancléře by se ujal pan Tomáš Houška (pedagog, spisovatel, scénárista a režisér – pozn. red.).  Funkce tajemníka prezidenta není nijak protokolárně určena, to, že se p. Klaus rozhodl, že bude mít tajemníka, bylo jeho osobní rozhodnutí, které bych nenásledovala. Můj tým je prakticky vybrán, nicméně nechci v tuto chvíli ještě jeho jména zveřejňovat.

2.  Česká republika je členem Evropské unie, což je v každém případě nadstátní útvar. Z tohoto důvodu by vlajka Evropské unie měla být vztyčena nad Hradem stále

3.  Co se týká prezidentského cestovatelství, byla bych prezident, který by se primárně věnoval domácím záležitostem a nelze očekávat, že bych se příliš vydávala na nějaké „spanilé jízdy“. Lze též očekávat, že i při těch příležitostech, při kterých by bylo cestování nezbytné, by prezidentský „speciál“ pravděpodobně spal v hangáru a užívala bych pravidelných leteckých linek, prioritně nízkonákladových. Po okolních státech by mohli obnovit pěkný zvyk očekávat českou státní návštěvu na vlakových nádražích.

Chápu však, že návštěva hlavy státu je vrcholnou diplomatickou událostí, kterou se vyjadřuje úcta k tomu kterému státu, který prezident navštíví. V tomto směru jsem přesvědčena, že zvyk, že český prezident navštíví jako první zemi po zvolení do své funkce sousední Slovensko, by měl být skutečně nezpochybnitelným pravidlem české diplomacie. Následovali by nejbližší sousedé – (ve směru hodinových ručiček, neboť diplomatický protokol v tomto směru mlčí), s ohledem na blízké vztahy dále Maďarsko a Ukrajina

4.  Nu, pokud vím, tak transparentní účet nemají ani ministerstva ani žádný jiný vrcholový orgán státní správy, čímž ovšem neříkám, že by Hrad nemohl jít příkladem. Co se ovšem týká transparentnosti, respektive netransparentnosti dnešního hospodaření Hradu jako celku, považuji současný stav za KATASTROFÁLNÍ. Na příklad Správa pražského hradu, která obhospodařuje „Hrad“ (ale ví někdo, jaké nemovitosti k „Hradu“ náleží? Z veřejně dostupných zdrojů to ověřit nelze – možná systémovým prohledáváním Katastru nemovitostí) a zámek v Lánech, má na svých webových stránkách naposledy zveřejněnou výroční zprávu o hospodaření z roku 2006. To je trestuhodné!

Přitom v tomto roce tam uváděný rozpočet je cca 126 milionů, tedy naprosto nikoliv zanedbatelná částka. Při pohledu na organizační strukturu Správy pražského hradu bych skutečně chtěla vědět, co je na příklad náplní práce oddělení „přípravy staveb“ a od „oddělení správy nemovitostí“ bych chtěla vědět jak je možné – tedy pokud je pravda to, co říkal nedávno ve svém rozhovoru pan Jakl – že na Hradě jsou dosud služební byty, užívané rodinnými příslušníky komunistických prezidentů. To je prostě neakceptovatelné jak po právní tak po politické stránce. V tomto směru by bylo možno ode mne očekávat smršť, doprovázenou finančním i personálním auditem.

5.  Jelikož mám právnické vzdělání, pravděpodobně bych se otázce milostí věnovala sama a na rozdíl od předchozích prezidentů bych chtěla s každým adeptem na milost nejen osobně mluvit, ale mít také jasno, co s ním bude po udělení milosti dál. Dostat se za brány vězení je určitě pěkné, ale nechat kohokoliv před tím vězením bezradně stát, to je skoro ještě horší než jej propustit. Při udělení milosti musí být zabezpečená péče nějaké komunity nebo rodiny, která se o adepta milosti postará.

6.  Nemyslím si, že prezident by měl být tím, kdo by se zabýval „výkonnou politikou všedního dne“, do které počítám i stanovení výše DPH. Zajímala by mne ovšem celková koncepce vlády vůči ekonomice země, což je věc, kterou dnes naprosto postrádám. Dnešní vláda mi přijde prostá jakékoliv vize a jakékoliv koncepce, a to, bohužel, se zdaleka netýká jen ekonomie.

7. Znám množství kvalifikovaných kandidátů. Z Nejvyššího správního soudu: Zdeněk Kühn (až od příštího roku), Kateřina Šimáčková, Vojtěch  Šimíček. Na Nejvyšším soudu mne zaujaly názory Pavla Pavlíka. Promluvit bych si rozhodně chtěla s JUDr. Ivanou Hrdličkovou

z Krajského soudu v Hradci – pobočka Pardubice. Vojtěch Cepl junior by převzetí soudcovského taláru ústavního soudce ode mne dostal příkazem jako od vrchního velitele ozbrojených sil... Do bankovní rady mě napadá třeba expertka Světové banky Hana Brixi, pokud by to přijala, nebo Tomáš Prouza.

8.  Vyznamenala bych především ty, kteří šíří dobré jméno Česka po světě. Eva Jiřičná – architektka, Josef Koudelka – fotograf, Antonín Kratochvíl – fotograf, Blanka Matragi – módní návrhářka a výtvarnice. In memoriam: Ladislav Novák – kapitán fotbalového mužstva Československa na MS ve fotbale v Chile, Jiří Muchaspisovatel, Tomáš Špidlík – teolog... Bratry Mašíny bych nevyznamenala, neboť odpor proti komunistickému režimu si představuji zcela jinak, než jak jej realizovali oni.

9. Stejně tak se bylo možno ptát západoevropských vlád, zda podpora Benešovy vlády za II. světové války byla ekonomicky výhodná..... a po roce 1948 bychom se mohli ptát opět západoevropských vlád, americké vlády, ale třeba i vlády australské, co jim vlastně bylo po českých emigrantech, kteří měli – kupodivu – něco proti diktátorskému režimu, který byl v naší zemi nastolen. Byla to od nich také hloupá módní vlna? Ne – nedomnívám se. Stále totiž existuje něco, jako je „obecná slušnost“ a „obecná spravedlnost“. Souvisí přímo s lidstvím. A prosím vůbec nesměšovat Čínu a Rusko. To není totéž – mimo jiné i proto, že Rusko, ať je jaké je, stále zůstává integrální součástí Evropy, evropské kultury a dějin.