Dvojice měla plán. „Chtěli jsme je poslat do Kanady jako materiál k dokumentu Indiánské léto,“ vzpomíná Laštůvková. Zmiňovaný snímek právě v té době dokončoval režisér Rudolf Krejčík, který už za Atlantikem na záběry čekal. Podařilo se a negativy odlétly do Montrealu. „Všechno prošlo hladce, možná proto, že jsem v té době byla těhotná,“ odhaduje Laštůvková.
Zatímco Krejčík dával film dohromady, producentka Máša Charouzdová přemluvila v New Yorku Jiřího Voskovce, aby k dokumentu namluvil komentář.
Dlouhá léta se o osudu záběrů nevědělo vůbec nic. Po roce 1989 Laštůvkové zavolal historik Karel Čáslavský. Pozval ji do Národního filmového archivu a tam jí přehrál snímek Nezapomenutelných sedm dní (Seven days to remember). Ihned poznala, že jde o pašované záběry. Film Čáslavskému kdosi v 70. letech poslal z festivalu ve Splitu a on ho za doby normalizace ukryl. Na to, kdo snímek poslal z tehdejší Jugoslávie zpět do Československa, se nikdy nepřišlo.
Nezapomenutelných sedm dní Lidovky.cz uvádějí na internetu v podobě, v jaké vznikl v prosinci 1968 i s původním anglickým komentářem Jiřího Voskovce.
lidovky.cz Celý film naleznete na www.lidovky.cz/68
