Unikátní přeměna Terezína? V areálu pevnosti může vyrůst mezinárodní muzeum genocidy

Genocida není záležitostí jen jedné historické epochy, je to stále aktuální téma, vysvětluje nad hromadou fotografií z terezínských bývalých kasáren Šimon Krbec a jeho kolega Pavel Chalupa z Centra studií genocid Terezín. Oba zastupují iniciativu, která upozorňuje na význam připomínání si hrůz způsobené nebezpečnou ideologií.

O nováčky nejde

V oboru jde o známé kapacity. V posledních letech se podíleli na realizaci unikátního projektu Vlaku Lustig, který na nádražích měst v Česku, v Polsku a na Slovensku prostřednictvím divadelní hry Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou připomněl památku obětí holokaustu tisícům divákům. Jejich Výzkumné centrum archeologie zla také zajišťovalo celý cyklus přednášek.

Poslední projekt spočívá v revitalizaci terezínských Dráždanských kasáren, též známých jako Žižkovy kasárny, kde za války hráli vězni fotbal a které nacistům sloužily k natáčení propagandistických filmů. O fotbalové lize nedávno psaly také Lidové noviny v článku s titulkem „V Terezíně se hrála liga. Fotbal pomáhal zapomenout na útrapy“.

Fotbalová liga v Terezíně.

Obrovský areál, kam je nyní kvůli špatnému technickému stavu zakázaný vstup (snímky použité v článku vznikly za dozoru úředníků, kteří se vstupem do prostoru souhlasili - pozn. red.), chtějí přeměnit v multifunkční centrum. Terezín totiž podle iniciátorů nedokáže plně využít svůj potenciál a přilákat turisty na delší čas. Momentálně většina z nich navštíví pouze část historického objektu a po několika hodinách odjíždí pryč. 

Multifunkční prostor

Pracovní název pro projekt je zatím „Mezinárodní muzeum genocidy“.„Vzhledem k obrovské ploše objektu Drážďanských kasáren je prakticky jediným možným řešením vybudování multifunkčního prostoru, který by kombinoval vzdělávací, archivní, komerční a rezidenční prostory. Jedním z možných využití objektu po jeho celkové rekonstrukci je vybudování stálé expozice a vzdělávací infrastruktury v rámci projektu Centra studií genocid Terezín,“ vysvětluje záměr ředitel vzdělávací instituce a populizátor oboru „genocide studies“ (studium genocid - přeloženo z angličtiny - pozn. red.) Krbec.

V Mezinárodním muzeu genocidy by se návštěvníci Terezína podle jeho přání seznamovali s univerzální historií genocidního násilí ve světových dějinách. Jeho zakladatelé by také chtěli dosáhnout toho, aby návštěvníci terezínské pevnosti měli důvod setrvat na prohlídce místa spojeném s tragickou událostí minulého století déle. Hovoří dokonce i o několikadenních zájezdech do města, jehož jméno rezonuje nejen po celé Evropě, ale i daleko za jejími hranicemi. Nejčastěji v Americe. 

Důsledky genocid podle Krbce i jeho kolegů totiž nekončí ve chvíli, kdy je zastaveno násilí. Za jeden z nejvýznamnějších důsledků každé genocidy pak považuje snahu pachatelů a jejich podporovatelů genocidu popírat či zpochybňovat. 

„V tomto smyslu má výuka a studium genocid vysoce aktuální rozměr – pomáhá uchovat či v některých případech dokonce odhalit jejich historickou skutečnost,“ vysvětluje ředitel centra a přednášející o tématu genocidy na Karlově Univerzitě.

S odkazem na válečnou historii terezínského ghetta a symboliku místa, kde se během druhé světové války hrála terezínská fotbalová liga, se v projektu počítá i se zpracováním tématu válečné historie, lidských práv, mezinárodního práva a prevence genocidního jednání. 

„V objektu by byl vybudován i minikampus pro semestrální výuku v mezinárodním oboru studií genocid, který by sloužil studentům z celého světa. V ideálním případě by byl obnoven hlavní dvůr kasáren s fotbalovou plochou, kde by se jako připomínka tragického osudu obětí holocaustu a dalších genocid pravidelně konal memoriál terezínské fotbalové ligy,“ dodává Krbec.

Finančně náročný

Atraktivní plán ale bude finančně hodně náročný, což může být nepříjemnou překážkou pro jeho vybudování. Částka bude jistě v řádu miliard korun. Centrum studií genocid Terezín proto zvažuje založení nadačního fondu a též přemýšlí o tom, že by požádalo o pomoc mezinárodní organizace. 

Oslovili už i americké produkční společnosti, aby nastudovali hru podle Lustigovy Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou. Výtěžek z benefičních představeních by měla sloužit na účely výstavby muzea.

Centrum má nicméně uzavřenou partnerskou smlouvu s městem Terezín. S jejich finanční podporou ale, zdá se počítat, nemůže. Tamní samospráva totiž řeší dlouhodobě problematiku záchrany a využití objektů, které jsou součástí Městské památkové rezervace. Na rozsáhlejší plány chybí peníze. 

„Vzhledem k rozsáhlosti a stavu objektu doposud se nepodařilo zajistit dostatečné finanční prostředky a smysluplné využití celého objektu. Vichřice střechu tohoto objektu vážně poškodila, a tak se záchrana objektu stala již velice akutním problémem,“ řekla starostka Hana Rožcová. Oprava celé střechy by podle již dřívějšího zjištění serveru Lidovky.cz vyšla zhruba na 50 milionů korun.

První kroky tedy budou podle starostky směřovat k opravě poškozené střechy a stabilizaci objektu. Až v následující etapě se přejde na rekonstrukce a využití objektu. Město prý v současné době jedná se zástupci Úřadu vlády pro strukturálně postižené regiony a usiluje o využití projektu RE:START. 

„Jako reálné se jeví vytvoření takových podmínek, které umožní víceúčelové využití objektu s různými subjekty pro účely rozvoje podnikání, vědecké činnosti, školství, ubytování a dalších věcí,“ vysvětlila Rožcová.

Nelze přispět, říká město

Vzhledem k obrovskému majetku, čímž je především Barokní pevnost Terezín, město ale veškeré své volné prostředky věnuje obnově a záchraně kulturních památek. „Proto přímo finančně nemůže podpořit jednotlivé partnery,“ dodává starostka s tím, že ale vyvíjí „maximální snahu vytvořit takové podmínky, aby tyto subjekty mohly svojí činnost v Terezíně vykonávat“.

Již dva roky také pracuje mezirezortní pracovní skupina, která má za cíl napomoci vytvořit podmínky pro další rozvoj města, který bez pomoci státu není reálný. Výsledky její práce ale zatím nejsou vůbec patrné.

O plánech Centra studií genocid Terezín například ministerstvo kultury nemá téměř ponětí. Resortní Odbor muzeí a galerií musel požádat o vyjádření jejich příspěvkovou organizaci Památník Terezín.

Ředitel Jan Roubínek na otázky o tom, zda podpoří záměr, napsal: „O existenci Centra studií genocid jsme se dozvěděli až z denního tisku letos na jaře z článku Mirky Salavové ‚Školáci budou v Terezíně poznávat anatomii genocidy‘. (...) O zmíněných akcích jsme se bohužel dozvěděli opět jen zprostředkovaně a nebyli jsme na ně organizátory pozváni“.

Podle Chalupy to má ale jednoduché vysvětlení: jednak je příliš brzy, jde teprve o záměr. Důležitějším faktem nicméně je, že kasárny patří městu. Centrum proto požádalo o spolupráci právě vedení samosprávy. 

Již v roce 2015 město čekalo na zprávy od statiků o stavu areálu, které měly rozhodnout o dalším osudu historicky významné části terezínské pevnosti. Úředníci tehdy plánovali, že se v brzké době obrátí na ministerstvo kultury o pomoc. Terezín neměl ani na opravu zničené střechy. K žádné změně ovšem dosud nedošlo.

Neúspěšný plán

Zkáze, kterou způsobily převážně povodně z roku 2002 a 2013, chtělo město už před lety zamezit. Terezín měl bohaté plány, jak bývalé armádní prostory proměnit. 

Na místech měly za 906 milionů korun vzniknout ubytovací prostory plánovaného vysokoškolského kampusu nazvaného Europrojekt. Školy ale neprojevily zájem se do Terezína stěhovat, a tak veškeré sny o rekonstrukci zůstaly jen na papíře. Ačkoli město následně připravilo reálnější plán, který počítal jen s polovičním rozpočtem, k rekonstrukci nakonec nedošlo.