Chcete vidět do budoucnosti? Pásmo Film point na ČT 2 nabízí produkci tuzemských filmových škol - a některé ze zařazených kousků skutečně vzbuzují velké naděje. Nejnovější kolekci z noci na úterý otevřela reportáž Terezy Tary Hormonální akvárium, vzniklá v rámci prváku na katedře dokumentární tvorby na FAMU. Černobílý film podal poselství o tom, jak ničíme přírodu i sebe sama hormonální antikoncepcí, docela vtipně: promluvy expertů z polí gynekologie, biochemie a dalších prokládal klevetícími výpověďmi dívek, které příslušné preparáty používají, prostřihy z koupaliště a záběry na rybařící chlapáky. Zejména poslední motiv byl použit uštěpačně ironicky, neboť celý snímek stál na zprávě, jak se působení pohlavních hormonů vodní cestou zesiluje, mění rybí samečky na samice a může mít vliv i po požití jejich masa...
Minimalisticky vtipná byla i hraná etuda Prodavačka Josefa Tuky, v níž se uvadající zaměstnankyně parfumerie kvůli milenci „omladí“ - jen aby ho viděla odjíždět s daleko mladším úlovkem. Mateřským kouzlem zapůsobil kratičký snímek Kateřiny Kačerovské Podej mu prst, v němž se hraná akce lidské ruky snoubí s animací kreslené postavičky. Korunou aktuálního vydání pásma se nicméně stal dokumentík nazvaný Co je to... moderní u mění (sic). Jaroslav Kratochvíl v něm nejdřív vyrazil k plzeňskému nádraží posbírat názory dělného lidu na titulní otázku; dočkal se odpovědí vpravdě bizarních. I vytvořil z šachovnic, lepidla a armády postaviček na hraní „umění“ svoje a jal se ho ve švejkovské stylizaci prezentovat v ateliéru Milana Knížáka. Reakce Knížákova i jeho studentů svou blábolivostí ohlasy od nádraží ještě daleko předčily...
A když jsme u filmu a u umění -snad to byl plán, snad kouzlo nechtěného, ale hned po Film pointu ČT 2 nasadila kalibr nejvyšší: Metropolis. Opus magnum Fritze Langa, který se spolehlivostí gravitace figuruje na nejvyšších příčkách každého seriózního žebříčku nejlepších filmů všech dob, byl promítnut v restaurované verzi, v jaké měl v roce 1927 původně vzniknout. Metropolis může být černobílá a němá, ale přesto znovu a znovu šokuje svou nepokořitelnou nadčasovostí. Stejně jako architektura z téže doby, i tenhle film dodnes působí mnohem svěžeji než spousta mladších děl jimi inspirovaných: kombinace utopického příběhu, post-verneovských urbanistických vizí a teutonsky megalomanské výpravy patří ke stěžejním dílům 20. století.
A tahle „věc“ běžela v pondělí hodně pozdě v noci. Legendárního prvního King Konga ČT 1 nasadila na dnešních devět ráno. Minulý týden jsem si tu stěžoval, že Česká televize pouštěla Leoneho ságu Tenkrát v Americe nad kuropěním, ale dochází mi, že bychom za tyhle nášupy v obskurních časech měli být vlastně rádi. Můžeme je vidět v původním znění s českými titulky a v režisérských verzích: o moc lepší už to být nemůže. Ať si hlavní vysílací časy patří reklamám, seriálům a braku: noc nám nikdo nevezme.
