3. února 2019 15:10, aktualizováno  18:18 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Uprchlíkům nefandíme, chceme jen, aby je lidé pochopili, tvrdí zakladatel Encyklopedie migrace

Zakladatel Encyklopedie migrace, Jakub Múčka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zakladatel Encyklopedie migrace, Jakub Múčka. | foto: Lidovky.cz

Praha Projekt Encyklopedie migrace jako platformu pro běžné lidi, kteří si chtějí o této problematice zjistit především faktické a konkrétní data, založil pětadvacetiletý student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jakub Múčka. Sám se v roce 2015 jako dobrovolník s migrací blízce seznámil na Balkáně v době krize. Akademická obec podle něj neplní svou roli při vysvětlování tohoto současného fenoménu, a tak bylo třeba vytvořit alternativní řešení.

Lidovky.cz: Zabývali jste se migrací před odjezdem na Balkán?
Ne, vůbec, absolutně ne. Odjezd na Balkán byla reakce na situaci, v které jsme se ocitli. Mě by v životě nenapadlo, že se budu zabývat migrací. Ani se na ni nijak nespecializuji. Studoval jsem rusistiku. Hrozně mě to táhne až někam do filosofie. Což úplně neznamená sledovat situaci syrských migrantů. A myslím, že to tak má většina z nás, kteří na projektu pracují. Že k tomu přišli tak nečekaně, že to neplánovali.

Lidovky.cz: Odcestovali jste během toho boomu v médiích, kdy se řešila stále dokola uprchlická vlna?
Přesně tak, na podzim 2015.

Lidovky.cz: A vyrazili jste na vlastní pěst nebo pod záštitou nějaké organizace?
Přes Facebook. Celý ten humbuk, chaos, začal koncem léta 2015, kdy začal proudit kontinuální proud lidí, kteří byli původně syrští uprchlíci v Turecku a teď se zvedli, že půjdou do Evropy. No a kráčeli takhle Balkánem a balkánské, ale i evropské státy nevěděly, co mají dělat. 

Tak každý den zavírali a otevírali hranice. A ty lidi si neustále nějak přehazovali. Až se ukázalo, že všichni směřují do Německa, které jako jediné řeklo: „Dobře, my jim nějak pomůžeme.“ Tak na různých místech Balkánu začaly okamžitě vznikat velmi obtížné humanitární situace, protože to bylo velmi těžké koordinačně a organizačně udělat. Protože nějak uřídit ten tok, kdy prošel Balkánem třeba milion lidí pěšky, bylo velmi těžké.

Encyklopedie migrace

Online encyklopedie migrace je nový vzdělávací projekt organizace Online encyklopedie migrace, z. s.(NNO), který je vytvářen v úzké spolupráci s Karlovou Univerzitou v Praze a postupně dalšími evropskými univerzitami. 

Projekt existuje výhradně v online verzi na stránce: www.encyclopediaofmigration.org. Jeho posláním je dlouhodobě rozvíjet interaktivní, odborně-výkladový slovník soudobé migrace ve světě. Ve spolupráci s univerzitami se snaží vytvořit unikátní akademickou platformu, která bude široké veřejnosti nabízet základní důvěryhodnou orientaci v současném světě kolem nás – «pohledem migrace».

Soudobou migraci ve světě studuje pomocí interaktivní mapy světa (vychází z migračních dat OSN, která zachycují aktuálně evidovaný objem migrantů v jednotlivých státech), následně skrze krátká výkladová hesla vysvětluje migrační situaci v jednotlivých zemích a studujeme dále její širší kontext politický, právní, socio-ekonomický, kulturní, historický i environmentální. Hesla jsou řazena hierarchicky, tj. od hesel bilančních či bezprostředně spojených s migrací postupujeme hlouběji k heslům «souvisejícím».

Zdroj: Encyklopedie migrace

Lidovky.cz: V čem byl podle vás největší problém?
Oni se přepravili do Řecka, tam přejeli vlakem přes Srbsko, ale v podstatě od hranic EU ihned začaly vznikat kolize. Protože naráz byli v Schengenu, nikdo nevěděl, co s nimi, jak je kontrolovat, kam je vézt, a přijížděli další a další lidé. Také přirozeně v místech, kde se to ucpalo, kde někdo zavřel hranice, byly velmi divoké situace. 

A tehdy spontánně vznikla iniciativa především českých dobrovolníků. A nejen studentů, chodili tam lidi nejrůznějšího věku, názorů, nebylo to tak, že by přicházeli nějací levičáci z pražských kaváren, potkávali se tam nejrůznější lidi. Ti spontánně, přes Facebook, začali vytvářet velmi profesionální síť, která zachytávala problematická místa po území celého Balkánu.

Lidovky.cz: Byla třeba tato skupina schopná suplovat roli Červeného kříže?
Těžko říct. Dodávali jsme základní potraviny, oblečení, pomáhali jsme i policii celé to uřídit. Což třeba Chorvati oceňovali. Tam se tehdy protočilo několik tisíc Čechů, říká se.

Mapa migrace. Modře jsou označeny země, kam lidé spíše přicházejí, červeně...

My jsme se k tomu spíš tak jenom přichomýtli, nebyli jsme nějací tahouni. Jak se ale lidé vraceli zpátky do Čech, už věděli, co se tam opravdu děje a začali chodit na demonstrace. Ale nám přišlo, že ta situace se nevyřeší demonstrováním. My jsme si na to odpověděli tím, že můžeme pomoci vzděláváním. Vzniklo něco, co se jmenuje Studentské hnutí za solidaritu.

Lidovky.cz: K čemu takové hnutí bylo?
Vytvořili jsme takovou velkou alianci různých týmů při univerzitách po ČR, které prohlásily, že výměnou za to, že se univerzity začnou nějak angažovat na pomoci těm lidem, začnou studenti organizovat vzdělávací programy po ČR. Jezdili jsme po malých školách v regionech a vyprávěli o té zkušenosti, připravili si přednášky, kdo jsou to ti Syřané, o jaký konflikt jde.

A postupně v téhle situaci dozrála ta úvaha – Pojďme to zkusit dát na nějaký web, protože objet celou republiku není možné, a zkrátka začít i z nějaké více neutrální pozice vysvětlovat, co je to vlastně za lidi, kteří byli tam na té louce, odkud přicházejí, co se děje v té zemi, jakou kulturu a náboženství s sebou nesou, co o tom soudí experti, kteří se danými problematikami zabývají a postupně z toho vznikla idea Encyklopedie emigrace.

Lidovky.cz: Vnímáte nějaký dopad své práce, nebo jsou někteří lidé stále zatvrzelí ve své myšlence, že migrace je špatná?
Asi neexistuje nic jako česká veřejnost, jako jednolitý celek. Je velmi různá, je v ní několik skupin. Lidí otevřených k dialogu není tolik, kolik jsme očekávali, je to třeba 30 procent. A my samozřejmě cílíme na ně, na lidi, kteří mají zájem se o tom bavit. Je spousta lidí, jejichž agresivní odpověď vůči uprchlíkům není motivovaná strachem, ale spíše projektují svoje představy. 

Lidovky.cz: Kolik lidí na projektu pracuje?
Dělíme se na internisty, kterých je šest a externisty. Těch na projektu pracují desítky. Jde především o doktorandy, kteří nám pomáhají s různými obory. Například doktorand na religionistiku nám pomáhá s oborem islámu.

Lidovky.cz: Děláte to všichni ve svém volném čase a bez finančního ohodnocení?
Zatím pořád ano. Snažíme se do toho dostat peníze i na provozní rovinu, ale to lze jen velmi těžko. Většina menších grantů to totiž neumožňuje. To umožní až velké granty, třeba ze státního rozpočtu – ale to je i na několik let a začínají na milionu korun. Nebo evropské granty, třeba Erasmus plus, ale ty je velmi obtížné získat. Vyžaduje to člověka na plný úvazek, který grant tři měsíce píše. My se o to teď pokoušíme, ale jde to hrozně těžko.

Lidovky.cz: A vyjednáváte ještě s jinými veřejnými institucemi, typu MZV?
Od počátku jsme měli myšlenku vtáhnout do hry univerzity, my jim chceme nabídnout nějakou platformu a koordinaci. Ihned jsme se tedy propojili s pěti pražskými fakultami Karlovy Univerzity: filosofickou, humanitních studií, sociálních věd, právnickou a evangelickou-teologickou. A ty nás vzaly pod sebe a začaly nám i trochu pomáhat, i finančně. Teď se bavíme s panem rektorem, jestli by nám nedělal záštitu pro provoz. Jednáme s Masarykovou univerzitou, s Univerzitou Palackého v Olomouci i s univerzitami ze zahraničí.

Oťukáváme, co ministerstvo školství, co ministerstvo vnitra. Ze strany MŠMT by byla skvělá záštita. Chtěli bychom totiž začít dělat materiály i pro učitele, kteří nás o to už v dnešní době žádají. My už nejsme schopni školy sami objet, ale můžeme jim připravit různé metodiky, hesla z našeho webu. Chápeme, že to téma je pro některé lidi takové politické a jsou nedůvěřiví, v tom případě by byla záštita MŠMT rozhodující.

Lidovky.cz: A co jiné, nevládní organizace?
Stali jsme se členy konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty, kde je aliance hlavních nevládních organizacích, jako je Člověk v tísni, Amnesty International, všichni ti velcí hráči. Tam už nás začali brát vážně a mě teď zvolili členem jejich výkonného výboru, což bereme jako hezký důkaz, že náš začínají brát i oficiálně, ne jen jako nějaký studentský projekt.

Naším mediálním partnerem je Hlídací pes, jednáme s Novým deníkem, to je naše hlavní strategie, jak se rozvíjet. Nesnažit se jít k té veřejnosti zpříma, protože to nikdy nebude mít takový dopad, ale snažit se to hrát přes třetí strany. Přes organizace, které v té oblasti už pracují a my bychom je mohli doprovázet, aby naše materiály používaly. Online media, Asociace středoškolských učitelů, úředníci, politici a další.

Lidovky.cz: Máte někdy negativní reakce na vaši práci?
No jéje. To je teď velmi čerstvé. Protože my jsme ten projekt propagovali pouze jednou po přepracování webu (nově čerpáme především z dat OSN), který měl předtím jinou podobu. Zaplatili si nějaké reklamy, takže to naráz překonalo naši bublinu a dostalo se to i dál. No a 90 procent reakcí… O těch ani nemá smysl se bavit. Jedni nás chtějí deportovat do Afriky, druzí nám vyhrožují, další nám nadávají. Je to smutná vizitka naší veřejnosti.

Tehdy se snažíme říkat: My nechceme fandit uprchlíkům a nechceme fandit migraci. Chceme jenom začít vysvětlovat, co je to za lidi, jak tady žijí, jak žijí tam, co se to v jejich zemi děje, čistě a neutrálně o tom informovat. Pak už se útočí na univerzity jako takové, ale o tom snad ani nemá cenu hovořit, tam už vůbec ani nejde o uprchlíky.

Lidovky.cz: Co vám lidé vyčítají, pokud se snaží být konstruktivní?
Že nemáme do hloubky nastudovaná témata bezpečnosti, teroristické útoky v Londýně, ty nezvládnuté integrační procesy v Paříži, radikalizace muslimu v EU… Tato témata nám tam dost chybí. Ale není to tím, že bychom o nich nechtěli psát, ale nemáme na to z personálního ani finančního hlediska kapacitu. Pak to otevřeně přiznáme, řekneme: „Máte pravdu, my se na to teď zkusíme zaměřit, získat nějaký grant, oslovit experty bezpečnosti.“

Lidovky.cz: Co všechno vás motivuje v práci pokračovat?
Mou hlavní motivací je pomáhat lidem. Ale nechci, aby se ten projekt spojoval s nějakým humanitárním pozadím a poselstvím. A nechci, aby se z toho stal projekt na pomoc uprchlíkům, my chceme zůstat neutrální a informovat. Mezi námi znalost naší široké veřejnosti, ale třeba i mnohých novinářů je velmi tristní. I když je to docela pochopitelné, protože upřímně, co víte o Jižním Súdánu, nakolik se vyznáte v Jemenu, v bojích na Ukrajině – je neskutečně těžké to všechno sledovat.

Cítím spíš morální povinnost akademiků, kteří se tím zabývají, aby srozumitelným jazykem pomohli veřejnosti se v tom zorientovat. Kdybych chtěl přímo zachraňovat životy, pošlu raději peníze Člověku v tísni.

Lidovky.cz: Jak Encyklopedie migrace vypadá nyní?
Snažíme se sledovat migraci v jednotlivých zemí. Migrace v Sýrii je úplně jiná než ve Venezuele a ta se zas velmi liší od té na Ukrajině. Příběhy lidí tam máme spíše pro ilustraci textů. Mnohem důležitější je pro nás koukat se v reálném čase na ta data, články, rozepisující podmínky v dané zemi (jaká je tam politická a válečná situace, jaká tam je humanitární pomoc). Na psaní textu máme velmi přísné metodiky a snažíme se, aby je nepsali studenti, ale přímo akademici, popřípadě studenti pod jejich vedením.

A rozhodně do toho projektu nepouštíme kde koho. Nechceme být nadšenecký projekt, chceme být více profesionální, takže nebereme každého nadšence, ale pomoct samozřejmě může kdokoliv.

Lidovky.cz: Věděl jste už dopředu, že bude tento projekt takhle velký?
To nás absolutně nenapadlo, nazačátku jsem do toho takhle vůbec nešel. Teď už je to projekt opravdu velký a mohla by z to být i nějaká značka. Já jsem samozřejmě také rád, že to mám v životopisu, co si budeme povídat. Už třeba to, jak spolupracujeme s nevládními organizacemi a fakultami je velmi přínosné a staví nás to do úplně jiné role.

Je to strašně časově náročné, rád bych to někomu předal. Pokud by to všechno vyšlo, dalo by se to financovat přes školní stipendia. Potřebujeme, aby se z toho stala fungující organizace. Takové těleso by se lépe předávalo.

Lidovky.cz: Máte nějaký plán na chvíli, kdy už u projektu nebudete?
Na to teď nemám myšlenky ani čas. Ale chtěl bych si udělat doktorát a třeba se věnovat i politice. Právě jsem vstoupil k mladým lidovcům. Celkově se ale prostě angažovat ve veřejném prostoru. Mělo by být naprosto automatické, že se akademici objevují ve veřejném životě, ať už jako expertní poradce v politických stranách či v televizi, píšou srozumitelné texty do novin či cokoliv jiného v podobném duchu.

Lidovky.cz: A děje se to podle vás?
Zatím se to moc ne, ačkoliv například Univerzita Karlova na sebe už vzala takzvanou třetí roli. Což znamená, že kromě výuky a tvorby odborných textů se má i něco vracet veřejnosti skrze popularizaci textů a dalších materiálů. Já tam ale zatím vidím obrovsky nezvládnutou roli a handicap akademické obce a velký dluh veřejnosti.

Najdete na Lidovky.cz