KOPŘIVNICE Ostatky vnučky zakladatele kopřivnické Tatrovky se vrátily zpět na Moravu. Trvalo to 37 let a bariéru tvořily zákony a ještě předtím i německý původ rodu.
Marianne Schustalová si v poslední vůli přála být pohřbena na Moravě, místo toho její urna zůstávala roky ve Vídni. Do kopřivnické hrobky ji po bok dědečka, manžela a dalších členů rozvětvené rodiny umístili předevčírem. Naplnil se tak příběh o velké lásce ke ztracenému domovu, který museli Schustalovi po válce nuceně opustit.
„Splnili jsme babiččinu poslední vůli. Trvalo to dlouhé roky. V čase železné opony bylo něco takového nemyslitelné. Podařilo se to až nyní, po vstupu obou zemí do schengenského prostoru,“ řekl vnuk Marianne Schustalové Petr Zezula. I přes typicky české jméno neumí ani slovo česky a proslov přednesl v němčině. On i jeho manželka Maggy byli očividně dojatí. Tím, že urna s pozůstatky doputovala z Vídně do Kopřivnice, splnili velký úkol.
Zezulova babička Marianne se narodila v roce 1890. Již o čtyřicet let dříve, v roce 1850 začal v Kopřivnici s výrobou kočárů a saní její dědeček Ignác. Právě z výrobny kočárů se během let stala dodnes světoznámá automobilka. První auto v celém Rakousko-Uhersku, Prezident, tam spatřilo světlo světa v roce 1897. To bylo Marianne sedm let. V roce 1932 ji už jako dospělou ženu postihlo velké neštěstí. Zemřel jí manžel, který byl pochován v rodinné hrobce nedaleko centra Kopřivnice - za domem, kde rodina sídlila. Dnes je z něj muzeum Na Fojtství.
Rodina rozvíjející se automobilku prodala. Po válce je kvůli německé národnosti postihl nucený odsun za hranice, někteří členové rodiny zemřeli ve sběrných táborech pro Němce.
Celou tuto dobu popsala před svou smrtí jiná vnučka Ignáce Schustaly Gertruda v útlé knize vzpomínek s názvem Hořké loučení s Kopřivnicí. Odsun Němců z Kopřivnice začal počátkem roku 1946, mohli si odvézt padesát kilogramů zavazadel. Z nádraží v Novém Jičíně pak odjeli vlakem se čtyřiceti vagony do německého městečka Furth im Wald. Tam museli všichni začít znovu.
Uložení urny přihlížely desítky příbuzných z celé Evropy Marianne Schustalová zemřela ve Vídni v roce 1971, kde byla i pochována. V závěti vyslovila v té době nesplnitelné a vlastně zcela absurdní přání. Aby byl její popel převezen do Kopřivnice, do rodinné hrobky vedle pochovaného manžela. „Je to výjimečný čin pro rodinu a pro město. Rodina se musela po válce vystěhovat a paní Schustalová projevila přání být pohřbena v místě, kde žila. Naštěstí je to v této době možné,“ konstatoval kopřivnický kněz Karel Doležel. Vedl průvod desítek příbuzných, kteří se pietního aktu v Kopřivnici ve čtvrtek večer zúčastnili. Potomci zakladatele automobilky Tatra Ignáce Schustala přijeli z Rakouska, Německa i Francie.
„Velmi si vážíme toho, že se potomci zakladatele Tatry vracejí a mají o Kopřivnici zájem,“ konstatoval starosta města Josef Jalůvka. „Historický vývoj byl tady hodně složitý a rodina si stručně řečeno užila svoje,“ řekl Jalůvka k dramatické minulosti Schustalů. Rodina vstřícný krok města i kopřivnického muzea ocenila. Potíže spíše nastaly s rakouskými úřady. Stálo prý hodně námahy, aby dovolily urnu s ostatky babičky ze hřbitova u Vídně vyjmout.
Hrobka je tvořena z tašek domu Marty Gottwaldové Rodinná hrobka rodiny Schustalů vznikla v roce 1891. Je v ní pochováno celkem devět členů rodiny. Po roce 1990 kopřivnické muzeum spolu s městem rozhodlo o opravě hrobky svých významných obyvatel. Jak upozorňuje historik muzea Ondřej Šálek, došlo při rekonstrukci ke kuriózní situaci. Na opravu střechy hrobky byl použit stejný typ střešních tašek z nedalekého domu, které věnovali jeho dnešní majitelé. Způsobili tím zajímavé historické propojení.
Dům je podle Šálka výjimečný tím, že se v něm narodila Marta Gottwaldová. A tak střecha hrobky rodiny Schustalů je tvořena částečně z té, která kdysi poskytovala ochranu i ženě prvního komunistického prezidenta.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
