Apropos Amerika. Richard Pipes se narodil před válkou v Polsku, život ho ale zavál do Ameriky. Je zajímavé číst si jeho postřehy z Harvardovy univerzity, kde působil celá desetiletí jako profesor historie. Jeden z nich jsem si z jeho biografické knížky vypsala: „Studenti magisterského studia přijatí na Harvard byli obecně chytří v tom smyslu, že se rychle učili. Jejich znalosti však byly otřesně chabé. Když jsem jim nabídl první seminář ruských intelektuálních dějin, bylo na 12 míst 127 zájemců, a tak jsem je zběžně osobně přezkoušel. Nečekal jsem, že budou něco vědět o Rusku, myslel jsem si však, že ten, kdo se zajímá o intelektuální dějiny, bude znát klasickou světovou literaturu. Byl jsem těžce zklamán. Kromě Zločinu a trestu, který, o tom jsem přesvědčen, četli jako thriller, a Paní Bovaryové (ti, co měli na střední škole francouzštinu pro pokročilé), nic jiného neznali. Tolstoj, Dickens, Eliotová, Čechov, Cervantes pro ně byla pouhá jména, pokud o nich vůbec slyšeli. Nakonec jsem jsem ze zoufalství přijal každého, kdo znal aspoň nějakého významného spisovatele nebo myslitele z minulosti.“
Není ovšem vyloučeno, že některý z těch přijatých „negramotů“ může být dneska docela dobře (a právem) v oboru světovou kapacitou. Tak Amerika prostě funguje.
O autorovi| ŠKOLA, Radky Kvačkové
