Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Ušetřit za každou cenu

Česko

EXPOZICE Několikrát do roka se výtvarnou komunitou šíří podobná poplašná zpráva: ta či ona instituce má být zrušena či výrazně omezena, respektovaný pracovník marně bojuje o svůj projekt nebo pozici. Veřejnost je rozhořčena, někdy dojde až na petice. Často totiž jde právě o ty instituce, které mají dobrou pověst, nebo o pracovníky, kteří prokázali svou agilnost. Zřizovatelé institucí a zaměstnavatelé řadových pracovníků jsou v těchto kauzách většinou nahlíženi jako lumpové. Je takový pohled oprávněný? Byla doba, kdy zřizovatelem muzeí a galerií nebyl neosobní státní aparát, ale konkrétní lidé. Za Rakouska i první republiky se v řadě případů jednalo o soukromé iniciativy. Plody úsilí jednotlivců i spolků pak nejpozději po roce 1948 podědil stát, který z nich na počátku šedesátých let vytvořil síť regionálních galerií a muzeí. Z dnešního pohledu se zdá, že socialistický stát byl v tomto směru až příliš velkorysý. Dnešní státní správa má problém podobně hustou síť udržet. Do kulturních institucí neproudí žádné peníze, přežívají ze své socialistické podstaty.

Možná ani tak nejde o problém ekonomický, ale i ideový. Národní buditelé sbírali umění a historické artefakty, aby pomáhali budovat identitu Čechů, vyjádřili své národní smýšlení a před sousedy ukázali své bohatství. Socialistický stát zabavil řadu soukromých majetků, které potřeboval někde uložit, a historii využíval jako nástroj ideologického boje. Ideálem dneška je ušetřit, být efektivní, produkovat zisk. A to v galeriích a muzeích při nejlepší vůli moc nejde.

Pro ty, kteří v hlavním článku na této straně postrádali důležitou informaci, do čeho se budou desítky milionů z veřejných rozpočtů nakonec na Pardubickém zámku investovat: proslýchá se, že to nebude galerie, ale restaurace. O charakteru dnešní doby to vypovídá dostatečným způsobem.

O autorovi| TOMÁŠ POSPISZYL, redaktor LN

Autor: