Úspěšný návrh na zrušení výjimek v zákoně podávala skupina 19 senátorů z klubu Starostů a nezávislých. Senátoři se domnívali, že zákon je v rozporu s ústavním pořádkem a má diskriminační dopady.
Podle soudce zpravodaje Radovana Suchánka je podstatné to, zda konkrétní lidé v obcích skutečně žili, nikoli zda tam měli zapsanou adresu trvalého pobytu. „Trvalý pobyt má toliko evidenční funkci, nevypovídá o faktickém pobytu v obci,“ řekl Suchánek.
Zákon o jednorázovém odškodnění měl pomoci samosprávám i lidem, kteří pocítili negativní dopady explozí a následná mnohaletá omezení plynoucí z likvidace následků. Senátoři se domnívali, že část zákona je v rozporu s ústavním pořádkem a má diskriminační dopady. Ústavní soudci rozhodovali zrychleně, protože 30. června končí lhůta pro uplatnění nároku vůči státu. Dnešní nález vstupuje v platnost bez odkladu.
Zákon rozděluje odškodnění mezi Zlínský kraj, Bohuslavice nad Vláří, Haluzice, Lipovou, Vlachovice a Slavičín a také mezi obyvatele zasažených obcí. Norma vymezuje tři období mezi 16. říjnem 2014, tedy dnem exploze prvního skladu, a 13. říjnem 2020 jako dnem ukončení zásahu.
Za každý den mají lidé nárok na 300 korun, 100 korun, respektive 20 korun. V případě města Slavičín zákon částky krátí na 20 procent, ovšem s výjimkou lidí z místní části Divnice.
Při výbuchu prvního ze skladů v říjnu 2014 zemřeli dva lidé, druhý explodoval v prosinci téhož roku. Obě budovy si pronajímala ostravská firma Imex Group. V době explozí areál spravoval státní podnik Vojenský technický ústav.
Loni v dubnu tehdejší premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) oznámili, že české orgány činné v trestním řízení podezírají pracovníky ruské vojenské zpravodajské služby, že v muničních skladech umístili nástražné zařízení, které způsobilo výbuch. Rusko účast svých agentů na explozích popírá. Kauza vedla k vážné diplomatické roztržce mezi Českou republikou a Ruskem a ke vzájemnému vypovídání diplomatů.
