PRAHA Největší železniční neštěstí v české historii obestírá i po padesáti letech mnoho otázek. Podrobnosti o příčinách a vinících tragédie totiž minulý režim důkladně tajil.
Je krátce po půl šesté odpoledne a do železniční stanice Stéblová u Pardubic přijíždí osobní vlak od Hradce Králové. Píše se 14. listopadu roku 1960 a na východě Čech se schyluje k největší tragédii na dráze v historii Česka.
Ve stejnou chvíli, co ve Stéblové zastavil parní lokomotivou tažený osobák, se totiž o pár kilometrů dále blíží od Pardubic přeplněný motorový vlak. Ve Stéblové se mají oba vlaky míjet. Je tma a mlha.
Zelené světlo v mlze Výpravčí parní vlak přivítá na peronu a zajde do své dopravní kanceláře, aby nastavil cestu očekávanému protijedoucímu vlaku. Mezi průvodčími hradeckého osobáku mezitím dochází k tragickému omylu. Jeden z nich totiž v husté mlze zahlédne zelené světlo, kterým dává výpravčí při špatné viditelnosti signál k rozjezdu. Parní lokomotiva s dvanácti vagony se rozjede po jednokolejné trati dříve, než by měla. Strojvedoucí si nevšimne výstražných znamení na návěstidlech ani zoufalého výhybkáře, který se snaží dojet rozjíždějící se vlak na kole.
Asi patnáct set metrů od stanice se vlaky čelně srazí. Z větší části dřevěný motoráček nemá proti železnému parnímu kolosu šanci. Těžká parní lokomotiva rozdrtí prvních pět ze šesti vozů motorového vlaku a osud lidí v nich je zpečetěn. Již náraz v rychlosti kolem šedesáti kilometrů se stal pro mnoho pasažérů osudným a počet obětí ještě zvýšil požár živený naftou z prasklých nádrží.
Celková statistika je hrozivá. Nehodu nepřežije 118 lidí a další stovka je zraněna. Drtivá většina obětí je ze zlikvidovaného motoráku.
Na místo neštěstí se sbíhají místní obyvatelé, které sem narychlo přivolal výhybkář. Krátce po nich dorážejí hasiči, záchranáři, policisté i vojáci. Všem se naskýtá hrůzný pohled. Přední vozy motoráku se proměnily ve změť dřevěných třísek a kusů železa, mezi kterými se válí zohavená lidská těla. Řada z nich znetvořená natolik, že daný člověk jde identifikovat jen podle zbytků oblečení.
Lidské hyeny kradly z mrtvol šperky a další cennosti Mrtví jsou rovnáni na pole, zranění odváženi do pardubické a hradecké nemocnice, kde se operuje i v porodnicích. Tragédie se neobešla bez případů lidského hyenismu, někteří kradli z těl šperky a jiné cennosti.
O hrůzné zkáze se nesmí mluvit a zrušena je i smuteční tryzna na památku obětí. Vládnoucí režim se snaží celou tragédii ututlat. V novinách o ní vyšel jen krátký článek bez jakýchkoli podrobností.
I proto se o příčinách nehody dodnes spíše spekuluje. Není především jasné, kdo z členů osádky parního vlaku dal strojvůdci signál, aby se rozjel. Nebo jestli se strojvůdce rozjel z vlastní vůle.
Vyšetřování tragédie se rozjelo téměř ihned po nehodě a vyvrcholilo soudním líčením v únoru 1961. Tresty nebyly nijak závratné. Strojvůdce parního vlaku dostal čtyři a půl roku nepodmíněně. Vlakvedoucího stejného vlaku poslal soud na pět a půl roku za mříže, čtyři a půl roku vyfasoval starší ze dvou průvodčích a pomocník na soupravě vyvázl s jedním a půl rokem. Výpravčí ze stanice Stéblová byl podle vyšetřovatelů zcela nevinen, a žádné obvinění tak na něj nesměřovalo.
Místo neštěstí nyní připomíná malý pomníček, který tu byl vybudován v roce 2000.
***
Před 50 lety Se Stala nejtragičtější želeZniční nehoda
Přibližně 1500 metrů od stanice Stéblová na trati Pardubice – Hradec Králové se 14. listopadu 1960 srazily dva osobní vlaky. Při nejtragičtější železniční nehodě na našem území zemřelo 118 lidí a 110 bylo zraněno.
Za viníky nehody byli označeni členové posádky vlaku s parní lokomotivou, která vyrazila ze stanice Stéblová bez svolení výpravčího na jednokolejku, po níž se v protisměru blížil plnou rychlostí jiný vlak.
Následky srážky ještě zhoršil požár, který vypukl poté, co žhavé uhlí z parní lokomotivy prvního vlaku zapálilo naftu unikající z motorové lokomotivy druhého vlaku.
Až v roce 2000 byl na místě tragédie postaven důstojný pomník. Dodnes k němu přicházejí lidé a na připomínku 118 obětí planou svíčky a přibývají květiny.
