Zachránil nespočet životů. BIS odhalila 20 let utajovaný projekt, kterým pomáhá i v Afghánistánu |
Scéna jako vystřižená z akčního filmu může kdykoliv nastat. Proto je součástí unikátního výcviku řidičů civilní kontrarozvědky BIS (Bezpečnostní informační služby). Dvacet let utajovaný projekt Riders (Jezdci), o němž LN v květnu informovaly jako první, připravuje příslušníky tuzemských bojových složek na krizové situace spojené s ovládáním vozidel.
Od zpravodajců přes armádu po vězeňskou službu. Jeho cíl? Minimalizovat ztráty na lidských životech. V úvodu zmíněný nouzový scénář nese pracovní označení „Jake“. Padne-li mezi zpravodajci tento výraz, všem je zřejmé, že nastal problém a je potřeba okamžitě utéct. „Je to agresivní, těžké, ale zároveň jediné řešení, jak v takové chvíli uniknout z problému,“ říká k manévru Jaroslav V., zakladatel projektu Riders.
Riders. Jezdci. „Řidič v koloně je nesmírně důležitý. Jestli při střelbě ztuhne, nebo pojede pryč a nabourá, ohrozí životy dalších vojáků.“ Reportáž z unikátního - 20 let utajovaného - výcviku řidičů @biscz, armády či policie.
https://t.co/uovh5bKP2t https://t.co/jm3u4TMbMr
Ve snaze ochránit důležitou osobu sedící v zadním voze se auta – vzdálená od sebe ideálně jeden a půl metru – rozjedou pozadu na rychlost 60 km/h a synchronně se obrátí. Vše je přesně vypočítáno. Úprk z místa nebezpečí musí nejen členové BIS zvládnout do sedmi sekund, aby se vyhnuli ataku. „Při menší rychlosti by otočku neprovedli. Při vyšší by se zase mohli přetočit, a navíc by to bylo na úkor přesnosti,“ vysvětluje jednašedesátiletý rodák z Plzně. „Dvě sekundy.“
  |
Během tak krátké doby musí řidič situaci vyhodnotit a rozhodnout se,“ doplňuje Jaroslavův kolega Jiří M. „Jestli při střelbě ztuhne nebo pojede pryč a nabourá, ohrozí životy dalších vojáků. Tohle není autoškola, tohle je boj.“ Zvládnout optimálně manévr zvaný Jake není úkol z kategorie snadných. V civilní kontrarozvědce ho podle Jaroslava umí čtyři až pět lidí. Ne každý prý disponuje povahou „dostatečného šílence“, jenž má odvahu sednout za volant automobilu a „letět“ s ním pozadu.
Šéf BIS Koudelka očekává nárůst kyberhrozeb. Kontrarozvědka je na pozoru i před terorismem |
Synchronní pohyby se trénují několik měsíců. Další týdny se ladí rychlost a technika. Kdo chce napadnout, má vždy výhodu Počátky Riders se datují do první poloviny 90. let. BIS tehdy chtěla předejít tragickým dopravním nehodám, které v krátké době stihly několik jejích členů. Rozhodla se vlastní řidiče vycvičit, přičemž ukázala právě na Jaroslava V., příslušníka zpravodajské služby se zkušenostmi s motocyklovým a automobilovým závoděním. „Chtěli jsme vytrénovat náš operativní tým, aby byl schopný pracovat a bezpečně dojet na místo,“ líčí instruktor. Pod jeho vedením výcvik pozvolna získával renomé a zaujal i jiné bezpečnostní složky.
Jaroslav V., příslušník BIS, někdejší motocyklový a automobilový závodník a zakladatel projektu Riders.
Postupně se do něj zapojily elitní armádní i policejní útvary a „jednoduchý“ trénink sestávající z krizového řízení se pozvolna proměnil v unikátní metodiku vypracovanou na základě zkušeností různých ozbrojených složek. V roce 1999 došlo k jejímu legislativnímu zaštítění v podobě meziresortní smlouvy a tím oficiálně vznikl projekt Riders. Modelových situací, které instruktoři se svými svěřenci pilují, existují desítky.
‚Myslel jsem, že je z BIS‘. Bývalý pražský imám svědčil v kauze Slováka viněného z přípravy útoku |
Za zmínku stojí třeba i „zátaras“, který simuluje moment, kdy koloně zabrání v průjezdu vozidlo s ozbrojeným nepřítelem. První automobil v konvoji převážející chráněnou osobou v tu chvíli prudce brzdí a nechává se předjet zadním vozem. Ten vzápětí slouží jako štít, zatímco druhá posádka se uchyluje k provedení „jake“ – v rychlosti couvá, otáčí se a odjíždí pryč. „Tohle je situace, kdy se už bojuje. Když se chlapi útočníkovi, který si na ně počká, nemůžou vyhnout, jsou trénovaní tak, aby jedno auto natvrdo poslali dopředu a bojovali a s druhým do šesti sekund ujeli,“ přibližuje Jaroslav, jenž tento manévr před lety společně se zástupci zahraničních služeb vymyslel.
Modelová situace zvaná "zátaras". Zatímco jedno vozidlo se zpravodajci slouží jako štít, druhé vozidlo s chráněnou osobou urychleně odjíždí z místa.
„V roce 2008, kdy jsme odjížděli na další rotaci do Afghánistánu, jsme se často setkávali s agresivními kontakty, na něž jsme nebyli dobře připraveni, zejména pak s útoky tohoto typu,“ říká někdejší závodník. „Kdo chce napadnout, má vždy výhodu. Záleží jen na tom, jak kvalitně jste připraveni, abyste byli schopni útok odrazit,“ tvrdí s tím, že během pěti sekund zvládnout takto vyřešit nesnáz i vojáci v obrněném ivecu. Jedinečným výcvikem BIS za dvacet let prošlo bezmála osm a půl tisíce lidí z řad tajné služby, armády, policie či partnerů z jiných zemí.
Osobně se na něm v jeho průběhu podílela řada uniformovaných špiček, jako například generálové Petr Pavel, Aleš Opata, Ivo Střecha nebo Ondrej Páleník. Mimo jiné se stal zcela nepostradatelným pro nasazení českých vojáků v zahraničních operacích.
Pamětní medaile, které obdrželi zástupci bezpečnostní složek, kteří se v průběhu 20 let podíleli na projektu Bezpečnostní informační služby s názvem Riders, jehož cílem je připravit zpravodajce, vojáky či policisty na krizové situace související s řízení vozidla.
