Pokud má zpravodajská služba v předstihu zabránit teroristickým útokům, musí se dosta do blízkosti teroristických organizací, kde lze sbírat informace o jejich cílech a záměrech. „Je to složité a mimořádně nebezpečné. Stačí malé uklouznutí a z agenta je mrtvý muž,“ píše česká kontrarozvědka v materiálu věnovaném osamělým vlkům.
Tato možnost ale v případě izolovaného útočníka neplatí. Sólista totiž prakticky nezanechává stopy. O svých plánech a úmyslech se nesvěřuje blízkým, kamarádům ani přátelům. Co připravuje, je pouze v jeho hlavě, do které mu nikdo nevidí.
Označení osamělý vlk už téměř oficiálně používají tajné služby v případech starších útoků v Bostonu, Londýně, Paříži, Sydney. Vždy šlo o útoky bez režie teroristické organizace.
Stačí sekáček na maso, nůž a internet
„Obvykle jde o lidi na okraji společnosti, lidi v bezvýchodné situaci, bez perspektivy, bez naděje na společenské uplatnění. Vyloučit ale nelze ani dobře maskovaného fanatika z noblesní rodiny a prestižní university. Obrazně řečeno to může být kdokoliv, kdo má doma sekáček na maso, nůž a internet. Sedmdesát procent případů, kdy lidé podléhají indoktrinaci radikálním islámem, lze připsat na vrub internetovým serverům s džihádistickou ideologií,“ píše BIS. Tyto weby obsahují konkrétní návody kde zaútočit, jak útok provést, s výzvami typu „Nečekej na výcvik a rovnou proti nepřátelům jednej“, „Každý muslim má povinnost podporovat své bratry v boji“ a další.
Dlouho byly cílem teroristů hlavně významné cíle, které byly zároveň symboly - země, náboženství, systému. Takové útoky ale vyžadovaly dlouhou přípravu a podporu silného hnutí. Také celkový scénař útoků byl poněkud jiný. Teroristé „pracovali“ ve skupině, útoku často předcházela politická prohlášení a po něm anonymní dopisy do řady redakcí, ve kterém skupiny vysvětlovala, za co vlastně bojovala. To se nyní mění. S příchody osamělých vlků může být cílem i naprosto bezvýznamná ulice, silnice, náměstí na které stačí i jednotlivec.
Téměř nemožná obrana
Podle zpravodajců proti takovému postupu prakticky neexistuje obrana. Člověka, který prochází databázemi podezřelých osob, lze samozřejmě nepřetržitě sledovat. Dva, tři týdny, ale rozhodně ne dva, tři roky. Nepomůže, ani kdyby sledovací služby měly desetkrát nebo stokrát víc lidí. Zaútočit ale může jedinec, na kterém není stín sebemenšího podezření. Záleží jen na tom, zda „osamělý vlk“ udělá chybu. Může se například prořeknout před přáteli.
„Možnost být kdekoli a kdykoli terčem zběsilého, smrtícího útoku “osamělého vlka“ velmi komplikuje život a fungování euroatlantické civilizace. Opakovaně, a v ještě větší míře, jsme nuceni nastolovat kardinální celospolečenské dilema: Chceme více svobody na úkor bezpečí, nebo chceme více bezpečí na úkor svobody? Necháme se dotlačit do stavu, kdy omezíme svobody a odstoupíme od systému našich hodnot a principů demokracie? To jistě nelze připustit,“ uvádí BIS.
