Stejně tak je vidět, že si svou moc užívala s prasečí radostí. Po šedesáti letech zůstala stejně tupá a nepoučitelná a i její dnešní výroky jen znovu potvrzují, že ženám, které odsoudila a které za války bojovaly proti nacismu a skončily v koncentrácích, nesahala ani po kotníky.
Dnes je po právu v base, ale v magazínu Práva dostaly její pitomé žvásty prostor, který bývá vyhrazen osobnostem nejvyšší důležitosti. Má fešácký kriminál, kde si hezky pokouká na televizi, požvatlá. Zatímco ty, které odsuzovala, byly mučené, o hladu, na samotkách.
Dnes jsme samozřejmě humanisté, stařence by nikdo neubližoval, ale baba to stejně neuzná a ani špetku lítosti neprojeví, ve své primitivní třídní nenávisti trčí na věčné časy. A že si komunisté stěžují na Vadasův Proces H.? Zvláštní. Vždyť si ten svůj triumf hezky a důkladně natočili, aby mohli v národu vyvolat patřičný děs, a najednou jim vadí, že to může vidět celý národ.
Už i Rumuni píší, jak je na tom česká kultura mizerně, pokud jde o peníze. Článek, kde dostáváme na frak, otiskl deník Romania Libera a převzaly ho internetové evropské noviny, které vycházejí též v české mutaci (www.presseurop.eu). Autor stav sice místy zábavně zjednodušuje – prý se český kulturní život odvíjí od rivality mezi Kunderou a Havlem. Ta je středem všeho, a navíc oba pány už nikdo nečte, když tak jen starci... Méně zábavná a na evropském fóru méně reprezentativní je ale pasáž o tom, jak je v Česku rozpočet na kulturu nejnižší ze všech evropských zemí.
„Když začátkem tohoto roku Česká republika převzala předsednictví EU, minulá i současná kulturní situace země byla představena, zcela oprávněně, jako velký trumf,“ píše Dan Alexe a pokračuje, že navzdory tomu kultura nebyla v oficiálních proslovech bývalé Topolánkovy vlády vůbec zmíněna. Evropské kulturní osobnosti si ovšem dobře všimly, že ČR je země, která na podporu kultury poskytuje nejméně peněz, neboť kulturní rozpočet 1 % HNP je nižší než evropský průměr. „Česká republika nemá právní řád, který by se zabýval kulturními otázkami, a případné donace soukromých osob či institucí nepodléhají daňovým výhodám, jako tomu je v jiných zemích, zejména ve Francii.“
Sice bych ráda viděla, jak to chodí v Rumunsku, ale to už je zase jiná píseň, toto hodnocení je bohužel mrazivě přesné, jen naši politici si myslí, že si toho nikdo v Evropě nevšimne.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
