Už podruhé jsem literárně vražděn

Jan Pilař, dlouholetý ředitel nakladatelství Československý spisovatel, si v souvislosti s rukopisem knihy Lvíče Josefa Škvoreckého 5. ledna 1968 do deníku poznamenal: „Jsem tam vylíčen i já ve zkarikované podobě, jako plešatec a opěvatel přírodních krás. Dal mě zavraždit. Už podruhé jsem literárně vražděn. Poprvé byl katem Klíma v detektivce na pokračování v Literárkách. Snad to všechno přežiju.“

Nutno říci, že Jan Pilař (1917-1996) to opravdu vlastně všechno přežil. V 50. letech byl pět roků šéfredaktorem Literárních novin, poté se stal ředitelem Československého spisovatele. V roce 1968 byl nucen odejít. Jeho odstavení ale netrvalo dlouho - stejně jako naděje jiných, že se Pilař a jemu podobní už nikdy k veslu nevrátí. V roce 1970 se totiž do Československého spisovatele vrátil. Své paměti Sluneční hodiny, v nichž se objevil i citovaný deník, vydal v roce 1989 a v jejich závěru říká, že „prožíváme renesanci socialismu“...

A jak že byl člověk, držící vždy stranickou linii, ve Lvíčeti usmrcen? Příznačně úderem vesla. Podle slečny Stříbrné ovšem rozhodně nešlo o vraždu: „Byla jsem v tom člunu. Ano. Pan Procházka mě pozval k vyjížďce. Já jsem veslovala. Potom, když jsme si chtěli vyměnit místa, ztratil rovnováhu, upadl, udeřil se o veslo a svalil se do vody.“

Autor:
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.