LONDÝN (od zvláštní zpravodajky ve Velké Británii) Proslulou amsterodamskou čtvrtí červených luceren se aktuálně mohou projít Londýňané, aniž by opustili britskou metropoli. Od listopadu dominuje londýnské Národní galerii na britské poměry šokující instalace The Hoerengracht neboli „kanál prostitutek“ z dílny amerických konceptuálních umělců Edwarda a Nancy Kienholzových.
Londýnská Národní galerie rozhodně není místem, kde by uměnímilovný Brit očekával, že narazí na poloodhalené zástupkyně nejstaršího řemesla. Nebo kde by se zčistajasna ocitl v pozici potenciálního zákazníka před červeně prosvícenými okny malých pokojů. Galerie je vážená instituce, jež se tradičně zaměřuje na staré mistry a „seriózní“, časem prověřené umění.
The Hoerengracht je svými rozměry i důrazem na detail jednou z nejambicióznějších instalací Kienholzových. Manželé na ní pracovali ve svém berlínském ateliéru v letech 1983-1988. Dílo je mnohými kritiky považováno za vrchol tvorby Eda Kienholze, k němuž směřoval přes sociálně-kritické instalace jako Roxy’s (1961), pojmenované po vykřičeném domě v Nevadě, Backseat Dodge (1965) nebo The Portable War Memorial (1968). The Hoerengracht rekonstruuje a přetváří charakteristické výkladní skříně, cihlové domy a potemnělá zákoutí, která patří k Amsterodamu stejně jako tulipány k Nizozemí.
Těla za výkladem jsou přesné odlitky těl skutečných prostitutek, které Kienholz v osmdesátých letech přemluvil ke spolupráci. V jeho ateliéru tak vznikal jeden otisk skutečného těla za druhým - štíhlé a sexy, ale i těla ztrácející svůj tvar a přibývající na váze. I oblečení jednotlivých žen přesně kopíruje reálnou předlohu. Stejně jako pokoje, v nichž postávají či posedávají, včetně vázy s květinami, ručníku přes topení nebo rádia. Všudypřítomné červeně problikávající zářivky dělají z pokojíků poetická i obskurně smutná místa zároveň. Zatímco těla jsou autentická, hlavy na nich nikoliv. Kienholzovi použili hlavy z manekýn, které, jak je pro jejich tvorbu typické, zarámovali do skleněných rámů. Rámy tak zvýrazňují surreálnost mdlého výrazu obličejů, zároveň narušují iluzi reálného a provokativně upozorňují návštěvníka, že i on sám je v pozici voyeura. V jednom momentu je přitom konfrontován se skutečným zákazníkem.
Kdo je tady zákazník?
Kienholzovi začlenili do instalace fotografii jednoho z mužů, který si před léty vybíral ve čtvrti červených luceren. Další zajímavý historickosociologický rozměr dodává instalaci doplňující kolekce obrazů holandských mistrů 17. století, které zachycují fenomén sexu za úplatu. Hoerengracht je tak nic nemaskujícím pokračováním jedné dlouhodobé tradice v umění.
Instalace nevyhnutelně rozdělí veřejnost na příznivce a odpůrce. Ti první se budou zaštiťovat liberálností, ti druzí morálkou. Podstatné je, že The Hoerengracht se nesnaží lacině vytěžit z případné lechtivosti zobrazovaného. Je neotřelou provokací, stírající hranice mezi prostorem galerie a světem venku. I sociologickou studií, v níž svoji roli hraje každý z návštěvníků. Význam se od 80. let, kdy kolem obcházel strašák AIDS, nutně posunul, ale i v nových otázkách spočívá kouzlo dvacet let starého díla. V každém případě je osvěžujícím vytržením z tradiční serióznosti a pravděpodobně i začátkem nové výstavní politiky.
Kienholz: The Hoerengracht
Národní galerie, Trafalgar Square, Londýn Do 21. února 2010, vstup zdarma www.nationalgallery.org.uk
***
Čtvrť neřesti
Rudé ulice Dnes na své zákazníky čekají prostitutky ve čtvrti červených luceren nebo také holandsky De Wallen. Své služby nabízejí v bočních ulicích jižně od hlavního amsterodamského nádraží.
