Je půlnoc, úterý 8. listopadu. Blížím se k podniku Hora Haus na pražských Vinohradech, jednomu z rájů amerických expatů v České republice. Nemůžu minout – už zdálky vidím venku postávající hloučky hlasitě mluvících lidí, všude zní jen angličtina.
Při bližším pohledu je vidět, že v malé hospůdce je doslova „narváno“. Přesto, anebo právě proto - venku totiž mrzne – se odvážím a vstoupím dovnitř. Za dveřmi to hučí jako v úlu, není slyšet vlastního slova. Všude Američané, občas nějaký Brit a pár Čechů, hlavně novinářů.
Hned na první pohled je jasné, že jsem se ocitla v hlavním „štábu“ amerických demokratů v Praze. Svoji „ElectionNight“, tedy volební noc, tu totiž prožívají hlavně členové a příznivci české pobočky oficiální organizace amerických demokratů DemocratsAbroad, která sdružuje liberálně smýšlející Američany či přímo registrované členy Demokratické strany po celém světě.
  |
Volby po americku
Převažující názor, že Hillary Clintonová není pro demokraty jasnou volbou, ale jen bezpečnější alternativou prostořekého miliardáře a republikána DonaldaTrumpa, tu neplatí. Vedle amerických vlajek, které jsou nejen v době voleb k vidění po celých Spojených státech, je hospůdka vyzdobena i trikolorami a plakáty, ale hlavně hesly demokratické kampaně. K dostání jsou i různé odznáčky, nechybí ani česká standarta (jsme přece v Praze) a všemu dominuje velká obrazovka, na které se střídají streamy s výsledky sčítání hlasů v jednotlivých státech.
Na první pohled mě ale zaujal originální lustr ze skleniček na víno. Vypadá, jako by byl připraven právě na oslavu volební noci, která měla podle všech předpokladů dopadnout možná ne drtivým, ale jasným vítězstvím Hillary, jak jí její příznivci familiárně říkají.
Stal se sice přesný opak, to ale krátce po půlnoci ještě nikdo netuší. Nálada je optimistická, až veselá, všichni se smějí a v přelidněném podniku plném převážně mladých lidí, Američanů studujících na amerických či českých univerzitách v Praze, teče pivo proudem.
„Trump rozvrací zemi“
Není divu–je horko a sledující konečně rozehřívají i první čísla. Při každém uzavření hlasovacích místností tak dav vybuchuje v salvy nejdříve nadšení, později i bučení – to při pohledu na úspěchy Donalda Trumpa. V mezičase lidé postávají venku, vzduch uvnitř je téměř nedýchatelný – není divu, na místě je podle organizátorky akce Julie Bryanové až 200 lidí.
„Zatím to pro ní vypadá dobře,“ věří ve vítězství bývalé ministryně zahraničí Bryanová, původem z Jižní Karolíny, volila ale na severu. Julia vede českou pobočku DemocratsAbroad, je ale i její mezinárodní tajemnicí. V Česku žije už 17 let a nejvíc se jí zamlouvá zdejší prostředí pro děti. Podle ní je tu zkrátka bezpečno – například se nebojí svoji dceru Caroline, která už navštěvuje 8. třídu, nechat chodit samotnou do školy. Naštěstí to od domova nemá ani daleko. Caroline je na akci také se svou mladší kamarádkou Zoe, žákyní 5. třídy. Když si kupuji jeden z odznáčků, ptám se, co si myslí o DonalduTrumpovi. Mají jasno – podle nich je to blázen.
Donald Trump bude 45. prezidentem USA. Clintonová uznala porážku |
Tento názor, i když ho popisují slovníkem dospělých, sdílí i různorodá skupinka tří Amerických studentů New York University v Praze – jeden je běloch, druhý Asiat a třetí potomek původních obyvatel Ameriky, tedy indián. Všichni jsou ale demokraté, volili Hillary Clintonovou a věří, že vyhraje.
„Trumpova ideologie je velmi rozvratná a to není něco, co země potřebují, a už vůbec ne Amerika, která je tak různorodá,“ svěřuje se mi jeden z nich.
Kolem půl druhé se vracím z přestávky na rozhovor, který se musel vzhledem k nepopsatelnému hluku uskutečnit na chodníku před restaurací, zpátky dovnitř. Donald Trump právě získává na svou stranu Západní Virginii. Zatím se ale nic neděje – výsledky na klíčové Floridě jsou ještě neznámé a i obecně jsou zatím známa zbarvení jen několika států.
Ve dvě ráno se už na účastnících setkání začínají projevovat účinky alkoholu a pokusy o vážnou politickou konverzaci končí neúspěchem. Přesto ale zůstávám – vždyť údajně nejpozději ve 3 hodiny ráno má být jasno, party oficiálně končí ve 4. Stále se čeká na Floridu, ale výsledky vypadají lépe pro Clintonovou. „Paní prezidentka“, hlásá jeden z plakátů s její podobiznou. Náladu potvrzuje i výrok nejmenovaného poradce z úzkého Trumpova kruhu, kterého cituje televize CNN a podle něhož by „Trump k vítězství potřeboval zázrak“.
Stav se mění
Už po 15 minutách se ale nálada začíná lámat, podnik se vylidňuje a tichou ulicí zní do mrazu jen výkřiky alkoholem opojených amerických studentů. S blížící se třetí hodinou po půlnoci pak na Floridě těsně vede Donald Trump, daří se mu – i když mnohde jsou rozdíly opravdu malé – i v dalších důležitých státech, třeba Ohiu, Severní Karolíně, Pensylvánii či Iowě. Počet volitelů potřebných k vítězství na jeho straně roste, Clintonová ztrácí.
A mizí i úsměvy na tvářích demokratů. Někteří zívají, na jiných jsou zřetelně vidět obavy a padají i silné výrazy. Při pohledu na obrazovku přemáhá všechny úzkost, nikdo nemluví. Trump vede a já mám pocit jako v noci na 24. června, kdy jsem uléhala do postele s tím, že referendum o brexitu pravděpodobně dopadne ve prospěch příznivců EU. Nestalo se.
Ve 4 hodiny ráno se podnik smutně uzavírá a demokraté pouze doufají. Jejich obavy se definitivně potvrdí až v 9 hodin dopoledne následujícího dne, kdy média prohlásí Donalda Trumpa 45. americkým prezidentem. „Když vyhraje ona, vyhrajeme i my!“ loučí se se mnou nad ránem plakát u dveří. Zbývá konstatovat jediné – demokraté prohráli.
