Někteří živočichové před člověkem utíkají, jiní se zdržují v těsné blízkosti jeho sídlišť. Krom toho se řada druhů chová oportunisticky -přizpůsobuje se podmínkám.
Pokud mají zvířata v krajině dostatečný prostor, obývají jej. Když nemají, vezmou zavděk prostředím, které vytvořil člověk. Tak se chovají i někteří hadi, zejména užovka stromová (Zamenis longissimus, dříve Elaphe longissima). V jejím chování snad lze hledat původ uctívání Asklépiova (Aeskulapova) hada a hada hospodáříčka. Těžko sice dokážeme, že právě ona byla zdrojem těchto kultů, nicméně se zdá být nejvhodnější kandidátkou.
Zkušený terénní herpetolog bezesporu předpokládá výskyt plazů na zahradním kompostu, zídce či pod pohozeným plechem. Ovšem nález hada v posteli nebo ve splachovací nádržce klozetu by nejspíš překvapil i ty nejzkušenější. Ne však obyvatele severozápadních Čech, ti jsou na podivné chování svých „eskulapů“, jak jim zde říkají, zvyklí. Fosilie promlouvají Ostrůvkovitá populace užovky stromové v údolí Ohře v Doupovských horách patří dnes mezi několik posledních ve střední Evropě. Spolu se třemi izolovanými populacemi německými a populací v polských Bieszczadech představuje zbytky původně širšího areálu v klimaticky příznivějších obdobích holocénu. Dokládají ho fosilní nálezy z Polska, Německa, Dánska a Anglie. Pouhé dvě z těchto populací, německá z okolí Schlangenbadu a naše z Poohří, se nacházejí severně od padesáté rovnoběžky. Od hranice souvislého areálu je dělí vzdálenost přes 200 kilometrů. Není proto divu, že se u těchto izolovaných populací vyvinula řada ekologických zvláštností. Jednou z nich je nezvykle silná vazba na člověka a jeho hospodaření v krajině.
Systematický výzkum užovky stromové v Poohří probíhá od roku 2005. Do konce roku 2007 jich bylo odchyceno 432. Podle charakteru biotopů jednotlivých nálezů jsme vytvořili 5 kategorií.
Nejčastěji se hadi objevovali v okolí zemědělských budov (162 nálezů). Ukrývali se ve starých stodolách, senících, chlévech, v okolí hnojišť či pod materiálem rozpadajících se budov. Značný počet užovek byl odchycen přímo v domech, chatách a jejich bezprostředním okolí (129 nálezů). V blízkosti silnic, železnic a cest se pohybovalo 98 jedinců, přitahovaly je zejména terasy a zídky skládané nasucho. Dalšími oblíbenými biotopy jsou opuštěné domy či jejich rozvaliny, skládky dřeva a odpadu (nalezeno 42 kusů). Naproti tomu v polopřirozeném biotopu - lesním porostu - byl odchycen pouze jediný exemplář, navíc šlo evidentně o migrujícího jedince. Jednou na klozetu, podruhé u komína Jak na výskyt vzácného hada v blízkosti svých obydlí reagují lidé? Přestože se po druhé světové válce obyvatelstvo v Poohří téměř kompletně vyměnilo, informace o výskytu vzácného druhu se zde zachovala. Řada místních obyvatel je na přítomnost „eskulapů“ hrdá a snaží se hady ochraňovat.
Kult hada hospodáříčka se většinou udržel do 19. století. Na Karlovarsku ale přetrvává dodnes, někdy sice bez skutečného významu, leč s velmi dojemným přístupem. Jistý chatař například předkládá každý večer „eskulapům“ misku mléka, aby si „hada hospodáříčka“ udržel v domě.
Prázdnou misku nám hrdě ukazuje a považuje to za důkaz jeho přítomnosti. U chalupářů v Korunní zase nachází užovka stromová ideální úkryt na půdě přestavěné v ložnici. V chladných dnech se dokonce schovává v zastlané posteli pod peřinou. Pro potravu nemusí chodit daleko, podle sdělení majitelů nemovitosti zde pozřela celé hnízdo mladých plchů velkých (Glis glis) nacházející se v zásuvce skříně. Po vydatné stravě odpočívala na skříni; na jejím protáhlém těle se jasně rýsoval počet plších mláďat.
Mezi další netradiční místa výskytu patří splachovací nádržka klozetu. Obyvatelé domu ve Stráži nad Ohří ponechali v době letních veder pootevřené okénko. Toho užovka stromová promptně využila, pronikla dovnitř a usadila se v nádržce s vodou, v níž se smáčela a chladila. Zaznamenali jsme i jiné způsoby chlazení „eskulapů“ v době veder, a to v prostoru studny a v jímce s rozvodem vody. Jindy hadi přicházeli do lidských příbytků za teplem: v chatové osadě „Vlčí údolí“ se užovka počátkem října v kůlně tiskla k teplému komínu.
Většině obyvatel Poohří vazba užovky stromové na lidská obydlí nevadí, dokonce se jí chlubí. Vyměňují si své zkušenosti s hady nebo je fotografují na neuvěřitelných stanovištích apod. Užovka se za přízeň odměňuje hubením hlodavců v okolí domů a chat.
Hadi od Hitlera O původu hadů v severozápadních Čechách se traduje řada historek, od vysazení hrabětem Buquoyem nebo rodinou Mattoniů až po vysloveně neuvěřitelné vypuštění Hitlerem za druhé světové války. Teorie přirozeného reliktního původu z klimaticky příznivějších období holocénu nenalézá u místních lidí velký ohlas.
V posledních letech se zdejší obyvatelstvo opět obměňuje a nemovitosti v Poohří kupují i lidé situace neznalí - mnohdy cizinci. Proto je potřeba trvalá osvěta. Dovedete si představit, že si konečně koupíte vysněnou nemovitost, chcete si po obědě zdřímnout - a pod peřinou trůní had metr a půl dlouhý?
Nejen v Poohří je užovka stromová na lidskou činnost vázána. Obdobná vazba je známá i z izolovaných populací z okolí Hirschhornu a Schlangenbadu v Německu. Podle odborníků žije v obcích 20 až 35 procent jedinců, další část populace využívá extenzivně obhospodařované zahrádkářské a chatové osady či vinice. Všechny izolované populace užovky stromové nápadně dávají přednost nasucho skládaným zídkám, které jim poskytují úkryt a často i líhniště či zimoviště.
Proč se užovka stromová drží člověka? Přirozená stanoviště plazů se stávají v dnešní kulturní krajině stále vzácnějšími a jejich ekologickou funkci přebírají antropogenní biotopy, například skládané zídky, lomy, a dokonce obydlí. V izolovaných populacích je vazba na člověka ještě těsnější, a to ze tří důvodů: V důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek za hranicí izolované oblasti je v populaci na omezené ploše nezvykle vysoká koncentrace jedinců.
Zadruhé je pro užovku podle našich výzkumů zásadní strukturální pestrost krajiny s nabídkou široké škály biotopů. Scelováním pozemků v důsledku intenzifikace zemědělství, či naopak postupným zarůstáním neobhospodařovaných ploch se volná krajina stává pro užovku zcela nevhodnou. Maximální členitost povrchu terénu v okolí lidských sídel s nabídkou nejrůznějších skrýší, rozmnožovacích stanovišť, popřípadě i zimovišť pak přirozeně vede ke zvýšené vazbě užovky stromové na lidská obydlí, protože ve volné krajině takové struktury dnes téměř chybějí.
Třetím důvodem pro vazbu na člověka je skutečnost, že v izolovaných populacích nad severní hranicí areálu se už užovka vyskytuje na hranici existenčních možností z hlediska klimatických podmínek. Vblízkosti lidí nachází dostatek potravy, úkrytů a míst pro kladení vajec (hromady pilin, komposty apod.). Vajíčka mají větší šanci na vylíhnutí v substrátu produkujícím teplo. Důkazem je i to, že všechna známá líhniště v Německu i v Poohří byla nalezena v čistě antropogenních strukturách, nicméně nevylučujeme ani to, že hadi využívají přirozená líhniště - doupné stromy, návěje listí či říční naplaveniny.
Co tedy nakonec popřát užovce stromové v Poohří? Hlavně ať jí obyvatelé zachovají přízeň a nevyhánějí ji ze své blízkosti. Volná krajina je bohužel v takovém stavu, že hadi už nemají kam jít!
Ing. Radka Musilová (* 1979) pracuje na Fakultě životního prostředí ČZU, je spoluautorkou záchranného programu pro užovku stromovou. MUDr. Vít Zavadil (* 1953) je zaměstnán v ENKI Třeboň, o. p. s., zodpovídá za záchranný program pro užovku stromovou, který byl na jaře 2008 předložen na MŽP. Karel Janoušek (* 1956) je členem České herpetologické společnosti. Spolu s ostatními dvěma autory založil v roce 2005 občanské sdružení Zamenis, jehož hlavním cílem je ochrana užovky stromové v Doupovských horách. Článek byl převzat z lednového čísla časopisu Vesmír. Text upravila redakce LN.
Pojistky místo větví
Ostrůvkovitá populace užovky stromové v údolí Ohře
v Doupovských horách patří dnes mezi několik posledních ve střední Evropě. Její systematický výzkum, který probíhá od roku 2005, ukázal, že většina jedinců žije v těsné blízkosti lidských obydlí, nebo dokonce přímo v nich. Užovka se s klidem zabydlí na posteli, uvnitř nádržky klozetu nebo třeba v pojistkách.
Aby užovka mohla spočinout na svém oblíbeném místě, třeba na půdě, dokáže předvést až neuvěřitelně obratné akrobatické kousky. Například vyšplhá po hrubé omítce domovního štítu až do krovu. Během chladných dní nepohrdne ani odpočinkem v posteli.
FOTO: VÍT ZAVADIL, ZDENA CHMELAŘOVÁ // KOLÁŽ ŠIMON / LN
Na Karlovarsku přetrvává kult hada hospodáře dodnes
