Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

V Americe je běžné bádat o víkendu

Česko

POD MIKROSKOPEM Obvykle vám neřeknou, že se jim něco nelíbí, říká biochemik Zlatko Janeba, který strávil v USA sedm let

Zlatko Janeba pokračuje ve výzkumu, který dlouhá léta vedl profesor Antonín Holý, jehož tým hledal látky použitelné pro vývoj léků na virové choroby nebo rakovinu. Do Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky se Zlatko Janeba vrátil téměř po sedmiletém pobytu ve Spojených státech.

* LN Jak se vám podařilo dostat do výzkumného ústavu v USA?

Domluvil jsem si stáž na univerzitě v Utahu ještě během studií, pracoval jsem v týmu profesora Holého, což asi zapůsobilo. Odjel jsem hned po obhájení Ph. D., ani mi nestačili dát diplom.

* LN Takže ho ještě nemáte?

Oni ho sem na ústav pak poslali.

* LN V Čechách jsou postdoktorandi bráni jako levná pracovní síla. Jak je to v Americe?

Stejné. Ovšem před těmi řekněme deseti a více lety, měl dolar výhodnější kurz, takže si člověk mohl něco ušetřit, dnes už to tak asi bohužel není. Strávil jsem v Americe sedm let a tím dlouhým pobytem jsem na tom finančně prodělal, pro mě to nebylo výdělečné, protože ceny nemovitostí tady vyrostly třikrát, dolar spadl na polovinu. Ale zkušenost to byla k nezaplacení.

* LN A pracuje se tam od nevidím do nevidím?

Záleží na šéfovi. Znám lidi, kteří dělají víc než 24 hodin denně, jak se říká. V Americe platí nepsané pravidlo, že se chodí do laboratoře i o víkendech.

* LN I školitelé?

Ano.

* LN Kdo jezdí do Ameriky jako postdoktorand?

Samozřejmě hodně Číňanů a Indů, pár lidí z Evropy, i američtí postdoci, ale to už není tak běžné. Číňané jsou dost pilní, většina z nich se totiž nechce vrátit domů, snaží se v Americe udržet a získat práci. Takže oni se musí snažit. Hodně Indů se naopak chce vrátit, stejně jako většina Evropanů, i když ne všichni, ale není to pro ně otázka „života a smrti“. U Číňanů v podstatě ano.

* LN Říká se, že naši studenti jsou připraveni lépe než studenti z jiných evropských zemí. Můžete to potvrdit?

Myslím, že jsme trošičku víc schopni improvizovat, když něco selže nebo když není k dispozici potřebná aparatura. Cizinci asi byli zvyklí na dobré zázemí. Ale dneska už jsme, co se týče vybavení, na stejné úrovni.

* LN Jak probíhaly pracovní porady? Měli postdoktorandi možnost předložit nějaké návrhy, nebo jen poslouchali a čekali, jaký dostanou úkol?

Debata vždy probíhala na rovnoprávné úrovni, alespoň v mém případě. Když jsem měl nějaký nápad, pokud to nebyla úplná hloupost, nechali mě jít vlastní cestou. Samozřejmě vedoucí měl věci, které se musely udělat, a pokud člověk měl čas navíc, mohl si pak pracovat, na čem chtěl.

* LN Za jak dlouho si řekli - tak tenhle je schopný, toho zapojíme i do samostatné práce?

Oni vám obvykle do očí neřeknou, že se jim něco nelíbí. Ale ke mně se vedoucí (profesor Robins) od začátku choval na rovinu. Řekl mi, že očekává, že jsem na takové úrovni, aby se mnou neztrácel příliš času, a že budu schopen vést malou skupinu. To samozřejmě splnil a do průběhu práce nemluvil. Seděl ve své kanceláři, a pokud něco nepotřeboval, měli jsme jednou za dva týdny schůzku a tam jsme si řekli, jak práce postupuje, ale jinak jsem ho neviděl.

* LN Dozvěděl jste se dopředu, jaký výzkumný program vás na tříletém pobytu čeká?

Dostal jsem na starost nějaké projekty a pak další. Původně měla stáž trvat dva roky. Po roce a půl mi vedoucí nabídl prodloužení.

* LN Uveřejnil jste nějaké články v odborných časopisech?

U profesora Robinse jsem za tři a půl roku měl asi osm publikací, z toho čtyři ve velice dobrých časopisech.

* LN Jak je to vlastně s pořadím jmen autorů? Uvádí se podle toho, jak se kdo zasloužil, nebo podle abecedy?

Většinou je člověk, který udělá nejvíc práce, na prvním místě a ten na posledním je víceméně šéf týmu, jenž projekt vymyslel. Ale jsou i šéfové, kteří se píšou na první místo...

* LN Výzkum na univerzitě jste po čtyřech letech vyměnil za laboratoř u komerční firmy v Kalifornii. Jak jste se tam z pozice postdoktoranda dostal?

Znal jsem v té firmě spolužáka z VŠCHT. Když získal titul inženýra, odjel přímo do Kalifornie. Já byl mezitím postdoktorandem a už jsem přemýšlel o návratu domů. Aon mi zrovna řekl, že někoho shání. Připadalo mi zajímavé poznat, jak vypadá výzkum u firmy.

* LN A co jste tomu říkal?

Zkusil jsem si jinou chemii, než jsem do té doby dělal.

* LN Jak to myslíte?

Na univerzitě se základní chemikálie pro výzkum nakupovaly už hotové a v laboratoři se chemicky různě modifikovaly. Ale ve firmě, která připravovala izotopově značené látky pro medicínu, se musely i všechny výchozí chemikálie nejprve navařit. Prakticky si člověk každou molekulu postavil od začátku.

* LN Ve firmě jste byl tři roky a na univerzitách skoro čtyři. Sedm let, to už je dost dlouhá doba. Proč jste se rozhodl vrátit?

Já jsem se vždycky chtěl vrátit. Pak jsem se tam oženil s Češkou a manželka sem nejdříve moc nechtěla. Ale narodila se nám dcera a přece jenom je potřeba mít nějaké zázemí. Koupit dům nebo byt. Člověk nemůže žít jako tulák. Taky jsme chtěli, aby si vnučku užily babičky, dědečkové. Dcera byla takový katalyzátor pro návrat.

* LN Když už jste se rozhodl, věděl jste, kam půjdete?

V Česku těch vhodných firem moc není, a i když mě kolega ze Zentivy občas informoval, že mají otevřenou pozici pro chemika, věděl jsem, že se chci vrátit k základnímu výzkumu. Mluvil jsem o tom s panem profesorem Holým a on mi naznačil, že by byl rád, kdybych se vrátil.

* LN Po návratu jste se stal rovnou vedoucím týmu?

Ne, až po dvou letech, v roce 2010.

* LN Co jste po zkušenostech ze Spojených států zavedl ve své skupině?

Hodně mě tam ovlivnil přístup k lidem, k řízení skupiny. Protože v Utahu jsem poprvé vedl nějaké lidi. Ve firemním výzkumu jsem zase získal určité manažerské schopnosti. Protože tam člověk dostal projekt a od začátku do konce ho řídil sám. Takže si musel vymyslet způsob, jak chemické látky syntetizovat, spočítat si kolik to bude stát a jak dlouho příprava potrvá. K tomu patřila komunikace se zákazníkem. Takové zkušenosti se mi samozřejmě teď velice hodí, protože v našem ústavu byla zavedena tzv. flat structure, kdy jsou vedoucí skupin odpovědni přímo řediteli. Neexistuje tu žádný mezičlánek. Vedoucí je odpovědný za plný chod celého týmu. Musíme shánět peníze z grantů, starat se o publikování výsledků, patentování. To všechno se po několika letech hodnotí a když je skupina neúspěšná, může být rozpuštěna.

* LN Na čem nyní pracujete?

Jedním z našich současných cílů je najít látku účinnou proti černému kašli a zároveň zkoušíme vyvinout chemickou látku, která by v maximální míře potlačovala účinky antraxu. V podstatě by to bylo použitelné v případě bioteroristického útoku. V loňském roce jsme na tento výzkum dostali pětiletý grant od ministerstva vnitra. Ale zabýváme se i látkami s protivirovými a protimalarickými účinky.

***

Osobnost

ZLATKO JANEBA

* narodil se v roce 1971 v Jablonci nad Nisou * vystudoval organickou chemii na VŠCHT Praha, doktorát získal v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR * v letech 1992 až 2001 a 2008 až 2010 byl členem výzkumného týmu profesora Antonína Holého * od roku 2001 absolvoval tříapůlletý postdoktorandský pobyt na Brigham Young University v Utahu, USA * na přelomu let 2004 a 2005 strávil pět měsíců na Northern Arizona University v USA * od roku 2005 pracoval tři roky ve společnosti Moravek Biochemicals, Inc. v Kalifornii * od března loňského roku je vedoucím výzkumného týmu v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR * zabývá se především cílenými analogy složek nukleových kyselin

Autor: