BERLÍN „Čekám, že dostaneme všechny ceny,“ odpověděl režisér Anderson na otázku, jak to vidí s šancemi na Oscara. On sám by mohl získat Oscary hned tři, je nominovaný jako režisér, scenárista a jako spoluproducent filmu.
Jisté je, že drama Až na krev figuruje mezi pěti nejlepšími filmy roku zcela právem a že něco tak pozoruhodného, co na plátně předvádí Daniel Day-Lewis, se vidí jen jednou za několik let. Ostatně ve většině anket se stal jasně nejlepším hercem roku, a pokud akademici nejsou slepí, rozhodnou stejně. Ještě před Oscarem by si ovšem mohl za svůj výkon odnést i berlínského Stříbrného medvěda. Na kontě už má Cenu akademie za hlavní roli ve filmu Moje levá noha a nominace za Gangy New Yorku a Ve jménu otce.
Zoufalý muž, jenž má všechno Daniel Day-Lewis, kterému bylo loni padesát, se před kamerou objevuje už jen svátečně. Mezi projekty, v nichž přijme roli, si dává dva, tři, někdy i pět let pauzu. Není se co divit, jen málokterý herec je schopný vydat toho ze sebe tolik, co on. Day-Lewis se také netají tím, že jeho herecká metoda je poněkud sebedestruktivní. Je schopný absolutní fyzické transformace a k nepoznání změnil i svůj hlas.
Kdysi se zhroutil na divadle při představení Hamleta a dohrávat za něj musel Jeremy Northam. Kdyby se složil při natáčení Až na krev, mohl by režisér celý nákladný projekt zabalit.
Day-Lewisův výkon dělá minimálně padesát procent filmu, zbytek kvality zajistila režisérova vypravěčská obratnost a výborný scénář. Paul Thomas Anderson ho napsal na motivy románu Uptona Sinclaira Petrolej z roku 1927. Z knihy si vypůjčil jen prvních sto padesát stránek, pro zbytek příběhu ho mimo jiné inspiroval životní osud kalifornského ropného magnáta Edwarda Dohenyho. Hlavního hrdinu sledujeme od roku 1898, kdy živoří jako nuzný horník, přes první úspěchy s primitivními ropnými vrty až po vybudování mocného impéria v roce 1927. To už je z něj zoufalý muž, jenž má sice všechno, ale prakticky přišel o vše, co pro něj mělo skutečnou hodnotu.
Odpověď režiséra na otázku, proč je letos mezi filmy nominovanými na Oscara tolik adaptací, je lapidární: „Jsou to prostě dobré knihy se skvělými postavami a silnými příběhy.“ Sinclairův román se v Andersonově pojetí mění v sugestivní výpověď o dnešní Americe -aniž by se pouštěl do jakýchkoli narážek na současnost. V Až na krev se rodí všechny hodnoty, na nichž stojí dnešní Amerika: moc, peníze, víra, rodina. Tytéž hodnoty jsou tu také zmarněny a pošlapány. A hnacím motorem všech rozhodnutí je ropa. Na začátku 20. století to bylo úplně stejné jako dnes a zdánlivě zaprášený sociálně kritický pohled Uptona Sinclaira dostal díky Andersonově adaptaci velmi aktuální image.
Titul filmu odkazuje k charakteru hlavního hrdiny, který tu reprezentuje aroganci moci. Za svým cílem jde doslova přes mrtvoly. Zároveň název vystihuje i herecký přístup Daniela Day-Lewise. Hodně toho napoví už úvodní patnáctiminutová, prakticky němá sekvence, v níž hlavní hrdina dobývá rudu ve svém chudičkém dole. Takřka se zabije při odpalování nálože a s polámanýma nohama se po zemi odplazí několik kilometrů, aby mohl zpeněžit kousek vykutaného stříbra. Nedlouho nato už stojí po pás v bahně hluboko pod zemí a nabírá do kýblů svou první ropu...
Je to obraz absolutního odhodlání, které bere dech a „ospravedlňuje“ další počínání hlavního hrdiny: já jsem cedil krev, a proto mám teď právo nejen na svůj úspěch a peníze, ale prakticky na cokoli.
Andersonův film je obecně považován za předčasný vrchol letošní přehlídky, před sedmi lety tento režisér v Berlíně zabodoval se svým mistrovským dílem Magnolia. Teď předvedl docela jiný přístup k filmu, ale jedno se nemění: kvalita. My ji budeme moci ocenit 27. března, kdy se drama Až na krev chystá do českých kin.
O autorovi| DARINA KŘIVÁNKOVÁ, (od zpravodajky LN na mezinárodním filmovém festivalu)
