* LN Hrát s Českou filharmonií je pro mladého českého dirigenta jistě meta. Ovšem vy máte za sebou už světová tělesa...
Jsem rád, že dostávám nabídky od orchestru FOK, byla otázka času, kdy přijde Česká filharmonie.
* LN Tyto koncerty jste nečekaně „zdědil“ po Zdeňku Mácalovi. Proč jste změnil program?
Místo Haydnovy symfonie uvedu Dvořákova Vodníka. Pro mě je vždycky oříšek, když mám dirigovat klasicistní skladbu s orchestrem, který neznám. Musím být stoprocentně připraven, což znamená mít vlastnoručně zpracovanou partituru a všechny orchestrální hlasy, kam zanáším své smyky, frázování a všechny detaily.
* LN Je to běžný způsob práce?
Asi ne, ale začal jsem takhle pracovat na všech Mozartových, Haydnových a Beethovenových skladbách a osvědčilo se mi to. Snažím se čerpat i z dobové praxe - fráze, vibrato, ozdoby - to je pro mě nesmírně důležité a nedokázal jsem si představit, že při daném zkouškovém plánu budu muset s Českou filharmonií toto řešit.
* LN Liší se práce s českými orchestry od těch zahraničních?
Princip je v zásadě stejný, i když mluvím italsky, německy, anglicky a francouzsky, nikdy se nevyjádřím tak jako v mateřštině - na druhou stranu je to možná dobře, protože jsem zjistil, že tady v Čechách na zkouškách moc mluvím. Natáčím si své zkoušky, které pak večer poslouchám a hodnotím. Je to výborná věc, protože v klidu hotelového pokoje se člověk oprostí od euforie toho pracovního nasazení a zjistí třeba, že přehání tempa a podobně.
* LN Co považujete za poslední dva roky za nejhezčí koncertní nebo divadelní zážitek?
Hezké bylo hostování s orchestrem NHK v Tokiu. Bylo to poprvé, co jsem s nimi vystoupil. Opět, jak je zvykem, jsem byl pozván s batohem české hudby. Hráči byli už na první zkoušce výtečně připravení, takže jsem mohl pracovat na detailech, na jaké málokdy dojde.
* LN Jste ve věku, kdy si coby mladá dirigentská hvězda „odpracováváte“ debuty u různých prestižních těles. Další potvrzení ovšem je, když vás znovu pozvou...
To, že člověk dostane nabídku, je hlavně záležitost agentury, která to zařizuje. Ale pak je na dirigentovi, jak zapůsobí. Jsem rád, že většina orchestrů mě zve zpět. S Drážďanskou filharmonií jsem například debutoval v srpnu a už mám nabídky na Figarovu svatbu v příštím roce a další koncert, což považuji za velkou příležitost. Jsou tu další: Londýnská filharmonie, Lipsko, italské orchestry...
* LN Kde máte při všem tom cestování stálé zázemí?
Pořád v Kroměříži, v oáze klidu, kde bydlí moje žena s malou dcerou. Když mám operní produkce na měsíc nebo déle, přijedou po prvním náporu za mnou.
* LN Kolik koncertů ročně odehrajete?
Za poslední dva měsíce jsem měl deset koncertů, to je docela dost. Diář mám už zaplněný koncerty a operními produkcemi na celý příští rok, čeká mě velké zahajovací představení festivalu v Mnichově - rozsáhlá Busoniho opera Doktor Faust. Poslední výhled je Titus v roce 2010 v Torinu.
* LN Co bylo pro vaši dráhu rozhodující - vítězství v soutěži Georga Soltiho?
Určitě. Po absolvování AMU a krátké stáži ve Švédsku jsem se vytratil zpět na Moravu a zkusil jinou cestu než mí vrstevníci, za nimiž stojí silná osobnost, která jim pomáhá. Byla to ta pravá soutěž v ten pravý moment, kam se sjeli zástupci agentur. Pak se to začalo nabalovat jedno na druhé, stipendium v Aspenu a asistenční místo, další opery a koncerty...
* LN Uvažujete o tom, že byste někde zakotvil jako šéf orchestru?
Nějaké nabídky už přišly, zatím vyčkáváme. To se nesmí uspěchat. Momentálně se cítím dobře v pozici, kdy mám volné ruce, ale vím, že bych jednou rád zakotvil u orchestru, s nímž to má smysl, a pracoval s ním soustavněji než jen od pondělka do čtvrtka.
