Těšínské divadlo v České Těšíně je jedinou dvojjazyčnou scénou u nás - hraje česky a polsky. Tuto svou specifiku si udrželo i po rozpadu Československa, které mívalo takových scén víc - ještě ukrajinskou a maďarskou. Těšínské divadlo nejenom že s touto zvláštností umí dobře nakládat, ale jako scéna od Prahy snad nejvzdálenější, doslova na hranici, nikdy nezapadla a v různých obdobích dokázala zužitkovat, že se nachází v múzickém kraji, z něhož zejména divadlo může skvěle čerpat.
Již devátým rokem se také těšínská scéna snaží zviditelnit i v širším kontextu severomoravských divadel. Za tímto účelem se zrodil festival, který v podstatě volně navázal na někdejší Festival na hranici z počátku 90. let. Přehlídka nevypovídá jen o té či oné úrovni pozvaných inscenací, poměrně přesně ukazuje i současné postavení divadla v regionu. A i když to možná zní jako fráze z osvětové příručky, v Českém Těšíně je divadlo skutečně přirozeným středem kulturního života a velký zájem o něj má mladé, středoškolské publikum - ne žádní náborem nahnaní diváci, ale mládež, kterou doopravdy divadlo zajímá. Zase se potvrzuje to, co zejména počátkem 90. let mnohé radnice nechtěly slyšet: že divadlo dělá z městyse město s vlastním uměleckým podhoubím, které se často může rozrůst do širších souvislostí. Asi nebude náhodou, že se odsud chodí na jednu z našich nejlepší konzervatoří - ostravskou, pak na DAMU i JAMU a uchazeči bývají univerzálně připravení. Ostrava je tradičně divadelně silná, ale těšínské divadlo se v konkurenci jejích výborných scén vůbec neztrácí, stejně dobře umí využít inspiraci, kterou tento zvláštní a v podstatě magický kraj nabízí, což před časem například dobře doložilo Těšínské nebe Renaty Putzlacher a Jarka Nohavici. A kromě toho se tu dělá solidní divadlo.
Obchodník s deštěm i s hereckým objevem Letos třeba polský soubor překvapil stařičkou Nashovou hrou Obchodník s deštěm, tradičně nastudovanou v tom nejlepším slova smyslu a s důrazem na herectví. A s výborně volenou představitelkou Lízy Malgorzatou Pik, která si odnesla jednu z cen festivalu, neboť jde o přehlídku soutěžní. Inscenace v režii Karola Suszky posbírala i další ocenění - Mariusz Osmelak za roli otce a gymnazista Maciej Cymorek za postavu mladšího syna. Mladičký, ještě školou povinný elév, který si odnesl cenu pro začínajícího herce, má velké kouzlo a ne náhodou připomněl dávné první setkání s jiným mladíkem - absolventem ostravské konzervatoře Richardem Krajčem v roli Hamleta.
Tu hlavní cenu pak porota přiřkla Brenpartiji z ostravské Komorní scény Aréna, kterou Janusz Klimsza pojal jako originální černou grotesku o bezdomovcích upíjejících se za první republiky na ostravských struskových haldách (LN 6. 11.). Divadlo Petra Bezruče přivezlo Lakomce ve výrazné komediální stylizaci a nenápadné aktualizaci, která zejména v druhé části dala vyniknout jazykové komice textu. Titulní Norbert Lichý podává úctyhodný výkon, ale přece jenom se zdá, že těží hodně z podstaty svého robustního až drastického herectví. Ironickým nadhledem se ovšem blýskla Kateřina Krejčí v roli intrikánky Frosiny. Domácí scéna ještě nabídla Figarovu svatbu jako crazy muzikál podle Radka Balaše s mnoha divokými nápady. Občas až křečovitá autorská snaha o jinakost se promítla i do hudebního zpracování Ondřeje Brouska, které bylo dost nesourodým kompilátem.
Ostravské Divadlo loutek zaujalo Hrubínovým zpracováním Krásky a zvířete - odneslo si cenu za inovativní spojení videoprojekce s loutkářskými postupy. Režisér Miroslav Duša v zásadě použil princip Laterny magiky a vytvořil tvar, který nepostrádá svébytnou poetiku a je i dostatečně atraktivní pro dětského diváka.
