V dobách, kdy jsem se živil mytím oken

V dobách, kdy jsem se živil mytím oken, tam pracoval silák, kterému jsme říkali Lívanec. Ten se popral v hospodě a pak ho museli, do půli těla nahého, chladit na ulici v louži, jak byl rozpálený. Bylo to v listopadu, takže voda už byla značně studená. Stejně se z něj ale ještě dlouho kouřilo. Přiznám se, že mně se pro takové týpky víc líbí slovenský výraz bitkár než české rváč. Připadá mi, že to víc vyjadřuje podstatu člověka, který vyhledává rvačky. Takový bitkár má ovšem smůlu, když narazí na borce, který sice není bitkár, ale fyzickou výbavou je na tom o dost výš. Seděl jednou slavný diskař Ludvík Daněk v hospodě a přišel chasník bitkár. Nevím, co ho to napadlo – buď nevěděl, nebo si to chtěl vyzkoušet. No, dostal ji hřbetem ruky přes rypák, vyběhl z hospody a přeběhl celé náměstí pozadu. Zábavná scéna.