Co bylo podstatné pro fungování staroegyptské ekonomiky? Byl jejím základem jen jednoduchý směnný obchod a redistribuční systém centrálně řízený hlavním městem? Nebo existovaly další principy, které by umožňovaly sofistikovanější transakce?
Odpověď na tuto otázku jsem začal hledat již krátce po svém prvním příletu do Egypta na podzim roku 1991. Měl jsem zpracovávat keramiku pocházející z jižní části abúsírské koncese a objevenou v osmdesátých letech během zkoumání pyramidového komplexu panovníka Raneferefa z druhé poloviny 5. dynastie.
Při výzkumu keramiky se postupně rýsovala nová cesta, která nakonec vedla k detailnějšímu studiu staroegyptské ekonomiky a celé společnosti.
Třídění keramiky z košů Krátce po příjezdu do Abúsíru jsem zůstal poblíž Neferirkareovy pyramidy a můj úkol se zdál zdánlivě jednoduchý: zpracovat desítky košíků s keramickými střepy a tu a tam zachovanou nádobou. Po několika týdnech usilovného třídění keramických tvarů se mi podařilo dosáhnout jistého pokroku, takže bylo jasné, že různé prostory uvnitř chrámu panovníka bude možno charakterizovat podle četnosti výskytu jednotlivých keramických nádob, respektive podle jejich tvarů. Zároveň se zdálo, že výroba této keramiky se neřídila pouze technologickými zákonitostmi a dobovými estetickými a funkčními požadavky, ale že obsahovala mnohem komplikovanější poselství.
Jeden z problémů, který přetrvával, představovaly dvě velké skupiny dochovaných nádob, jež v egyptologii nazýváme pivní džbány (přestože se džbánům vůbec nepodobají a už vůbec nemají ucha) a které původně obsahovaly pivo. Mají protáhlý vejčitý tvar se špičatou podstavou, aby je bylo možno v písku postavit. Dvě skupiny nádob se lišily velikostí, ale každá byla homogenní.
Otázkou zůstávalo proč. Odpověď poskytly pivní džbány pocházející z Kaaperovy mastaby, kterou jsme tehdy rovněž zkoumali. Tam se našly desítky zachovaných, naprosto stejných pivních džbánů datovaných do jednoho, historicky poměrně krátkého časového úseku. Měli jsme tedy k dispozici tři homogenní a navzájem výrazně odlišné soubory džbánů. Měření jejich objemů ukázalo, že jednotlivé skupiny nádob se v tomto ohledu významně lišily, v rámci daného souboru však byly prakticky konstantní.
Tak se otevřela nová možnost k poznání staroegyptského hospodářství. Kněží na půl úvazku Chléb a pivo patřily k základním součástem staroegyptské stravy, a to bez ohledu na kalendářní měsíc či roční období. Mnoho druhů chleba společně s luštěninami, ovocem a zeleninou bylo nejrozšířenějšími složkami staroegyptského jídelníčku. Tak je tomu ostatně i dnes, a to především na venkově.
Chléb společně s pivem často sloužily i jako odměna za odvedenou práci. Ve Staré říši ještě neexistovaly peníze, ale cosi, co bychom mohli nazvat „hodnotovým ekvivalentem“, tu již nepochybně bylo.
Ze Staré říše máme k dispozici mnoho nápisů pocházejících z hrobek úředníků, v nichž se zmiňují o tom, že své příbytky pro věčný život postavili z čestně nabytého majetku a že dělníky účastnící se jejich stavby řádně zaplatili chlebem a pivem. V zádušních chrámech panovníků to fungovalo podobně a rovněž kněží byli placeni v naturáliích, chlebem a pivem, někdy také masem, které se ale obecně pokládalo za vzácný pokrm.
Představte si, že jste kněz působící v zádušním chrámu zesnulého panovníka, řekněme Niuserrea, v Abúsíru. Vaše práce zabere jeden měsíc. Jak se budete živit po zbývající část roku?
Ve starém Egyptě naštěstí existovala spousta dalších možností. Každý kněz mohl být zaměstnán v chrámovém kultu dalších panovníků a v neposlední řadě se mohl podílet na soukromých kultech v hrobkách vysoce postavených hodnostářů. Jsou dokonce známy případy kněží, kteří pracovali v zádušních kultech panovníků jak v Sakkáře a Abúsíru, tak ve dvacet kilometrů vzdálené Gíze. Kromě toho mohli zároveň zastávat i různá společensky významná místa ve státní správě přímo v královské rezidenci.
Ve starém Egyptě totiž neexistovala žádná bariéra mezi kněžskou a správní, natož výkonnou sférou. Nejvyšší úředníci země měli zpravidla několik desítek různých funkcí, z nichž každá s sebou přinášela ekonomické výhody. V době panovníka Niuserrea se navíc většina úřadů v zemi začala pozvolna stávat dědičnými, a docházelo tak k dezintegraci doposud silně centralizovaného státu a rozmáhalo se obsazování funkcí příbuznými nebo přáteli.
Ceny zboží hlídal dozorce Problém vyvstal, když chtěl úředník svůj plat v naturáliích (především chléb a pivo) zužitkovat. Jednou z možností v okolí tehdejší Memfidy bylo vyrazit na staroegyptský trh. O tom, jak takové trhy v hlavním městě a jeho okolí vypadaly a jak fungovaly, jsme poměrně dobře informováni. K dispozici máme tucet scén dochovaných na stěnách hrobek na mennoferských pohřebištích v Abúsíru, Sakkáře a Gíze. Soubor doplňuje skupina scén z Venisovy vzestupné cesty v Sakkáře. Tyto prameny pocházejí výlučně z druhé poloviny 5. a ze 6. dynastie.
Z nich vynikají scény z hrobky patřící bratrům Nianchchnůmovi a Chnůmhotepovi, kteří byli u královského dvora zaměstnáni jako manikéři. Žili přibližně za vlády panovníka Niuserrea a dali si vybudovat jednu z nejkrásněji vyzdobených hrobek nalezených v Sakkáře.
Jejich unikátní hrobka byla přitom objevena čistě náhodou, při archeologických pracích u vzestupné cesty panovníka Venise. V době stavby této cesty, která spojovala panovníkův údolní a pyramidový chrám, byla hrobka zcela rozebrána na jednotlivé bloky – ty posloužily jako příhodný stavební materiál. Bloky našel až egyptský archeolog Ahmed Moussa. V sedmdesátých letech 20. století dokonce společně s hamburským profesorem egyptologie Hartwigem Altenmüllerem hrobku zpětně sestavil.
Hned za monumentálním vchodem do hrobky tvaru mastaby se nacházela vstupní hala, na jejíž severní stěně bylo vidět celkem pět vodorovných výzdobných pásů. Tři z nich zachycují scény ze staroegyptského trhu. Lze rozlišit prodejce a kupující, ba i dozorce, který dbal na dodržování pořádku na tržišti, zabraňoval krádežím a kontroloval ceny zboží, aby nedocházelo k šizení.
Na jednom z výjevů je klečící prodavač čerstvých ryb, s pruhem látky přes levé rameno, jenž živě gestikuluje a nabízí ryby, a kupec, který v rukou drží zapečetěný pivní džbán a chléb, zatímco v levém podpaždí tiskne vějíř. Prodejce ho vyzývá: „Dej (mi) svůj pokrm (výměnou) za mou rybu jako kupní cenu!“ Krátký přípisek nad košem dokresluje, že jde o parmice, jeden z nejrozšířenějších druhů lovných ryb ve starověkém Egyptě (rod Mugilidae).
Na dalším výjevu vidíme koš zcela naplněný plody stromu sykomora. Vlevo, opět vkleče, je prodavač, k němuž se zprava blíží žena s malým dítětem. Žena drží v natažené ruce misku s pokrmem. Prodavač se snaží prodat své zboží slovy: „Dej mi svůj pokrm (výměnou) za tyto velmi sladké plody sykomory!“ Hlavním problémem ženy coby kupce není zřejmě dohodnout cenu transakce, ale zejména ukonejšit dítě, které se nemůže dočkat sladkých plodů a neustále doráží na matku.
Důkazy z hrobek Existují dokonce doklady, že vybrané a zvlášť k tomuto účelu vhodné předměty, jako například malé kalcitové nádobky nebo velké pivní džbány, byly používány jako jakési hodnotové univerzálie, tedy komodity s obecně srozumitelnou, pevně stanovenou a uznávanou cenou.
Využití kalcitových nádobek jako hodnotového ekvivalentu je doloženo ve třech známých hrobkách z 5. dynastie. V nich jsou nádobky používány k nákupu dobytka.
V případě pivních džbánů je nápadné, že tyto nádoby obsahující pivo byly velmi často používány k výplatě dělníků na stavbách i jako platidlo na trzích. Přitom se vždy znázorňují zapečetěné, tedy plné, s nedotčeným obsahem.
***
Ve starém Egyptě chyběly bariéry mezi kněžskými a správními sférami
Pivo a chleba místo výplaty
Zkoumání výjevů na reliéfech v hrobkách i četné nálezy keramiky osvětlují, jak se obchodovalo ve starověkém Egyptě. Jako platidlo sloužily pivní džbány, bochníky chleba nebo třeba kalcitové nádobky. Pohled na staroegyptský trh: Výjevy z hrobky patřící bratrům Nianchchnůmovi a Chnůmhotepovi, kteří byli u královského dvora zaměstnáni jako manikéři, ukazují jak se v zemi pyramid obchodovalo. Sedící muž kupuje nápoj, zřejmě pivo. Zásobnici s tekutinou podepírají dva kameny. Žena drží v levé ruce menší misku a v pravé měřicí pohár, jímž plní mísu. „Naplň ji (nádobu), ačkoliv jsem již kulatý. To obilí je vynikající!“ říká kupec. Formulace „být kulatý“ zřejmě vyjadřuje, že je sytý, ale nápoj připravovaný z obilí (proto se tak zřejmě i označuje) mu asi chutná.
Knihu Život a smrt ve stínu pyramid vydalo nakladatelství Paseka. Text zkrátila a upravila redakce LN.
