Lidovky.cz: Po koronavirové krizi mohou Češi znovu vyrazit do zahraničí. Nakolik je to z vašeho pohledu rizikové?
To si každý musí zvážit sám. Jsme liberální člověk, nezakazoval bych to. Před výběrem dovolenkové destinace by měli zvážit dvě věci. Zjistit si v daném místě počet onemocnění, počet hospitalizovaných a počet úmrtí na koronavirus – to vše by mělo být alespoň stejně srovnatelné se situací v Česku. Druhou věcí je, že musejí mít kvalitní zdravotní pojištění. Bez něj jste v háji. Ceny za zdravotní péči jsou ve světě velmi vysoké.
Situace se Slovinskem se může opakovat i u dalších zemí, varuje Asociace cestovních kanceláří |
Dám příklad: když se v Thajsku dostanete do mezinárodní nemocnice, která má standard srovnatelný s některou z našich fakultních nemocnic, a jdete tam s podezřením třeba na zánět slepého střeva, vyšetří vás, odeberou krev, dají infuzi, hospitalizují vás přes noc – a za to všechno zaplatíte řekněme v rozmezí 25 až 30 tisíc korun. A pokud tam onemocníte na covid-19 a tři týdny si tam třeba při vážnějším průběhu poležíte v nemocnici, už se vůbec nedoplatíte.
Apeluji hlavně na osoby, jež patří do rizikových skupin, tedy obézní, jedince s těžkou cukrovkou, ischemickou srdeční poruchou či s chronickým srdečním selháváním, ti všichni by cestu do zahraničí měli zvážit. Jeden rok cestování po světě bych na jejich místě vynechal.
Lidovky.cz: Jak zodpovědně podle vás přistupují Češi k očkování, když vyrážejí do ciziny?
Podvědomí o očkování nezbytném pro cesty do rizikových oblastí je nyní mezi lidmi relativně vysoké. Významné procento osob, jež cestují do zahraničí, je chráněno před nejzávažnějšími chorobami.
Lidovky.cz: Které nemoci máte na myslil?
Nejčastěji se jedná o žloutenku typu B a A, břišní tyfus. Navíc platí, že Češi ve věku do třiceti let jsou proočkovaní vůči žloutence typu B, řada z nich se pak už jen nechává doočkovat proti „áčku“. Všem pokaždé doporučuji, aby si toto očkování dokončili, je pak už na celý život a člověk se o ně už nemusí starat. Osobně to doporučuji i těm, kdo cestují byť jen ke Středozemnímu moři. Prostě je to jistota. A také doporučuji očkování proti vzteklině.
Lidovky.cz: Proč právě proti vzteklině?
Ano, tu bych chtěl zdůraznit. Lidé ji často podceňují, neboť panuje obecně názor, že vzteklina přece vůbec není endemická a že se v Česku ani nevyskytuje – a to je u této nemoci základní problém, protože vzteklinu nikdo nepozná ani dnes. Ani nakažený ji nemusí poznat. S tím se ostatně pojí i tragický příběh, který se stal před pouhými dvanácti lety v Německu a upozornil tak na vzteklinu, že tu mezi námi je a umírá se na ni. Osmadvacetiletá Němka se po měsíci pobytu v Indii vrátila domů. Cítila se celá nesvá, v nepořádku. Zašla za psychiatrem, svěřila se, že se necítí příjemně, nesnese své blízké okolí, že je nervózní. Během sezení mu přiznala, že užívá rekreační drogy, a tak jí psychiatr doporučil, aby s tím přestala, že se jí uleví. Poslechla, přestala a do týdne umřela. Vzhledem k tomu, že byla mladá, sedm jejích orgánů šlo na transplantaci lidem, kteří je potřebovali. Šest operovaných později zemřelo na vzteklinu, ten sedmý přežil jen díky tomu, že byl v minulosti očkovaný. Přitom nikdo do té doby netušil, že by žena mohla být nemocná, nevykazovala typické příznaky. Právě tento příběh potvrzuje to, že jakmile jednou člověk absolvuje alespoň základní schéma očkování, nemůže na vzteklinu zemřít.
Cestovní pojištění proti koronaviru už není raritou. Při potížích je nutný rychlý kontakt |
Lidovky.cz: Zejména pro jaké lokality očkování doporučujete?
Nejvíce zmiňujeme jižní Asii, Afriku a Jižní Ameriku. Pokud někdo cestuje do exotických oblastí, zpravidla nic nepodceňuje a očkuje se také proti žluté zimnici, japonské encefalitidě či právě proti zmíněné vzteklině. Do povědomí o důležitosti očkování se hojně propisují i kroky cestovních kanceláří, které své klienty informují o možných rizicích a doporučují jim, na co v kterých oblastech mají být očkovaní.
Lidovky.cz: Tvrdíte tedy, že otázku očkování čeští turisté před svými cestami nepodceňují. S jakými zdravotními komplikacemi se pak nejčastěji setkávají?
V pomyslném žebříčku zdravotních potíží jsou na prvním místě jednoznačně úrazy – tvoří až 60 procent z celého úhrnu problémů. V tom ale Češi nikterak nevybočují z normálu, podobně jsou na tom i ostatní turisté. Až na druhém místě jsou infekční choroby, mezi ně se nejčastěji řadí průjmová onemocnění. Mohou být v různých variantách. Akutní průjem, ten většinou nastupuje v oblastech Středního východu. Chronickým průjmem, způsobeným parazitálním onemocněním, se nejčastěji nakazí cestovatelé mířící do oblasti indického subkontinentu.
V závěsu pak jsou respirační onemocnění, pak už je to ta žloutenka typu A, horečka dengue, která se importuje z jihovýchodní Asie, ale proti ní neexistuje v podstatě žádná prevence. A samozřejmě nesmíme opomenout malárii.
Lidovky.cz: Co vězí za tím, že úrazy tak jednoznačně vedou?
Neopatrnost. Sám to pozoruji, když pobývám v zahraničí. Čeští turisté se v některých ohledech chovají značně riskantně, například při jízdě na motocyklech či skútrech. A také milují různé rizikové sporty, které si chtějí během dovolené vyzkoušet – to pak zákonitě vede v případě neopatrnosti k úrazům.
Lidovky.cz: Zmínil jste, že někteří turisté jsou v zahraničí neukáznění a riskují. Jak by se měli podle vás chovat?
Než odpovím, povím vám, že na přednáškách pokaždé zdůrazňuji, že já osobně nedělím lokality na rizikové a nerizikové. Tvrdím, že neexistují rizikové oblasti, ale jen rizikoví turisté, neboť vše se odvíjí od toho, jak se kdo chová. Kdo je zodpovědný, může bez větších obav zamířit prakticky kamkoli, to skutečné riziko je pro takového člověka relativně nízké.
Všeobecně lidem radím, že by si každý měl zjistit o dané lokalitě co nejvíce informací, k čemuž výrazně pomohou informace od cestovních kanceláří, klíčem k bezproblémovému pobytu je pak striktní dodržování základních hygienických pravidel.
Lidovky.cz: Tím myslíte kupříkladu vyhýbat se kohoutkové vodě v exotických oblastech?
Ano, ale nemusí se to zase tak přehánět. Češi v tomto ohledu často propadají vodní hysterii.
Kupříkladu v oblastech, kde bych měl pít balenou vodu, to dodržuji. Ale čistím-li si zuby, používám vodu z kohoutku – jen ji prostě záhy vyplivnu.
Covid-19 může stát globální cestovní ruch až zhruba 80 bilionu korun, tvrdí OSN |
Lidovky.cz: Není to nebezpečné?
Riziko, že by něco zůstalo na sliznici, je minimální. Tak malé množství s největší pravděpodobností neprojde žaludečním traktem a nezpůsobí těžké onemocnění. Tohle je však drobnost. Daleko horší je led. Co pozoruji jako zásadní problém u turistů – a to nejen u těch českých –, je to, že si pořád dávají led do nápojů. A to je hodně riziková záležitost a oni si to často ani neuvědomují. Mnozí v tropických oblastech nemají přístup k elektřině, vše se tak chladí na ledu.
Ráno tam fungují rozvážkové služby, které vozí led v pytlích, ten se sype do různých boxů a do nich se umisťují lahve s pitím, aby se ochladily. Když pak někdo požádá, že chce do nápoje led, zpravidla obsluha sáhne pro pár kostek ledu z boxů a bez obav to hodí do sklenice s nápojem. To však nevede k ničemu dobrému, protože vy zpravidla nevíte, kdo daný led připravoval a hlavně jakou k tomu použil vodu. Proto doporučuji: vyhýbat se ledu v jakékoli podobě, a když už, tak sledovat, jak se ten nápoj připravuje. Jinak však lze říci, že turisté hygienická pravidla ve značné míře dodržují. Ano, občas ulítnou, jako třeba s tím ledem.
Další věcí, již jsem v zahraničí vypozoroval a považuji ji za vhodnou, je dát si jídlo u tamních pouličních prodejců.
Lidovky.cz: Proč?
Protože ti to tam mají velmi čisté, hygienu pečlivě dodržují. Navíc vám pokrm rychle připraví před vámi a při vysoké teplotě, takže i kdyby byly dané potraviny mírně kontaminované – což případně poznáte podle chuti –, většinu bakterií či virů spolehlivě zničí.
Lidovky.cz: Naznačujete tím, že konzumace pokrmů od pouličních prodejců je podle vás bezpečnější než v hotelích?
Ano. Přijdete-li do nějakého hotelu, často vidíte, že co zbylo od snídaně, se dá na oběd, co zbylo od oběda, se dá k večeři a tak dále. Často se přihodí, že lidé onemocní v hotelu a často nevědí proč. V zahraničí je důležité vše bedlivě sledovat a všímat si detailů. Kupříkladu si vybírat takové restaurace, jež jsou pro oko strávníka otevřené, protože tak lze relativně snadno vypozorovat případné hygienické prohřešky.
Lidovky.cz: Čeho bychom si měli všímat?
Všeho, z čeho se dozvím, jak pokrmy připravují. Ve světě se v poslední době rozšířil trend skleněných oken, díky kterým turisté mohou sledovat kuchaře v restauracích při práci. Díky nim tak návštěvníci vypozorují, jak se personál oné restaurace k jídlu chová, kupříkladu zda si opláchne ruce a podobně. Dle mého je to nesmírně důležité. Určitě je to lepší, než když vám odněkud ze zákoutí vyběhne kdosi s jídlem a vy nevíte, jak se to upravovalo.
JIŘÍ BERAN (60)■ Ředitelem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové je od roku 2001. ■ Studoval na Vojenském lékařském a výzkumném doškolovacím ústavu a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde promoval v roce 1985. Profesorem v oboru epidemiologie se stal v roce 2002. ■ V Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze je vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické a cestovní medicíny. ■ Je autorem šesti monografií s tematikou očkování či cestovní medicíny, z nichž dvě byly oceněny Cenou Předsednictva České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a řady zahraničních publikací. |
