PRAHA V pražské Skořepce si v restauraci svého kamaráda, bývalého horolezce Radka Pospíšila, objednal celou kachnu. A slupl ji jak malinu. Radek Jaroš (44), momentálně zřejmě nejlepší český horolezec ve vysokých horách, se právě vrátil společně s parťákem Zdeňkem Hrubým z úspěšné dvouměsíční expedice na pátou a sedmou nejvyšší horu světa (Makalu – 8463 a Dhaulagiri – 8167) a chutě měl zákonitě všelijaké. Tvářil se vyrovnaně a spokojeně. Jak by ne. Svoji sbírku zlezených osmitisícovek rozšířil na osm, a navíc v Himálaji zanechal čitelnou stopu i v podobě záchrany několika životů.
* LN Je vám vůbec příjemné, když se z himálajských mrazů vrátíte do rozpáleného letního města?
Je. Příjemněji než v Praze mi ale bylo v Adršpachu, kde jsem v tamějších pískovcových skalách hned druhý den po příletu lezl.
* LN To se vám chtělo s omrzlinami, které jste si přivezl?
V Ádru je úplně jiný lezení než třeba na Makalu. Navíc jsem tam potkal lidi, které mám rád.
* LN Jak se daří vašim omrzlým prstům na nohách?
Omrzlé mám všechny prsty a trochu mě bolí a brní. Moc je ani necítím. Kdysi po Everestu mně slezly všechny nehty, teď odhaduju, že zmizí tak čtyři. Už se těším hlavně na plážový volejbal v teplém písku. To bude na nohy nejlepší lék.
* LN Během expedice jste s Hrubým zachránili i několik životů. Platí tedy ve vysokých horách stále ještě, že si horolezci ve svízelných situacích pomáhají?
Bohužel už to normální příliš není. Když jsme na Dhaulagiri stahovali dolů Poláka Artura Hajzera, ve stanech bylo okolo snad 20 lidí. Ani nevylezli ven, anebo jen koukali. Dolů jsem s ním šel nakonec sám. Při druhé záchrance, když jsme slézali z vrcholu, nám nějací Španělé řekli, že tam mají dva chlapíky a že jsou na tom špatně. Ať prý na ně dáváme bacha. A odešli! Nakonec jsem je stahoval dolů zase sám; byli v zoufalém stavu.
* LN Nehonila se vám v hlavě v těch chvílích kacířská myšlenka nechat je svému osudu? Expedice stojí hodně peněz, a kvůli záchranné akci ztratíte třeba právě důležitý den, kdy vám příznivé počasí dovolí dostat se na vrchol...
Samozřejmě nám bylo jasné, že tenhle moment může ukončit i celou expedici. Jdeš na vrchol a najednou se musíš starat o pár nezodpovědných pitomců, kteří si svoji složitou situaci třeba způsobili sami. Jenže když vidíte, jak v silném mrazu stojí borec před stanem bez rukavic a bez bot, jen v ponožkách, a je evidentně zcela mimo, začnete jednat. Ne, skutečně jsem neuvažoval ani na chvíli, že se na ně vykašlu.
* LN Pomáhal jste dostat dolů dva Španěly, jeden z nich ale sestup nepřežil. Co se stalo?
Zemřel kupodivu Rafael Guillen, který vypadal lépe. Nicméně oba byli tak vyčerpaní, že nemohli prakticky jít. Druhý se jmenoval Jesus Morales. Visel na mém laně a dokázal vždy udělat pozpátku jen deset kroků. Pak jsem musel k němu, zvednout ho a tak to šlo pořád dokola. Ve chvíli, kdy se už zezdola blížila pomoc, Rafael se špatně přecvakl z jednoho lana na druhé a zřítil se. Ještě jsme po něm skočili, byli jsme na fixech, ale proletěl tak dva metry kolem nás...
* LN Děkuje se vůbec v horách za záchranu života?
Děkuje a je to moc hezké. Když se ten Jesus v základním táboře dal trochu dohromady a uvědomil si, v jaké byl situaci, přišel k nám, brečel a strašně děkoval. A pozval nás v Káthmándú na večeři. Pochopil, že bez nás by tam nahoře stoprocentně zůstal. Poláci poděkovali taky a jejich doktor později říkal, že před námi smeká a že ví moc dobře, že nebýt nás, Artur by nepřežil.
* LN Občas se proslýchá, že se vztahy mezi horolezci horší. Souhlasíte?
Tenhle pohled je dost zjednodušený. Záleží na tom, jaká se na hoře sejde parta lidí. Všude, i na horách, potkáte dobré, ale i špatné lidi.
* LN Na vrchol Makalu jste vylezl bez Zdeňka Hrubého, jenž se na závěrečný vrcholový atak necítil. Jak vám bylo, když jste pochopil, že vás nahoru nedoprovodí?
Na Dhaulagiri byl Zdeněk ještě dobrej, ale na Makalu už jsem viděl, že na to nemá. Byl hodně vyčerpaný, a když jsem ho pozoroval mezi třetím a čtvrtým výškovým táborem, říkal jsem si, že mě možná čeká další záchranka. Situaci ale naštěstí odhadl velmi dobře a vrátil se do trojky. Bylo mi to líto, ale takový je život. Kdyby se rozhodl jít nahoru, nejspíš by se stal průser.
* LN Mohou si horolezci ve výšce hodně nad 8000 metrů ještě pomoci?
Tam už jdete sám za sebe, maximálně můžete dát tomu druhému napít. Já pokaždé potřebuji nějaký kontakt, lézt sám nahoru, to mě absolutně nebaví.
* LN Při vašich slovech jsem si vzpomněl na slova Libora Uhra, kterému se loni podařilo vylézt na nejtěžší osmitisícovku K2. Nechal se slyšet, že vás by do expedice nechtěl, protože jste individualista a „kopete“ jen na vlastní triko. Co vy na to?
Myslíte si, že individualista, který kope jen sám za sebe, zachraňuje v extrémních situacích lidi? Který navíc nejsou jeho kámoši? Jestli si Libor nespletl pojmy individualista a individualita. Loni jsme byli pod K2 se Zdeňkem, jen ve dvou, a zároveň početná ostravská expedice Poldy Sulovského právě i s Liborem Uhrem a neklapalo to mezi námi. Já byl na černé listině a kluci od Poldy se se mnou nebavili. Jinak by jim to Polda dal sežrat... Za sólistu se ale rozhodně nepovažuju. Jsem zcela jistě týmový hráč. Když mám kolem sebe tým, tak za něj kopu pokaždé jako o život a vykopu to! A mimochodem, pozice Libora se po K2 taky změní. Už není jen bezejmenný horolezec, ale ikona.
* LN Na Makalu jste vylezl pouhých 16 dnů po Dhaulagiri. Nebyl ten spěch riskantní?
Ne! Jen hodně slušný sportovní výkon. Navíc jsme byli aklimatizovaní z Dhaulagiri. Na Makalu jsme se Zdeňkem taky viděli, jak nahoru míří drtivá většina lidí s kyslíkem a taky se šerpy. Tak jsem si při tom vzpomněl na tu loňskou velkou slávu kolem výstupu Pavla Béma a Kláry Poláčkové na Mount Everest. I oni tam šli ale s kyslíkem a se spoustou šerpů. Naše horolezectví je skutečně cosi diametrálně odlišného...
* LN V počtu zlezených osmitisícovek jste dostihl slavného Josefa Rakoncaje. Jaký je mezi vámi rozdíl?
„Rak“ hlavně lezl v jiné době. Já začal až v čase, kdy se otevřely hranice. „Rak“ měl štěstí, že se dostával ven už za komunistů a mohl lézt s Italama a Francouzema. Měl jiný styl, ta jeho družstva udělala i několik prvovýstupů. To já ne.
* LN Vysvětlete onen jiný styl...
Často atakovali stěnu expedičním stylem, někdy používali i šerpy. My lezeme sami.
* LN Před časem jste se s Rakoncajem potkali na expedici na nejvyšší horu světa. Jak jste si spolu rozuměli?
Tehdy mě trochu zklamal a nějakou dobu jsme spolu byli dost na kordy. Teď už jsme v pohodě.
* LN Ke zlezení všech osmitisícovek vám chybí ještě šest vrcholů. Půjdete si za tímhle lákavým cílem?
No, půjdu, ale honit se nebudu. Ani se o ně nebudu přetahovat třeba s Martinem Minaříkem, který má kopců sedm. Kdyby mi dal nějaký sponzor peníze a řekl, zkus ty zbylé kopce udělat do dvou let, tak do toho půjdu. Uvidíme, trochu teď přemýšlím hlavně o Lhotse, Gasherbrumech...
* LN Takže horu hor K2, o níž jste se pokoušel již čtyřikrát, si nadělíte až k padesátinám, jak jste kdysi prohlásil?
Zatím to tak budu říkat, ale kdo ví, co se stane. Faktem je, že kdybych si loni v základním táboře K2 nešťastně nezranil prst, třeba bych se nahoru dostal.
* LN Většina horolezců tvrdí, že k hoře se musíte chovat s úctou a pokorou. Vy jste ale jednou přiznal, že na K2 jste už snad i nadával. Nepotrestala vás náhodou obávaná hora za vaše slova...?
Moment, já tam nikdy nenadával, i když myšlenky jsem měl všelijaké... Abych ale někdy třeba kopl do skály, tak to je určitě ne. Toho bych se bál. Já hory považuju skoro za živé bytosti, člověk je proti nim nesmírně malej a měl by si to pokaždé uvědomovat.
* LN Prý jste dosud nikdy nestanul na české mytické hoře Říp. Kdypak tedy přichystáte expedici na ni...?
Už jsem ji měl naplánovanou, ale nepříznivé povětrnostní podmínky mi ve výstupu zabránily...
***
Nejúspěšnější Češi na osmitisícovkách RADEK JAROŠ (44) – 8 vrcholů: Mount Everest (1998), Kangchenjunga (2002), Broad Peak (2003), Cho Oju, Shisha Pangma (obě 2004), Nanga Parbat (2005), Dhaulagiri, Makalu (obě 2008). JOSEF RAKONCAJ (57) – 8 vrcholů: K2 (1983), Lhotse Shar (1984), Broad Peak (1986), Annapurna (1988), Manaslu (1889), Cho Oju (1990), Shisha Panrma (1990), Nanga Parbat (1992). MARTIN MINAŘÍK (40) – 7 vrcholů: Manaslu (1999), Kangchenjunga (2002), Broad Peak (2003), Shisha Pangma (2004), Cho Oju (2005), Lhotse (2007), Dhaulagiri (2008).
