Takto shora je určován život lidí v románu Okrsek Sinistra Ádáma Bodora. Na jednu stranu zde zástupci moci říkají, jak se kdo bude jmenovat, či že je někdo vyškrtnut z evidence, a proto již neexistuje. Paranoia a odevzdanost obyvatel ale vychází na druhou stranu i z všudypřítomného - a nezakrývaného - donašečství.
Vše soukromé je tedy veřejné -řízené „veřejnou bezpečností“. A tak si můžete třít večer co večer pohlaví o sametový zadek manželky někoho jiného, ale nejdřív vám to musí být povoleno a jí přikázáno: „ ,Přesně tomu nerozumím, ale myslím, že mi povídají hezké věci, pane.‘ ,A abych pokračoval: brzo vám zpusinkuju každou jednotlivou buňku. Abyste se moc nedivila.‘ ,Budou mě pusinkovat tam, kde budou chtít, pane.‘ “
Všichni víme všechno
Maďarský prozaik Ádám Bodor (1936) se narodil v Kolozsváru, který se stal po první světové válce součástí Rumunska - a po druhé světové válce navíc součástí sovětského bloku. Jako šestnáctiletý student gymnázia byl budoucí prozaik zatčen za protistátní činnost - jeho otec již ve vězení dlel. Později propuštěný mladík začal pracovat jako dělník, přičemž získal maturitu na večerním gymnáziu a pokračoval ve studiu na teologické fakultě. První povídky otiskl v sedmihradském časopise Utunk a knižně debutoval svazkem próz Svědek (1969). V roce 2003 získal Ádám Bodor, který mezitím přesídlil do Maďarska, Kossuthovu cenu, přičemž největší úspěch dosud slavil právě román Okrsek Sinistra. Vyšla rovněž kniha Zsófie Ballové Pach věznice, obsahující rozhovory s Ádámem Bodorem. Česky byla v roce 1990 v revue Světová literatura publikována jeho novela Detašované pracoviště a vloni pak také Návštěva arcibiskupa (1999), podle níž byl natočen film Dolina. Mladší Okrsek Sinistra (1992) vykazuje s Návštěvou arcibiskupa mnoho shodných rysů. Obě knihy se totiž snaží postihnout znaky charakteristické pro diktaturu, přičemž se odehrávají ve fiktivním prostředí, které však notně připomíná právě severozápad Rumunska. Taktéž v Návštěvě arcibiskupa se obyvatelé města musí řídit svévolnými nařízeními shora, také zde není místo pro důvěru a tajemství. Okrsek Sinistra má podtitul Kapitoly románu. Autor tím patrně chtěl deklarovat určitou přetržitost svého příběhu, ten ale v kontextu současné literární tvorby působí poměrně celistvě: Andrej Bodor se vydává do Sinistry hledat svého nevlastního syna Bélu Bundasiana. Přitom nejprve pracuje jako sběrač lesního ovoce, později jako cestář a také strážce mrtvol.
Poslední kroky jeho života
Po kraji procházejí horští myslivci, které Andrej nazývá šedými housery. Ti samozřejmě hlídají i jeho, což zjistí, když zase jednou v noci močí z okna. Promočený šedý houser mu pak klade na srdce: „ ,Prosím vás, podruhé už to nedělejte,‘ řekl mi potichu a přísně. ,Když se potřebujete vyčurat, kdykoliv vás rádi po temném dvoře doprovodíme. Odteďka vždycky najdete někoho z nás poblíž.“ Okrsek Sinistra ukazuje zmechanizovanost lidských životů v diktátorských režimech. Vykonávají se nesmyslné práce, lidé musí ctít stanovená pravidla. Ani jejich dodržování však nepřináší klid - pravidla se totiž mohou změnit či být vyložena zkresleně, zkrátka jak je třeba. Návštěva arcibiskupa byla ponurým obrazem ponuré krajiny. Ponurost Okrsku Sinistra vyznívá pestřeji, snad i díky většímu akcentu na popis přírody, která je protikladem k temnému lidskému hemžení. Autor se v tomto románu daleko častěji pouští do poeticky, humorně poťouchle vyznívajících pasáží, třeba když píše o Bélovi Bundasianovi: „Tehdy už i na konci páteře ucítil, že toto jsou poslední kroky jeho života, a posedlo ho šílené, divoké vzrušení, kalhoty se na něm nejdříve jenom vyboulily, potom z nich tlakem jeho ptáka opadaly knoflíky a jeho úd vyrazil mezi hadry na vzduch a vztyčil se k nebi... lhostejně si utrhl hořec, pokusil se vetknout si jej do otvoru močové trubice, ale nedařilo se mu to, pořád z ní vypadával.“ Jako kdyby si v tomto románu podávali ruce Franz Kafka, Gabriel García Márquez a Bohumil Hrabal. Což nemá znamenat, že by Ádám Bodor byl jejich epigon, nýbrž že Okrsek Sinistra lze přiřadit do společnosti děl těchto autorů. I zde se neuvěřitelné stává skutkem.
Okrsek Sinistra ukazuje zmechanizovanost lidských životů v diktátorských režimech. Vykonávají se nesmyslné práce, lidé musí ctít stanovená pravidla.
HODNOCENÍ LN až ***** Ádám Bodor: Okrsek Sinistra Přeložila Anna Valentová Havran, Praha 2008, 172 stran
