Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

V mikroskopu vidím hvězdnou oblohu

Česko

ROZHOVOR Nemá smysl předstírat, že se naše poznatky hned uplatní v praxi, říká fyzikální chemička Jana Humpolíčková

Chemie pro ni měla od dětství punc tajemna a dobrodružství, a proto ji přitahovala. Dnes Jana Humpolíčková vytváří modely buněčné membrány, nechává na ně působit různé chemikálie a sleduje, co se děje. Obyčejný mikroskop jí většinou nestačí. Část pracovní doby proto tráví laděním složité soustavy sklíček a zrcátek, díky nimž může sledovat uspořádání buněčné membrány takřka v přímém přenosu.

* LN Čím vaše práce začíná?

Nejprve vytvořím model buněčné membrány. Jeho příprava není složitá. Stačí rozpustit tuky, přesněji řečeno lipidy, v chloroformu. Vše pak dám do zkumavky a počkám, až se těkavý chloroform odpaří. Na skle vznikne film. Na něj naleju třeba jen roztok vody s cukrem a přes noc se lipidy shluknou do podoby membrány. Je skoro zázrak, že tak složitá struktura vznikne téměř sama od sebe.

* LN Pak sledujete, co prochází membránou?

Pracujeme na více projektech. Nyní studujeme především rigidní „ostrůvky“, které se utvářejí v buněčné membráně. Na vzniku membrán se kromě lipidů podílejí i různé bílkoviny a ty společně s lipidy vytvářejí jakési shluky. Říkáme jim rafty. Sledujeme, jak rafty vznikají. Vymýšlíme také, jak je pozorovat s co největším rozlišením.

* LN K čemu rafty slouží?

Nejsem bioložka, zabývám se spíše organizací membrán a jejich fyzikálními vlastnostmi. Ale zjednodušeně se dá říct, že rafty mohou rozhodovat o tom, jaké informace putují do jádra buňky. Ovlivňují třeba, které bílkoviny se v buňce budou utvářet.

* LN Jak jste s prací daleko?

Zatím jsme se naučili membrány připravovat tak, aby měly požadované vlastnosti. Rafty totiž nevznikají vždy, záleží na přesném lipidovém složení. Umíme do membrány také vložit fluorescenční značky, díky nimž označujeme určité oblasti, a pak můžeme pozorovat, co se uvnitř děje.

* LN Co vidíte v mikroskopu?

Já tomu říkám hvězdná obloha. Jsou to takové kroužky o velikosti od jednoho do deseti mikrometrů, jde o modelové membrány. Jednu z nich si pak vybereme pro experimenty.

* LN Od listopadu spolupracujete při studiu membrán i s kolegou biologem. Co jste zjistili?

Je to krátká doba. Už ale například máme zajímavá měření, která ukazují, jak navázání určitých protilátek na membránu mění její viskozitu. Studujeme také změnu rychlosti pohybu lipidů v membráně. Tyto informace využijeme při experimentech s celými buňkami, které v blízké době chystáme.

* LN Jak bude možné využít vaše poznatky v praxi?

Naším cílem je pochopit základní principy a mechanismy. Když chcete vytvořit nějaké nové léčivo, musíte dobře vědět, jak buňka reaguje v různých situacích. Nechystáme se ale hledat cestu ke konkrétním aplikacím. Děláme základní výzkum a nemá smysl předstírat, že práce bude mít nějaký konkrétní okamžitý dopad do praxe. Snažíme se však, aby naše věda byla nějakým způsobem relevantní - tedy aby řešila problémy, kterým se věnují i jiné týmy a aby naše výsledky zajímaly ostatní badatele.

* LN Dnes se hodně diskutuje o tom, jak přitáhnout děti k technickým a přírodním vědám. Chemie vás prý zajímala už od dětství. Co vás na ní nadchlo?

Na základní škole pro mě ještě měla punc jakéhosi tajemna a dobrodružství, což mě vábilo nejvíc. Navíc jsme měli učitelku, která nám, když viděla zájem, věnovala svůj čas. Třeba nás připravovala na olympiády nebo s námi dělala jednoduché experimenty. Krom toho jsem měla a dodnes mám ráda věci, jež do sebe zapadají, mají vnitřní logiku a které mohu umět, aniž bych musela mít v hlavě spoustu informací.

* LN Letos jste získala Stipendium L’Oréal ČR pro ženy ve vědě. Potřebují badatelky speciální podporu? Jsou v obtížnější situaci než muži?

Pozice žen ve vědě je nejvíc zatížená jejich rolí v rodině. Když žena opustí práci na delší dobu, rozjetý vlak těžko dohání. Někdy se dá výzkum skloubit s péčí o děti, jindy ne. Stipendium letos získala třeba i matematička Gabriela Holubová, která na rozdíl ode mě nemusí pracovat jen v laboratoři. Bylo by krásné, kdybychom na ústavu měli třeba mateřskou školku. Ovšem péče o děti dnes už není naštěstí jen záležitostí žen. Kolega si třeba do práce čas od času přivede dcerku.

* LN Pracovala jste v Belgii a v Německu. Mají tam vědci lepší podmínky než v Česku?

Nedá se to srovnávat obecně, vždy záleží na konkrétním pracovišti. A musím přiznat, že náš ústav je výborně vybavený. Kdybychom měli více peněz, určitě bychom věděli, jak s nimi naložit. Ale už nyní máme podmínky k tomu, abychom mohli dělat dobrou vědu. V zahraničí je ovšem na rozdíl od Česka většinou jasně řečeno, jaké jsou vědecké priority. Jejich vyhlášení by se určitě vyplatilo i u nás. Vybraným pracovištím a oborům by se pak mohlo dát opravdu hodně peněz. U ostatních by se mělo zvážit, zda je jejich podpora efektivní.

* LN Takže by se některá pracoviště měla zavřít?

Kohoutky se přitahují a my křičíme, že je to špatně. Hrozí ale, že díky špatné vědní politice zaniknou unikátní pracoviště. Když by se peníze rozdělovaly efektivněji, mohlo by to špičkovým institucím naopak pomoci.

* LN Mají vědci shánět peníze u firem?

Někdy je to možné, jindy ne. Určitě bude fajn, když část peněz půjde do výzkumu z komerční sféry. Ale nezáleží to jen na vědcích, je to spíše otázka podniků a jejich motivace k podpoře a využívání vědy. Firmy ale musíme pobídnout citlivě. Když začneme aplikovaný výzkum dotovat přímo, dobrá věda se dělat nezačne. V českých firmách dnes téměř žádný výzkum neprobíhá a sám od sebe asi ani nevznikne. Je potřeba podporovat spolupráci, třeba formou daňových úlev.

* LN Chcete mít vlastní tým?

V tuhle chvíli to vůbec neřeším. Musela by se objevit nějaká příležitost. Pro mladého vědce je těžké začít úplně od nuly. Mnohem snáz uspěje člověk, který v oboru působí deset nebo dvacet let. Přijít s něčím novým je velmi riskantní. Může jít o úžasný nápad, ovšem brzy se třeba ukáže, že je v praxi nerealizovatelný.

* LN V zahraničí se vědec po doktorátu a postdoktorátu většinou osamostatní a vytvoří si vlastní skupinu

V Česku je možné zůstat na původním pracovišti a pokračovat ve výzkumech. Je to do určité míry pohodlné a člověk může trošku zakrnět. Má ovšem dobré zázemí pro další vývoj. Náš šéf vytváří projekty a shání granty, my je pak hlavně v praxi řešíme. Mám dost času na vědu, nemusím ho ztrácet sháněním peněz a vhodných témat.

* LN Běháte maraton. Je to ideální odpočinek od práce v laboratoři? Můžete něco ze sportu využít ve vědě a naopak?

Běh je výborný a snadno dostupný zdroj pohybu. Vyčistím si při něm hlavu. Pokud se dá říct, že běh je nějak specificky užitečný ve vědě, pak asi v tom, že dává pocítit na vlastní kůži, co je to dlouhá trať. Naopak člověk s přírodovědným vzděláním a určitou znalostí biochemie má možnost snáz pochopit principy užitečné pro dobrý trénink.

***

OSOBNOST Jana Humpolíčková * Narodila se roku 1978 v Jihlavě * Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor fyzikální chemie. V letech 2002 až 2006 pokračovala tamtéž v doktorském studiu. * Od roku 2000 pracuje v Oddělení biofyzikální chemie na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd v Praze. * Absolvovala dvě kratší stáže na Katolické univerzitě v belgickém Leuvenu - strávila tam dva měsíce v roce 2004 a tři měsíce v roce 2005. * Od března 2008 do února 2009 pracovala v Ústavu fyzikální a teoretické chemie Univerzity Eberharda Karlse v německém Tübingenu. * Zkoumá buněčnou signalizaci, nyní studuje hlavně zvláštní struktury v buněčné membráně, označované jako rafty. * V roce 2008 dostala cenu Učené společnosti pro mladé vědce, v témže roce získala navíc s kolegy ocenění Akademie věd za zvláště úspěšné řešení grantu. Letos dostala Stipendium L’Oréal ČR pro ženy ve vědě.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...