Velkou naději při léčbě rakoviny představují kmenové buňky. Jde o univerzální buňky, které mohou být působením hormonů a dalších látek přeměněny například v buňky kostní dřeně, jater, svalu či jinou část těla.
Záhada tlustého střeva částečně objasněna V poslední době se podařil izraelským vědcům mimořádný objev. Zjistili, že už v samotných rakovinných buňkách existují tzv. nádorové kmenové buňky, které spouštějí mechanismus nádorového bujení. Nyní badatelé z oddělení molekulární biologie v Centru pro výzkum rakoviny v Sheba Medical Center u Tel Avivu testují tkáně odebrané pacientům trpícím rakovinou prsu, krve, kůže a mozku. Cílem výzkumu je identifikovat v nádorových buňkách právě ty buňky, které vstupují do mechanismu bujení.
Během testů si experti mimo jiné všimli, že určité části lidského těla jsou ve srovnání s ostatními partiemi citlivější k vývoji nádorových onemocnění. Například rakovina tlustého střeva je běžnější než rakovina střeva tenkého. Jak vědci tuto skutečnost vysvětlují?
Kmenové buňky v tlustém střevu jsou soustředěny ve spodní vrstvě blány (serósy) pokrývající povrch střeva. Při procesu regenerace jeho obalu dozrávají a postupně „putují“ do horní partie, kde se nakonec z tkáně zcela odlupují. K tomu, aby v tlustém střevu došlo k degenerativnímu zhoubnému bujení, vyžaduje tento proces dlouhodobý a na sobě navazující řetězec mutací, který zpravidla probíhá ve spodní vrstvě blány.
„Pozvolné putování těchto zmutovaných kmenových buněk směrem k povrchu tlustého střeva dává základ ke vzniku ložiska nádorového onemocnění,“ říká profesor Gideon Rechavi z Sheba Medical Center.
Jeho tým rovněž zjistil rozdíly rakovinného onemocnění mezi dětskými a dospělými. U dětí se většinou choroba vyvíjí v cévní soustavě, což je způsobeno počtem mutací poškozujících normální plodový (fetální) vývoj. To znamená, že první změna raných krevních buněk v nádorové probíhá již v plodu. Naproti tomu u dospělých pacientů nastávají zmíněné mutace již ve vyvinutých funkčních orgánech.
Původní implantovanou kostní dřeň při léčbě leukemie již nahradily kmenové buňky pocházející z krve odebrané z pupeční šňůry. Ta se díky tomu stala velmi vzácnou a žádanou surovinou, přestože kmenové buňky je možné technicky izolovat i z jiných orgánů v těle, avšak s velkými obtížemi. Například nyní lze úspěšně nahradit drahé a bolestivé plastické operace v rámci kosmetické regenerace stárnoucí pleti za použití kmenových buněk, které byly získány z odsáté tukové tkáně jedince.
Judaismus preferuje jedince před shlukem buněk Jen několik málo klinických projektů vedených předními nadnárodními biotechnologickými společnostmi má schválen výzkum humánní terapie za pomoci nervových embryonálních kmenových buněk. Povolení dostaly až po té, kdy pracoviště doložila výsledky zajišťující bezpečnost a efektivnost této léčby.
Vědecký výzkum a léčba pomocí embryonálních kmenových buněk v poslední době vzbuzuje vášnivé diskuse, ale i spory v pohledu na morálnost v používání této „suroviny“, která je ve své podstatě získávána z „nenarozených dětí“. Dřívější vláda George Bushe ve Spojených státech zcela zastavila federální dotace na výzkum v této oblasti. S nástupem nového prezidenta Baraka Obamy bylo bádání po osmi letech odmlky obnoveno.
Existuje však stále řada západních zemí, které z etických důvodů tento výzkum nepodporují, jako například Rakousko, Bulharsko, Německo, Irsko, Itálie a Litva. VIzraeli je povolen výzkum s embryonálními buňkami získanými v průběhu neúspěšné léčby plodnosti pomocí umělého oplodnění.
Rozdíl - v jednotlivých zemích - v interpretaci etického a morálního pojetí těchto otázek může být dán i vlivem historickým a náboženským. Ten přímo či nepřímo ovlivnil morální a etické chápání jednotlivých národů.
Křesťanství například jednoznačně považuje lidský zárodek i v nejranějším stadiu svého vývoje za hotovou a bezbrannou lidskou bytost a zakazuje jakoukoliv manipulaci s jeho tkání. Proto v kruzích, ke kterým patří například i bývalý prezident USA George Bush, je tato manipulace označována za vraždu.
Naproti tomu pohled judaismu je k tomuto způsobu výzkumu a léčby daleko sofistikovanější. Izraelské zdravotnictví k řešení těchto citlivých etických otázek čerpalo z tradičního judaismu. Na základě interpretace starozákonního metaforického stvoření již dospělých bytostí Adama a Evy judaismus definuje jedince jako člověka, pokud je schopen samostatné existence.
V porovnání s lidským zárodkem, který je stále přímo závislý na životě své matky, a to dýcháním, výživou či imunitním systémem.
Mišna, což je rabínský komentář Starého zákona sepsaný před dvěma tisíci lety, nedefinuje jako lidského jedince zárodek v prvních 40 dnech vývoje. Proto v otázkách záchrany života, včetně léčby nemocí, jako je Parkinson, Alzheimer, diabetes či jiné genetické choroby, je využití embryonálních kmenových buněk judaismem tolerováno. Jednoznačně totiž upřednostňuje živého a soběstačného jedince před shlukem embryonálních buněk.
Na druhou stranu je jasné, že veškeré tyto zákroky musí mít svá zásadní pravidla. Rozhodně nelze považovat za zlepšení životních podmínek například kosmetickou regeneraci stárnoucí pleti paniček, při které by se využívaly kmenové buňky získané stimulovanými potraty u chudých afrických a asijských žen.
O autorovi| SAMUEL ABRAMSON, Autor je doktorem Hebrejské univerzity v oboru veterinární fyziologie. Je též certifikovaným rabínem v rámci Jeruzalémského rabinátu.
