Dnes se podíváme na podivuhodnou stavbu, která má pohnutý osud, ale snad ji čeká lepší budoucnost. Jde o budovu obchodního domu firmy Breda & Weinstein na náměstí Republiky v Opavě. Patří k zajímavým příkladům expresionistické architektury, jež se u nás objevovala zejména v oblasti Sudet, třebaže bychom takové stavby našli i v Praze.
Bílá a elegantní Pánové Max Breda a David Weinstein založili společný podnik už na konci 19. století. Nejprve adaptovali starší dům na tehdejším náměstí Františka Josefa, což byl prostor jen pár desítek metrů vzdálený od opavské radnice a městského divadla. Ten poté nahradila secesní novostavba.
Na náměstí vznikly i další významné dominanty: vedle synagogy také budova spořitelny a velitelství vojenské posádky. Je třeba připomenout, že Opava, nazývaná Bílé město (na rozdíl od černé Ostravy), byla tehdy metropolí Slezska. Status ztratila až na konci 20. let, kdy vznikla Země moravskoslezská se sídlem v Brně.
Z Opavy (německy Troppau) pocházel Josef Maria Olbrich, čelný představitel vídeňské secese a autor spolkového pavilonu na Karlově náměstí v rakouské metropoli. Do rodného města navrhl dům pro svého bratra, v komunistické éře bohužel zničený. V elegantní Opavě, městě takřka bez průmyslu, ale zato s působivým prstencem parků kolem cenného historického jádra (to bylo později, během druhé světové války, z velké části vypáleno), stavěli i další významní představitelé nového secesního stylu, žáci a spolupracovníci profesora Otty Wagnera: Franz Gessner a Leopold Bauer. Gessner byl autorem Skassikova domu (po druhé světové válce přestavěném) a Bauer projektoval palác Obchodní komory, který je naštěstí velmi dobře zachován a slouží dnes Slezské univerzitě.
A byl to právě rodák z blízkého Krnova (Jägerndorfu), Plečnikův spolužák a Wagnerův nástupce na postu profesora vídeňské umělecké akademie Leopold Bauer (1872–1938), koho ve druhé polovině 20. let vyzval Weinstein k návrhu velkoryse řešené novostavby (předtím odmítl projekty vídeňského architekta Huga Gorgeho a opavského projektanta Otty Reichnera). Na pozemku, který sousedí s městským pivovarem, vznikla na tehdejší dobu obrovská budova, která pohltila starší objekt.
Ani Průkopník, ani Prior Stylem se hlásila víc k německému expresionismu než vídeňské architektuře té doby. Gotizující motivy, především svazčité přípory, které se nahoře rozvětvují a nesou mohutnou lunetovou římsu, jsou však spíše odrazem Bauerova obdivu k dílu velkého amerického architekta Louise Sullivana, autora chicagských a newyorských výškových staveb z konce 19. století.
Projekt z roku 1927 poozději autor doplnil o návrhy interiéru, pasáží, vstupní brány a hlavně monumentální schodišťové haly ukončené mohutnou prosklenou kupolí. Segmentová ramena schodiště s vitrínami spojují obě prodejní patra. Ve vyšších podlažích byly krejčovské dílny a kanceláře. Do ulice pak Bauer naprojektoval obrovské výkladce, nad nimiž probíhá široká kordonová římsa s firemním nápisem. Po definitivním dokončení stavby v roce 1934 se tak město Opava mohlo chlubit jednou z největších obchodních staveb tehdejší Evropy. Bauer navrhl i noční iluminaci průčelí a řadu interiérových detailů, jak dokládají jeho dochované skici.
Mimochodem, pro Opavu projektoval ve 30. letech ještě další významnou dominantu, moderní kostel sv. Hedviky (po válce byl proměněn na sklad firmy Řempo – někde mám ještě fotku, na níž z kostelní lodi vyjíždí náklaďák – a v 90. letech byl pečlivě restaurován architektem Tomášem Černouškem a znovu vysvěcen).
V roce 1939 spáchal Weinstein, který byl židovského původu, sebevraždu. Dům byl po válce znárodněn a na přelomu 50. a 60. let nákladně upraven v tzv. bruselském stylu. Řada původních prvků se ale zachovala, a prodejní plochy byly dokonce rozšířeny i do horních pater. V Opavě jsem strávil dětství, a tak si dobře pamatuji nákupy u „Bredy“, jak se domu stále mezi lidmi říkalo, neboť nový název Průkopník se nevžil, tak jako pozdější Prior.
Špatná léta nastala pro stavbu paradoxně až v 90. letech, kdy dům získal známý podnikatel Kamil Kolek. Ten se snažil vrátit domu původní lesk, ale nakonec rezignoval poté, co na okraji města vzniklo několik nových nákupních center. Dům postupně chátral, interiéry se změnily na vietnamské tržiště. Nejpůsobivější část – schodišťovou halu – navíc poničil požár.
Nač se můžeme těšit Nyní svitla nová naděje. Po složitých jednáních cenný objekt získala firma Develon, podobně jako areál sousedního pivovaru.
Zatímco industriální architektura se už přestavuje na polyfunkční centrum dle projektu ateliéru respektovaných pražských architektů Jaroslava Šafera a Oldřicha Hájka, na rekonstrukci obchodního domu, jemuž se vrací původní název Breda&Weinstein, připravují tito projektanti studii. Průčelí i prvním dvěma poschodím bude vrácen původní vzhled a měly by tu být kvalitní obchody, pasáž bude prodloužena a propojí stavbu s areálem někdejšího pivovaru.
***
Gotizující motivy, hlavně svazčité přípory, jsou odrazem Bauerova obdivu k dílu velkého amerického architekta Louise Sullivana, autora chicagských staveb konce 19. století
O autorovi| Zdeněk Lukeš, historik a architekt
