Bienále Ostravské dny nabízí do 1. září setkání s tvorbou 20. a 21. století v podání špičkových interpretů.
OSTRAVA Pro toho, kdo dosud neokusil drogu zvanou nová hudba, je návštěva byť jen jednoho z Ostravských dnů nebezpečím. Hrozí totiž, že po vydatné dávce nového umění konvertuje a nadále mu jakákoli skladba užívající libozvučné souzvuky bude znít cize.
Pondělní program připomněl fenomén počátku 60. let v Praze -a to diskusí s protagonisty tehdejší nové hudby a koncertem v sále Janáčkovy konzervatoře. V podání bratislavského komorního souboru Melos Ethos zazněla krátká díla Jana Rychlíka, Petra Kotíka, Rudolfa Komorouse, Marka Kopelenta, Vladimíra Šrámka, Petera Kolmana a Ladislava Kupkoviče; ovšem k tomu, aby dnešní posluchač pocítil ono přelomové, co tehdy v tvorbě těchto autorů kvasilo, by bylo zapotřebí přesvědčivější interpretace. Z programu tak vybočovaly hlavně Kolmanovy Tři klavírní skladby k památce Arnolda Schönberga, které výtečně provedl belgický pianista Daan Vandewalle.
Večerní program v Domě kultury byl v režii Ostravské bandy - příležitostného mezinárodního souboru, který už má značné renomé a vystoupil dokonce v Carnegie Hall. Hráči suverénně nastudovali díla od „klasiky“ v podobě Stockhausenovy Zeitmasse z 50. let až po premiéru kanadské frekventantky ostravských kurzů Chiyoko Szlavnicsové. Hobojista Vilém Veverka vyvolal nadšení početného publika virtuózní a zanícenou interpretací skladby Einklang Luky Lombardiho. Na poslední očekávané číslo programu, koncert pro dva klavíry Johna Cage, došlo až v jedenáct hodin, ale tím víc tato v podstatě meditativní hudba uváděla do tranzu: zvlášť při sledování pomalých a plynulých gest dirigentů Petra Kotíka a Petera Rundela. Následující sólový recitál Daana Vandewalleho, pianisty, který spolupracoval mj. s Fredem Frithem nebo Sonic Youth, se sice protáhl přes půlnoc, ale díky fenomenálnímu výkonu sólisty skončil jen s malými „ztrátami“ v posluchačstvu.
