Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

V Praze stojí pomník penězům

Česko

Výtvarný pátek – Pocta heavy metalu ve Stodůlkách, zadumaný Goethe na cestách a krutý Avedon

Na počátku stálo přání Bankovního institutu mít vlastní symbol. Na konci škola získala osmimetrový morový sloup křičící do světa lásku k penězům a zastavující okolní dopravu.

Umění ve veřejném prostoru měst patřilo v devadesátých letech mezi výtvarníky k důležitým tématům. Umělci z různých generací se pokoušeli přemýšlet o odkazu pomníků z totalitního období, nebo o nových způsobech oslovování obyvatel měst v -podmínkách, kdy o jejich pozornost bojují s náhle všudypřítomnou reklamou. Nepočítáme-li street art, v současné době nemalá část umělců na podobné úkoly téměř rezignovala. Důvodů je více. Ne nepodstatná je skutečnost, že podobné zakázky ve veřejném prostoru jsou poměrně řídké. Navíc jejich výsledky – alespoň v hlavním městě Praze – v umělcích nevzbuzují pocit, že by v nich mohli progresivnějším návrhem uspět.

Památník obětem druhé světové války na Klárově od Vladimíra Preclíka je přinejlepším konvenční. Jak o něm napsal Zdeněk Lukeš, nikoho nenaštve, ale ani nikoho nenadchne. Letos odhalený pomník parašutistům v Praze Libni pod názvem Operace Anthropoid vytvořil tým mladých umělců ve složení David Moješčík, Michal Šmerala, Miroslava Tůmová a Jiří Gulbis. Pracovali s lidskou figurou, ale přitažlivosti a dokonce základní čitelnosti obsahu jejich díla podobný přístup opět příliš nepomohl.

Nedávno odhalený pomník písničkáři Karlu Hašlerovi na Starých zámeckých schodech je pak přímo projevem sochařského konzervativismu. Svou roli v neochotě širšího okruhu umělců usilovat o zakázky ve veřejném prostoru možná hraje i zpackaná soutěž na umělecké dílo před budovou Rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda v Praze Hagiboru. S důvěrou se jí zúčastnilo osmdesát umělců, ale projekt k realizaci nakonec nebyl vybrán ani jediný.

3D tetování Od listopadu má Praha nové dílo, které vzešlo z klasické soutěže a je ve své podstatě tradiční sochou. Přesto tradiční rámec uměleckého díla ve veřejném prostoru sympaticky překračuje.

Jde o nový symbol Bankovního institutu v Praze-Stodůlkách, který vytvořil Jan Slovenčík ve spolupráci s Ivanou Junkovou. Soukromá vysoká škola se svou budovu rozhodla doplnit uměleckým dílem a ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou vypsala soutěž, ve které právě Slovenčík zvítězil. Jeho návrh by přitom mohl u konzervativnějších představitelů školy vzbuzovat dojem, jestli si autor tak trochu nedělá legraci z poslání školy. Nový symbol Bankovního institutu se totiž jmenuje I Love Money a představuje velké okřídlené srdce prokláté šípem. Jde o směsici různých motivů, přístupů a materiálů.

Do výše osmi metrů nad zem dílo vyzdvihává klasický sloup ze sliveneckého mramoru. Na jeho vrcholu špičku lesklého srdce obtáčí laminátová stuha s nápisem. Motiv na vrcholu sloupu se rozvíjí do prostoru, ale po chvilce nám dojde, že je odvozen z rockerského tetování, ovšem obrovsky zvětšeného a převedeného do prostorových dimenzí. Svou formou a umístěním má blízko i k reklamním poutačům u silnic. Projíždějící řidič je musí ve zmatku předměstské ulice bezpečně uvidět a v setině vteřiny identifikovat jejich zprávu. Je to morový sloup adaptovaný na dobu automobilismu a heavy metalu. Hra s materiály i měřítkem Dílo je možná opozdilým, přesto jedním z nejčistších projevů postmodernismu u nás. Kombinuje v sobě různé historické styly a převádí je do jiných kontextů. Propojuje populární kulturu a vysoké umění, hraje si s materiály i měřítkem, je provokující, barevné, humorné a v nejširším slova smyslu veřejné, soudě alespoň podle zvědavých reakcí kolemjdoucích.

Není výzvou ke konzumerismu, jak by se podle jeho názvu mohlo zdát, ale daleko spíše ironicky obráceným připomenutím důležitosti podstatnějších životních hodnot, než jsou právě jen peníze. Tedy aspoň pro každého, kdo dokáže ve Slovenčíkově práci vnímat i jinou rovinu než tu, která se na první pohled nabízí. Jan Slovenčík studoval na VŠUP v ateliéru Kurta Gebauera a jde o jeho první realizaci v podobném měřítku.

Soukromých subjektů, které by iniciovaly vznik podobných děl, však bohužel není mnoho. Pokud nemá město dostatečně osvícené vedení, nemůže v něm vrstva současného umění na veřejných místech vůbec vzniknout. Systematicky se v tomto směru daří Liberci, kde se o kvalitní umění ve veřejném prostoru stará společnost Spacium. V Brně se letos dostaly sochy do ulic díky spolupráci mezi Domem umění města Brna a brněnskou radnicí.

Autor: