KÁBUL/PRAHA Nikdo ze skupinky mužů, které oslovil reportér afghánské televize Ariana, nepřiznal, že by kdy viděl makovici, natož pěstoval opium. Nechtějí mít problémy. „Vojáci přicházejí a odcházejí. Ale my tady žijeme pořád,“ vysvětlil svůj postoj Muhammad Ibrahim, jeden z mnoha obyvatel městečka Mardžáh v jihoafghánské provincii Hílmand, kteří utekli před boji mezi taliby a spojeneckými vojsky NATO i afghánské armády.
„Tady“ znamená v Hílmandu, v jedné z nejrozlehlejších afghánských provincií osídlené paštunským obyvatelstvem. Právě Hílmand patří v Afghánistánu mezi „opiové ráje“. Najdete tu nejvíc makových polí v celém Afghánistánu – na celosvětové produkci opia se pak samotný Hílmand podílí úctyhodnými 42 procenty.
V posledních letech toho šikovně využilo hnutí Taliban, které se sem stáhlo a opevnilo se v několika městech a vesnicích. Už v roce 2007 ministr obrany přiznal, že rebelové v Hílmandu kontrolují řadu měst. I když zde zavedli přísná pravidla včetně zákazu hudby a dívčích škol, obyvatelstvo se s nimi nakonec dohodlo na vzájemně výhodném obchodu (vedle toho, že část talibů jsou prostě místní lidé nebo jejich blízcí příbuzní). Talibové drželi ochrannou ruku nad pěstiteli drogy, farmáři jim poskytovali útočiště. Také proto se ne všichni z „osvobození“ Hílmandu radují a zdaleka ne všichni jsou ochotni s vojáky zahraničních armád spolupracovat. „To jsem zvědavý na ty školy, silnice a nemocnice,“ vykřikl do kamery afghánské televize další muž, který mohl být stejně dobře uprchlík jako talib nebo majitel makového pole.
Splynou s davem I gubernátor sousední provincie Nimruz s nešťastným výrazem přiznal, že mu do oblasti pronikají s davy uprchlíků i talibové. Rozeznat je od běžného vesničana nedokáže nikdo. Všichni chodí v tradičním úboru „piron tombonu“ (dlouhé košili a plandavých kalhotách na šňůrku) a kontrolovat, zda mají na rameni otlačeninu od samopalu nebo na ukazováčku modřinu od mačkání spouště, není v současném zmatku vůbec možné. Navíc rebelům nahrává strategicky velmi výhodná poloha Hílmandu, jehož velkou část tvoří neobydlené pouště. Z jihu se lze do ní při troše štěstí a zkušeností dostat nepozorovaně z Pákistánu, z východu sousedí s někdejší baštou talibů Kandahárem. Že Kábul neměl několik let v řadě obcí a měst této provincie žádné loajální představitele, přiznává afghánská vláda jen velmi neochotně. Včera ale ministr obrany Vardak řekl, že hlavní cíl je získat nad celou oblastí konečně kontrolu. V Hílmandu se nebojuje poprvé. I vloni tady proběhlo několik bojových operací, po kterých NATO vždy hlásilo úspěšnou likvidaci řady talibánských vůdců. Přesto jich zůstalo dost na to, aby provincii dodnes úspěšně ovládali.
Obrázek
Hílmand
rozloha: 60 000 km2
obyvatelé: 750 000, většinou
etničtí Paštunové
Operace Moštarak v provincii Hílmand
Do rozsáhlé ofenzivy v jihoafghánské provincii Hílmand
je zapojeno na 15 000 spojeneckých vojáků a 4400 Afghánců.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
