Sál č. 7: Sonic Mirror (23.00)
„Sonic Mirror je jako satelit - parabola, která je schopna zároveň přijímat i vysílat muziku,“ říká o novém filmu Mikiho Kaurismäkiho jeho hlavní představitel, světoznámý jazzový skladatel a hráč na bicí Billy Cobham. Slavný jazzový virtuos tvrdí, že člověk se v hudbě musí zbavit soutěživosti a naučit se naslouchat druhým. To také dokazuje při svých vystoupeních ve filmu. Ať už je to na jazzovém koncertě za doprovodu velkého orchestru v Helsinkách, na chudé brazilské ulici, nebo ve švýcarském institutu pro autisty, všude Cobham hudbu rozdává i přijímá. Dokáže nás uhranout dokonalým sólem s dvěma paličkami v každé ruce, ale stejně tak přijmout lekci od malého kluka na brazilské ulici. Ve švýcarském ústavu zase jeho hudba funguje jako energický druh terapie.
Čtyřiašedesátiletý Billy Cobham patří k současným velikánům světového jazzu. Poprvé vystoupil po boku svého otce už v osmi letech, posléze se vyučil u Theolonia Monka nebo Stana Getze a sám pak během krátké doby získal renomé geniálního bubeníka, který se díky svým hráčským i skladatelským schopnostem proslavil po celém světě. Během své kariéry stál na pódiu po boku takových kapacit, jako je Miles Davis, Freddie Hubbard nebo Larryie Coryel.
Unikátní styl Billyho Cobhama je inspirovaný mnoha mezinárodními vlivy a právě ty zdařile portrétuje švédsko-německo-finský snímek Sonic Mirror. Miki Kaurismäki, (starší ze slavné dvojice finských režisérů - bratrů Kaurismäkiů) představuje kořeny a inspirace Cobhamovy tvorby a zároveň ukazuje, že magickému rytmu jeho bicích dokážou rozumět lidé bez ohledu na národnost nebo sociální status. Uhrančivý rytmus Cobhamových perkusí spolu s dynamickým obrazem, který se natáčel několika kamerami najednou, dodávají filmu energickou atmosféru. Podle některých kritiků se Sonic Mirror ve svém žánru může stát stejně proslulý jako Wendersův film Buena Vista Social Club.
