Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

V socialistickém vlastnictví

Česko

Krást se nemá. Tu zásadu uplatňují všechny společnosti. Ale pouze totalitní společnosti ve svých právních řádech zdůrazňují tak velký nepoměr mezi krádeží soukromého a státního majetku. Proto bylo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví pevnou částí trestního zákona komunistického Československa i frekventovaným spojením v černých kronikách dobových novin. V parlamentu to v roce 1961 objasnil předseda Nejvyššího soudu, neblahý dr. Josef Urválek: „Základem naší hospodářské soustavy je socialistické vlastnictví. Rozkrádání socialistického vlastnictví je proto útokem na základy našeho národního hospodářství, na základy blahobytu všeho lidu.“

V praxi to bylo mnohem složitější. Na paragraf 132 mohl jít sedět jak řadový zloděj, tak člověk, kterému chtěla vrchnost něco přišít. To, co by bylo při krádeži osobního majetku souseda banalitou, bylo při krádeži na pracovišti „rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví“, tedy těžkou hrozbou.

S tou hrozbou musel počítat i samizdat, když se v roce 1989 dostával na vyšší technologický stupeň. Poslední samizdatová čísla Revolver Revue byla tištěna ofsetem, ale potřebný papír nešlo koupit v maloobchodě, takže ho musel „ušetřit“ domluvený tiskař. V případě odhalení neriskoval ani tak postih za samizdat jako spíše „rozkrádačku“.

***

Slovníček

ČNR – Česká národní rada, republikový parlament, fungující od ustavení československé federace 1. 1. 1969 až do jejího rozpadu 31. 12. 1992 „rozkrádačka“ – kdo majetek, jenž je v socialistickém vlastnictví, rozkrádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let (§ 132 trestního zákona) společnost T. G. M. – myšlena Masarykova společnost, která byla založena v roce 1946, na počátku 50. let musela ukončit činnost a obnovila ji v roce 1988

Autor: