Snad opravdu jedinou mediální hvězdou přehlídky, která se konala v pátek a sobotu, byla Anna K., jejíž jméno původně v programu mezi ostatními figurovalo tak trochu nepatřičně. Přesto vřelost přijetí zaskočila i ji samotnou: „Bylo moc příjemné tu s vámi být,“ sdělovala nadšená zpěvačka aplaudujícímu davu před přídavkem, kterým byla česká verze slavné Because the Night z repertoáru Patti Smith. Rozhodnutí vložit festival mezi svá dvě vystoupení v lokalitách na druhém konci republiky určitě nelitovala.
Diváci, kterých si nakonec našlo do areálu cestu několik tisíc, však svou pozornost rozdělili i mezi ostatní. Obvyklý, na konkurenčních akcích častý model, kdy známější jméno má před pódiem plno, zatímco na ta neznámá skáče několik kamarádů a v povzdálí s despektem postává pár ostatních, tady k vidění nebyl. U spousty posluchačů bylo až příliš patrné, jak si užívají objevování neznámého anebo se prostě jen chtějí bavit.
Felix Kubin vrstvil zvuky A tak se i v pátek před půlnocí nadšeně aplaudovalo německému elektronickému experimentátorovi Felixi Kubinovi, který obklopen mašinkami a stařičkým analogovým syntezátorem vrstvil rytmy i zvuky. Vesele poskakoval, přepínal a moduloval smyčky a bavil se podobně jako jeho posluchači. Tolerance všech k často až divoké dramaturgii tu byla všudypřítomná a momenty, kdy po tvrdé rockové kapele nastoupil někdo s avantgardní, pro běžnou populaci nestravitelnou hudbou, aby na druhé scéně zároveň začala hrát například world music, byly vcelku běžné. Zatímco na velké scéně rozjížděli svůj skvělý mix elektra, dubu a space rocku maďarští Trottel Stereodream Experience, na druhé scéně se neméně tleskalo osobitému písničkáři Ivu Vrbovi. Při zpětném ohlédnutí tak nutno brát název festivalu se značnou nadsázkou: toho opravdu klasického „bigbítu“ tu bylo minimálně.
„Šílený“ pohotový moderátor Jednou z nejviditelnějších tváří akce byl „šílený“ moderátor Laďa Čumba. V jakoukoliv hodinu zcela nestřízlivý, a přesto vždy pohotový, zábavný a schopný vyplnit komunikací s posluchači jakkoliv dlouhou pauzu. Dokresloval celkově pozitivní atmosféru a silným geniem loci prodchnuté, až na samém pokraji vsi na pomezí pole a lesa bezchybně vybrané místo.
Silné zastoupení sedmi jmény mělo v programu jen pár kilometrů vzdálené Slovensko. V pozdní páteční noci roztančili dav elektronickopopoví Puding paní Elvisovej. Jejich vtipně „ulítlé“ texty fungovaly skvěle a v kombinaci s energickým nasazením nebylo divu, že dav při jejich produkci i přes pokročilou hodinu neřídl. V sobotním odpoledni vystupující Bluesweiser nabídl zas opravdu neobvyklou koncentraci ryzího muzikantství s nadprůměrnými instrumentálními výkony. Své obdivovatele si v sobotu v noci našli i poněkud křečovití, do póz zahalení a až příliš viditelně „vnitřně rozervaní“ Swan Bride.
Zajímavé srovnání s jinými akcemi nabízely hlavní časy na hlavní scéně. Yvonne Sanchez se svým koktejlem jazzu, lounge a latiny i Američanka Wanda Johnson, „operující“ mezi soulem a blues v čase, kdy jinde hrávají ti masovými posluchači nejakceptovatelnější, napovídají, v čem je tajemství místního vzorově tolerantního publika. Nepodbízení se a systematická výchova posluchačů v kombinaci s odvahou organizátorů dramaturgicky riskovat. A opět: ten, pro koho byla Wanda Johnson snad nevzrušivá, mohl jen popojít na nedalekou druhou scénu a vrchovatě si užít tak divoké jízdy, jakou byla maďarská odpověď na Neurosis či Isis, temné, čistě instrumentální trio Pozvakowski, jehož erupce noise rocku a podmanivé hlukové plochy doplňovaly samply mluveného slova a nápaditá projekce souběžně z hned čtyř klasických (!) promítaček.
Letošní Tasov asi nejlépe vystihl bonmot též vystupujícího Jana Budaře: „Je tu snad někdo, koho to nebaví? Aha, ten už odešel...“
