Soud řešil problém s placením sociálního pojistného a dírou, kterou zákonodárci v zákonech nechali. Část firem kvůli tomu v prvním pololetí roku 2007 neměla opěrný bod pro výši odváděného sociálního pojistného.
Vrácení peněz požadovala i českolipská společnost Ježek Software. A právě o jejích nárocích soud jednal. Předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu Marie Turková v průlomovém rozsudku uvedla, že rozhodnou podle práva i v případě, že z toho státu vyplynou ztráty. Soud prý nemá napravovat „následky chaotického a vadného způsobu přijímání zákonů“.
Soud stát nakonec podpořil, Ježek Software, a tedy přeneseně i další firmy, peníze zaplatit musí. Ministerstvo práce tak zřejmě nebude muset vracet peníze. Odhady mluvily až o stovce miliard.
Ministerstvo: Omlouváme se Ježek Software musí počkat, až o jeho případě znovu rozhodne liberecká pobočka krajského soudu, která původně správě sociálního zabezpečení nařídila částku 887 760 korun a penále 49 447 korun vrátit.
„Nechtěli jsme neplatit. Ale stát nestanovil, jak se vypočtou základy. A tak jsme je vypočetli nulové. V tom jsme na tom jinak než firmy, které platily „postaru“ a teď chtějí peníze vrátit,“ řekl včera po zveřejnění rozsudku LN jednatel firmy Tomáš Ježek. Podle něj je argumentace soudu nepřesná: „Zvážíme, zda se obrátit na Ústavní soud.“ Soudci konstatovali, že nemohlo přechodně dojít k zániku placení pojistného. „Takový výklad by byl zcela mechanický,“ uvedl soud s tím, že vyměřovací základ se dal vyvodit z jiných částí zákona, například od čísel vážících se k jednotlivým zaměstnancům. Kdyby ze zákona vypadly i tyto části, zřejmě by soud rozhodl ve prospěch firmy.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se již dříve za chybu omluvilo a apelovalo na všechny, aby o vrácení peněz nežádali. Ministr práce Petr Šimerka včera verdikt přivítal, i on ale připustil, že je legislativní proces málo přehledný.
Problém se za poslance snažila už v roce 2007 vyřešit vláda svým nařízením. K tomu ale podle soudů neměla právo. Celý případ soud shrnul jako výsledek stále se zhoršující kvality právního řádu. „Působí (...) často oprávněné pocity bezradnosti, snižuje důvěru v právo, vyvolává znepokojení a zbytečně též zatěžuje příslušné orgány a instituce, které přijaté normy aplikují a interpretují,“ stojí ve verdiktu.
