Na jaře 2003 byl zatčen ústecký soudce Jiří Berka a konkurzní gang kolem něj.
Na podzim 2006 začal proces. Loni v dubnu padl trest; poté 269 dnů (!) vznikalo písemné odůvodnění. Teď je hotovo; jsme první, kdo ho má. Soudce jako člen zločinného spolčení – tak strašná věc se neobjevila nikdy předtím ani potom. Policie postupně zatkla jeho, tři konkurzní správce, skrytou hlavu celého gangu, obvinila tři pomocníky a dva znalce.
Kvůli nestrannosti byl proces přeložen do Tábora, k tamní pobočce krajského soudu, kde na něm zasedli dva bývalí vojenští soudci, nejprve Jiří Bernát, dnes už penzionovaný 77letý veterán, a pak o generaci mladší Zdeněk Kučera. Minulost těchto dvou soudců – i jejich bývalého kolegy Berky – je pro rozsudek důležitá. Speciálně Kučera dodnes cítí stavovskou čest: „Bývalí vojenští soudci po roce 1989 nikdy neselhali. Ale Berka, ten přišel do justice z hospodářské arbitráže,“ říká. „Osobně si myslím, že si přenesl i své návyky: arbitři rozhodovali za zavřenými dveřmi, nedělali si starosti s vedením spisu.“
Kučera rozdal v dubnu tvrdé tresty: třikrát 9 let a propadnutí majetku pro Berku, hlavu gangu Větrovce a hlavního konkurzního správce Thonata. Pět jejich pomahačů dostalo 6,5 až 8 let a těžké pokuty. Tři byli zproštěni viny, u jedné obžalované soud upustil od potrestání.
Co z toho Berka měl, že riskoval talár? Jak gang fungoval a jak byl nakonec odhalen? Na to dává odpověď až nynější – rekordně zpožděné – odůvodnění rozsudku.
Strawberry Fields ve Střekově Policie narazila na sen všech vyšetřovatelů – notýsek, do nějž si jedna ze spojek celého gangu zapisovala chystané akce a úplatky. (Za osm let zpravodajství o případu Berka se toto jméno nikde neobjevilo: šlo o jistého Františka Flégla.) V něm je zapsáno, že Berkova žena dostala k užívání Fiat Punto. Další výhody, jak vyplynulo z odposlechů a výpovědí, byly kvůli maskování psány na Berkova otce.
Na jméno Berky seniora se tak převedly (přes krycí firmu Parléř a partner) pozemky na tzv. Jahodovém poli v ústecké čtvrti Střekov.
Podle projektové dokumentace tu měl vzniknout dům; celkově by šlo o prospěch za nejméně sedm milionů korun. Policie doložila převod 150 tisíc na Berku seniora, který jiné krycí firmě „prodal“ fiktivní pohledávku. Přesto vyšetřovatelé tuší, že o soudci Berkovi neodhalili vše. „Žil neznámo z čeho. Jeho plat mu chodil na účet, z nějž čerpal velmi málo. Přitom živil čtyřčlennou rodinu, jeho žena pracovala v mateřské školce a žili si velmi dobře,“ říká státní zástupkyně Daniela Smetanová ze speciálního odboru Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Jiří Berka rozhovor pro tento článek odmítl s tím, že se musí nejprve o rozsudku poradit s advokátem. Rozhovory poskytuje pouze Ústeckému deníku, v květnu 2009 se mu pochlubil: „Sezona na telnické sjezdovce byla letos velmi dobrá. A také mě lidé každou chvíli mohou vidět na tenisových kurtech.“ Z čeho si to může dovolit, když jeho účet zajistila policie, na to se ho už deník nezeptal.
Má velká peněženka Jak a proč se dostal soudce Berka na scestí, to vyšetřovatelé nevědí. Jen odhadují, že se to stalo v říjnu 2001. To mu právě bylo 38 let a ubytoval se v brněnském hotelu Austerlitz spolu s hlavou gangu Vladislavem Větrovcem.
Díky tomu, že obří soudní proces zmapoval deset konkurzů, vyvstává z nich stále stejný vzorec. Berka posílal do vytipovaných zbankrotovaných podniků správce Thonata nebo jeho tři kolegy. A pak se na podnik přisála osvědčena skupina spřízněných firem.
Pár příkladů? V Krušnohorských strojírnách uzavřel správce v prosinci 2002 se spřízněnou firmou (šlo o prázdnou skořápku na fiktivní adrese) štědrou smlouvu na vymáhání pohledávky 250 milionů vůči Fondu národního majetku; vtip byl v tom, že taková pohledávka neexistovala. Nechali tu také postavit plot za 11,5 milionu; mizerný, odflinknutý plot stál přitom podle odhadu nejvýš 1,5 milionu.
V ZKL Klášterec nad Ohří najali ochrannou službu za 420 tisíc korun na střežení neexistujícího majetku. Jeden z pomahačů se tu stal výkonným ředitelem, další ekonomickým a obchodním; podnikoví manažeři, kteří dosud v těchto funkcích seděli, se stali jejich asistenty.
Správce Daniel Thonat používal podnikové platební karty jako svou osobní peněženku. Platil s nimi třeba útratu 40 tisíc při svém cestování po Německu a Francii.
Aby měl Berka krytí a v případě odhalení mohl prohlásit, že o ničem nevěděl, během konkurzu už se správci komunikoval jen úředně. Koordinátorem byl šéf gangu Větrovec. Jeden ze správců v odposlechnutém telefonu v listopadu 2003 (to už byl Berka zatčený) napomíná jednoho z pomocníků, že „Větrovec je člověk, který všechny živí, a když řekne, že auto je bílé, tak je prostě bílé a tečka“.
Nalezený diář Františka Flégla ale dokládá schůzky a obědy soudce Berky v ústeckém hotelu Vladimír se správci nebo znalcem. U jedné schůzky jsou třeba jména tří podniků, druhý je později zaškrtnut s poznámkou „přiděleno“.
Celková škoda je spočítána na 264 milionů; o dalších 202 milionů se gang pokusil.
Malíři pokojů jsou tu!
Gang nakonec skončil kvůli své rostoucí chamtivosti a neopatrnosti. Kriminálka na severu Čech sice měla zprávy, že třeba konkurz Krušnohorských strojíren probíhá divně, ale chyběly jí důkazy.
Dne 31. března 2003 už to však Berka přehnal. Ten den ve 12.05 přišel do podatelny ústeckého soudu podnět ke konkurzu na krachující Union banku, která záhadně přenesla své sídlo přes celou republiku z Ostravy sem k Berkovi. Během deseti minut Berka vyhlásil konkurz a jmenoval správce, už vydané a napsané usnesení vložil prokazatelně do systému v 13.56.
Pokračování na straně 27
V zákulisí případu Berka
Dokončení ze strany 25
Union banka byla však příliš velká a sledovaná; přenesení sídla do Ústí, kde měla nejslabší, nejméně významnou pobočku, nedávalo smysl. ČNB upozornila, že nelze jen tak přes noc změnit sídlo banky. I když Berka rychle zařadil zpátečku (po čtyřech dnech konkurz zrušil, prý byl uveden v omyl falešnými podklady), případu se už ujali specialisté z Vrchního státního zastupitelství. Nebylo to totiž poprvé: 28. března 2003 do obvodu soudce Berky přesídlila Zbrojovka Brno. I na ni vyhlásil konkurz na počkání.
Větrovec ale své společníky ujišťuje, že budou dostávat informace o vyšetřování přímo z policie (v telefonátech označovaná kódem „malíři pokojů“, domovní prohlídka je „vymalování“). Má mu je dodat vedoucí kanceláře Národního bezpečnostního úřadu Vladimír Šiša.
Tři pro tebe, jeden pro soudce Gang ještě pořád věřil, že bouřka se přežene. Jeden ze svědků vypověděl, že ho ohromovali svými kontakty: kárné řízení s Berkou by prý pohlídal na Nejvyšším soudu spřátelený soudce Zdeněk Sovák (musel odejít, když se na něj provalilo opisování a havárie v opilosti; dnes je na Vrchním soudu).
Dál se neopatrně bavili do odposlouchávaných telefonů. V prosinci 2003 například jeden pomalejší kumpán volá Větrovcovi s upřesňujícím dotazem ohledně provizí: „Trojka pro tebe, jednička pro soudce, takhle jsi to měl spočítaný?“ Větrovec mu vynadal, že nemá říkat do telefonu funkce, z toho má úplně „kamennou hrůzu“.
Sám ale v dlouhých, klidně 45minutových telefonátech klábosil o fungování gangu. Začínalo se totiž ukazovat, že Šiša sice bere různé dárky – octavii, šperky pro svou dívku, notebook –, ale slibuje víc, než dokáže splnit. V odposlechu z 10. ledna 2004 si Větrovec stěžuje jinému kumpánovi, že ho Šiša nevaroval před domovní prohlídkou: „On hlídal jiný tři kulturáky na vymalování, a on se mezitím vymaloval jinej kulturák!“ Celkovou sumu pro Šišu vyčíslují v telefonátu na 400 tisíc: „Jestli si myslí, že je normální, že si lidi dávají dárky, vozí zlatý náhrdelníky z Emirátů...“
Právě kvůli slabým protislužbám – což je jeden ze sporných bodů rozsudku – byl Šiša zproštěn obžaloby.
Ti, kteří vyvázli Soud upustil od potrestání jedné konkurzní správkyně, dnes 68leté advokátky Marty Čihákové. Sloužila jako bílý kůň, místo ní řídil podniky Daniel Thonat, kterému dlouho slepě důvěřovala. Jako trest podle soudu stačí uznání její viny.
Naopak zproštěn byl jeden ze znalců, Pavel Hlavatý, protože se u něj nepodařilo prokázat, že by podhodnocoval podniky schválně. Stejně tak soudce nechal jít tehdejšího majitele soukromé Vysoké školy Karla Engliše Jana Harangozza, protože se nepodílel přímo na konkurzech. A pustil i Šišu, který přišel o místo ve státní správě (rezignovat musel i tehdejší šéf NBÚ Jan Mareš, který od gangu přijal drahé hodinky): „Myslím, že to, co udělal, si odpykal ztrátou místa,“ míní soudce Kučera.
Přitom rozsudek uvádí, že Šiša umožnil vstup neoprávněných osob do NBÚ, vynášel informace a pomáhal Větrovcovi a Harangozzovi k „infiltraci“ do státní správy. O případu proto ještě rozhodne odvolací Vrchní soud v Olomouci.
***
Soudce jako člen zločinného spolčení – tak strašná věc se neobjevila nikdy předtím ani potom.
