Čtvrt století od jeho smrti se pohled na něj snaží změnit nová kniha Alice Horáčkové Václav a Kamila Bendovi, příběh lásky a odvahy. „Myslím, že v jeho generaci moc větších hrdinů nebylo. Podobně jako Václav Havel a Ivan Magor Jirous byl nejenom hnacím motorem, ale i skutečným vizionářem disentu,“ říká Horáčková, která mluvila s pamětníky i měla přístup do rodinného archivu.
Mladý Benda byl podle ní student s fotografickou pamětí. A vzápětí i ambiciózní předseda celoškolního Svazu mládeže, který vylučoval děti komunistických pohlavárů pro přílišnou pasivitu. Recesista a rebel, ale taky pedant a taktik. Topič a politik. Milovaný otec šesti dětí.
„Jeho celoživotní kamarád Pavel Bratinka vzpomínal, že nezná žádného jiného člověka, ve kterém by se tak lehce propojovaly naprosto protichůdné vlastnosti jako umění vařit s uměním básnit, přísně racionální intelekt s vrozenou hravostí a schopností užívat si života… Benda to všechno v sobě měl,“ popisuje.
Příběh Václava se ale nedá vyprávět bez příběhu jeho ženy Kamily. „On se považoval za rebela a ona za vzorňačku. Na prvním rande Václav Kamilu podrobil vědomostnímu testu, který hravě zvládla. A zvládala i všechno další, co manželství s Václavem Bendou obnášelo,“ popisuje Horáčková.
Když ho na čtyři roky zavřeli, starala se o pět malých dětí a pokračovala v podvratné činnosti. „Vždycky o sobě říkala, že je strašně nerozhodná, ale v té době byla někdy rozhodnější než její muž,“ popisuje Horáčková. Ostatně děti měly dnes nepředstavitelnou výchovu, „Benďata“ doručovala vzkazy jiným disidentům a měla instrukce, jak se chovat, když je chytnou, že ten papír mají rozkousat a spolknout.
Disidentem se Benda stal trochu paradoxně. Jeho otec byl v 50. letech druhým nejmocnějším mužem komunistické celní správy, takže v tom byl i vzdor. Nasměrovalo ho prostředí, v pražských Holešovicích chodil do školy s dětmi komunistických papalášů a s některými se hádal tak, že ho málem vyloučili.
Od 60. let se účastnil studentských protestů. Na druhou stranu ho poznamenalo i to, jak se na střední škole angažoval ve Svazu mládeže: říkal, že už nikdy v životě nechce zvednout ruku pro něco, s čím by bytostně nesouhlasil. „Nicméně kdyby nedošlo k sovětské invazi v osmašedesátém, tak by pravděpodobně někde přednášel filozofii nebo byl literárním vědcem. To ovšem za normalizace po roce 1968 už nešlo. Anebo šlo, kdyby vstoupil do strany,“ vysvětluje Horáčková.
Z filozofa a češtináře se stal matematik. I s pomocí manželky vystudoval náročný matfyz, svět matematiky byl tehdy mnohem svobodnější. Od střetu s režimem mu to ale nepomohlo. Režimu nejvíc vadil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který se zakládal u Bendových v obýváku. Právě za to si Benda odseděl čtyři roky.
„Část z nich si odkroutil v lágru v Heřmanicích u Ostravy s Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem. Ti byli také odsouzeni ve stejném hromadném procesu za podvracení republiky,“ popisuje spisovatelka. „Bylo zábavné, jak tihle intelektuálové ve vězení soutěžili. Například v tom, jak lstivě psát dopisy, aby prošly náčelníkovou cenzurou, anebo sledovali, jak často jim ženy odpovídají...“ dodává.
Mimořádná osobnost
V knize na Bendu vzpomínají také dva prezidenti, Miloš Zeman a Václav Klaus. Bendy si Klaus vážil jako mimořádné osobnosti, která s ním proti nepolitické politice Václava Havla prosazovala soutěž politických stran. Bendova Křesťansko-demokratická strana se nakonec s Klausovou ODS i spojila. Miloš Zeman kvitoval jeho zálibu v červeném víně nebo to, že ačkoliv byli rivalové, neměli vážnější konflikt.
Po revoluci se Benda stal poslancem, senátorem, chvíli řídil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Zemřel v roce 1999, v necelých 53 letech. Možná není náhoda, že všichni tři spoluvězni z Heřmanic, Benda, Havel i Dienstbier, měli na konci života problémy s dýcháním.
V sobotu bude kniha představena na knižním veletrhu v Praze, bude u toho i Kamila Bendová.
