Kurátor Karel Srp, který byl již v roce 1989 kurátorem jeho dílčí retrospektivní výstavy na Staroměstské radnici, připravil letošní výstavu na základě průzkumu autorovy rozsáhlé umělecké a písemné pozůstalosti. Výstava se koná v sálech Městské knihovny, které Boštík považoval za nejkrásnější galerijní prostor v Praze a vždy v nich chtěl vystavovat. Zpřístupňuje všechna autorova období od druhé poloviny třicátých let do druhé poloviny devadesátých let. Pokrývá tudíž padesát let vnitřně se důsledně vyvíjející, významově provázané, kontemplativní práce, ze které je patrné, že Boštík šel vlastní cestou, utvářenou výraznými vnějšími impulzy, poskytujícími podněty k samostatným úvahám. Soustředěně přecházel od realistické malby, ovlivněné okolním světem, k abstraktnímu obrazu, jejž označoval jako analogii vesmírného řádu.
Kladná energie Boštíkovu osamělou malířskou dráhu lemovalo mnoho přátelství, členství ve spolcích a skupinách, účastí na sympoziích a společných výstavách. Podle Karla Srpa za tímto pomíjivým vnějším děním zůstává proměňující se malířská výpověď, ze které vyplývá, že řád byl Boštíkovi důležitější než chaos, světlo než tma, že rozvažování upřednostňoval před prudkým hnutím mysli. Z autorova malířského a kreslířského odkazu nepřestává působit kladná energie, vyjevující čím dál tím výrazněji autorovu křesťanskou orientaci.
Životaběh Václav Boštík se narodil 6. listopadu 1913 v „Ležákově mlýně“ v Horním Újezdě u Litomyšle. Po maturitě na gymnáziu v Litomyšli začal v Praze studovat techniku, přičemž intenzivně maloval. Od roku 1937 se účastnil skupinových výstav. O rok později začal studoval na AVU v ateliéru Williho Novaka. V roce 1940 zvítězil v soutěži pro výzdobu kaple sv. Jana Křitele v katedrále sv. Víta, ale na nátlak Maxe Švabinského mu nebyla cena udělena.
V roce 1942 se oženil s Marií Celdovou. Po válce dokončil studium na AVU. V roce 1953 pracoval jako laborant v Laboratoři vyšší nervové činnosti pro Akademii věd. V jeho laboratoři se formuje umělecká skupiny UB 12. V roce 1955 zahájil spolu s Jiřím Johnem práci na památníku obětem holokaustu v Pinkasově synagoze. V roce 1956 navštívil Paříž, v roce 1958 se účastnil Expa v Bruselu. Od roku 1960 pravidelně sedával u stolu Jiřího Koláře ve Slavii. V roce 1963 slaví padesátiny, ale úřady nedoporučují jeho samostatnou výstavu. Od začátku 60. let již zcela vystupuje jeho rukopis: beztvará, chvějivá, meditativní, většinou oválná plocha pastelových barev.
V té době již nikdo nezpochybňuje jeho postavení jednoho z nejoriginálnějších českých výtvarníků. Přes nepřízeň režimu vystavuje v zahraničí, především v Německu, v Paříži, v Římě... V devadesátých letech je Václav Boštík nepsaným klasikem českého výtvarného umění. Umírá 7. května 2005.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy