Vnímám jako nejvyšší prioritu a přeji si, aby souběžně s postupující přirozenou integrací se zeměmi Evropské unie docházelo k co nejintenzivnější provázanosti Česka se Spojenými státy a Kanadou, neboť v tom spatřuji záruky pro naši současnost a reálnou naději pro budoucnost. Na české politické scéně považuji za rozhodujícího garanta těchto vazeb, zejména v bezpečnostní sféře, Občanskou demokratickou stranu.
Vývoj v posledním údobí mne však velmi znepokojuje. Reformní kroky, zahajované v době, kdy dochází k výraznému nárůstu cen řady základních životních potřeb, nejsou ve veřejnosti příznivě přijímány a důsledky odnáší hlavně ODS coby vedoucí síla vládní koalice. Tuto skutečnost, byť zřejmě přechodnou, nekonstruktivně využívá sociálnědemokratická opozice.
Další významnou příležitostí pro ni je blížící se volba prezidenta. Nezvolení Václava Klause není pro ČSSD pouze cílem, ale také (a dost možná, že zejména) prostředkem k dalšímu oslabení pozice ODS ve společnosti.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Neboť jakkoliv je funkce prezidenta nadstranická, je Václav Klaus historicky, svým členstvím i symbolickou pozicí čestného předsedy v očích veřejnosti s ODS bytostně svázán. Jeho prohra bude vnímána jako prohra celé ODS se závažnými důsledky při jakýchkoli volbách, zejména ale při volbách do Poslanecké sněmovny. A o to nynějšímu vedení ČSSD jde především. Obzvlášť pokud by se „zdařilo“ vyvolat předčasné volby tak, aby se konaly ještě letos. Omezení vlivu a významu ODS ve společnosti je také prioritou našich komunistů.
V minulosti jsem měl k sociální demokracii velmi blízký vztah. Ještě před sametovou revolucí jsme s Rudolfem Battěkem a dalšími v rámci opoziční iniciativy Hnutí za občanskou svobodu připravovali, v součinnosti se sociálními demokraty v exilu, podmínky pro obnovu její činnosti v Československu. Kdybych v roce 1992 neodešel z veřejného politického života, pravděpodobně bych se stal členem ČSSD.
Můj současný vztah k této politické straně je však více než kritický. Po odchodu jednoho ze tří titánů naší polistopadové scény Miloše Zemana z čela strany se totiž postupně dostali do popředí noví lidé, z nichž k některým chovám hlubokou nedůvěru. Mám pro to dobré důvody. Obviňuji je z nedostatečné loajality k ČR, zejména k jejím strategickým bezpečnostním zájmům a vazbám. Tito představitelé ČSSD např. v souvislosti s plánovanou výstavbou radarové základny USA na našem území namísto zodpovědného politického přístupu účelově profitují z iracionálních protiamerických nálad jisté části české veřejnosti.
Klaus – zklidňující a stabilizující činitel Za této situace se pro mne stává volba hlavy státu ještě závažnějším aktem. Výhrady, které k současnému prezidentovi mám, ustupují do pozadí a to pozitivní, které vždy převažovalo, vnímám ještě výrazněji. Jako bezprostřední spoluúčastník předvolební kampaně k prvním svobodným volbám na jaře roku 1990 nikdy nezapomenu, s jakým úsilím se Václav Klaus zhostil své kandidátské úlohy a tak významně přispěl k vítězství Občanského fóra v celém tehdejším Severomoravském kraji, a zejména na obávaném Ostravsku. Vzorové rozdělení Československa bude navždy spjato s jeho jménem. Svou přesvědčivostí dodal odvahu a sebedůvěru desetitisícům spoluobčanů, kteří tak vstoupili do neznámých vod osobní iniciativy zejména v oblasti soukromého podnikání. V přelomovém údobí to bylo nedocenitelné.
Ve vysokých funkcích, které zastával, respektoval principy a mechanismy právního státu a parlamentní demokracie, v rozjitřených politických údobích působil jako zklidňující a stabilizující činitel. Úřad hlavy státu vykonává zodpovědně, důstojně a se ctí. Trvale vysoká důvěra, které se těší u svých spoluobčanů, je toho dokladem. Naše ústava umožňuje, pokud se o to dotyčná osobnost uchází, zvolit prezidenta dvě údobí po sobě. Osobně vnímám tuto možnost zároveň jako projev úcty, zaslouženého uznání a určitého vděku. Bylo to správné u Václava Havla, je to správné také nyní.
Švejnar – trojský kůň protiamerických sil Věřím, že kandidát Strany zelených profesor Jan Švejnar, jejž podporuje také ČSSD, je pro svou bezúhonnost, charakter a profesní kompetentnost vhodným člověkem na funkci prezidenta naší republiky. Ale přesto – ač je mi sympatický – si přeji, aby se letošního prezidentského klání nezúčastnil, aby potlačil svou přirozenou legitimní ctižádost a svoji kandidaturu stáhnul. Já se totiž obávám, že pokud by byl zvolen, stane se nepřímo, paradoxně a proti své vůli trojským koněm těch domácích a zahraničních sil, jejichž zájmem je zpochybnění našeho bezpečnostního zakotvení, orientovaného na Spojené státy americké – dominantní sílu NATO a celého svobodného světa.
Pokud by se záměr narušit a oslabit naše přátelské svazky s USA zdařil, mělo by to v budoucnu téměř jistě neblahé dopady na míru svobody a demokracie v naší zemi.
Já neslyším trávu růst, ale reálně vnímám narůstající nebezpečí a oprávněně se začínám obávat o naši budoucnost. Proto biji na poplach a proto vybízím zodpovědně uvažující senátory a poslance k volbě nejvyššího představitele naší České republiky zvoláním:
„KLAUS FOR PRESIDENT!“ Tomáš Hradílek, důchodce, bývalý mluvčí Charty 77, bývalý ministr vnitra
O autorovi| TOMÁŠ HRADÍLEK, bývalý mluvčí Charty, exministr vnitra
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
