Pro Číňany skončil kodaňský klimatický summit dobře.
Podařilo se jim totiž odvrátit hrozbu kontrol vypouštění škodlivin do ovzduší.
KODAŇ/PRAHA Kdo měl po skončení kodaňské klimatické konference největší důvod k radosti? Podle mnohých to byla Čína – největší producent emisí skleníkových plynů na světě.
Zatímco vysocí státníci z celého světa po závěrečné dohodě neskrývali své rozpaky a často i zklamání, patřila reakce Číny k nejnadšenějším. Čínský ministr zahraničí Jang Ťie-čch’ hovořil o „podstatných a pozitivních“ výsledcích.
Proč? Dvoutýdenní konference OSN, které se zúčastnilo více než 190 zemí, v sobotu v dánské metropoli skončila s tím, že novou dohodu v boji proti globálnímu oteplování jen „vzala na vědomí“.
Úmluva je navíc podle mnohých příliš slabá a málo konkrétní. Je totiž právně nezávazná, a i když největší znečišťovatele vyzývá ke snížení emisí, nemůže je k tomu nutit. Text navíc v této věci nestanovuje ani konkrétní limity. Z hlediska Číny je důležité zejména to, že finální dohoda podle pekingské delegace respektuje národní „suverenitu“. V praxi to znamená, že Čína odmítla přistoupit na mezinárodní kontrolu toho, jak snižuje emise. Peking má totiž podle expertů fobii z toho, že by se Spojené státy s pomocí monitoringu pokoušely brzdit čínský růst. Celkově v rámci konference Číňané razili dvojí přístup. Říkali totiž, že větší odpovědnost než země rozvíjející se nesou státy již rozvinuté. „Proto by měly mít rozdílné povinnosti a závazky v boji proti klimatickým změnám,“ uvedl Jang. Právě střet mezi bohatými a chudými státy orámoval i páteční horečný a chaotický závěr jednání. Na dohodě se nejprve v pátek večer americký prezident Barack Obama shodl s představiteli důležitých rozvojových zemí. Jednalo se o Čínu, Indii, Brazílii a Jižní Afriku. Podle dohody by rozvíjející se země na boj proti klimatickým změnám měly v nejbližších letech dostat 30 miliard dolarů.
Miliband v pyžamu Otázkou v tu chvíli bylo, co řeknou další země. Bolívie a Venezuela však s dokumentem nesouhlasily, protože podle nich v něm chyběly konkrétné cíle pro snižování emisí oxidu uhličitého.
Súdánský zástupce Lumumba Di-Aping dokonce řekl, že dohoda odsuzuje Afriku k tomu, aby umírala na globální oteplování, a přirovnal celou věc k holokaustu.
Emoce po tomto vyjádření uklidňoval i britský ministr pro energetiku a klimatické změny Edward Miliband. Ten se přitom na konferenci vrátil poté, co byl již v hotelovém pokoji v pyžamu a o hrozící krizi byl informován po telefonu ve čtyři hodiny ráno.
I když některé země v odporu vytrvaly, pro odvrácení katastrofy stačilo, že byla smlouva místo schválení jen „vzata na vědomí.“ Právně závazný dokument by podle odborníků mohl být podepsán v roce 2010, kdy se uskuteční další konference, tentokrát v Mexiku.
***
Dohoda
„Nezávazné“ body Kodaňskou dohodu o ochraně klimatu dojednal v pátek večer americký prezident Barack Obama s lídry klíčových rozvíjejících se zemí – Čínou, Indií, Brazílií a Jižní Afrikou. Konference OSN o klimatu ji formálně „vzala na vědomí“, dohoda ale není právně závazná. Dlouhodobým cílem je „zabránit tomu, aby růst globální teploty nepřekročil dva stupně ve srovnání s předindustriální érou“. Právní závaznost dokumentu: V dohodě není právní závaznost (oproti dřívějším návrhům) zakotvena. Financování rozvíjejících se zemí: Rozvinuté země mají na boj s klimatickými změnami těmto zemím dát 30 miliard dolarů na roky 2010–2012. Z toho chce EU dát 10,6 miliardy dolarů (ČR by měla ročně dávat asi 100 milionů korun), Japonsko přes 11 miliard a USA asi 3,6 miliardy dolarů. Redukce emisí: Text nestanovuje žádné limity. Ověřování: Dohoda ukládá rozvíjejícím se zemím monitorovat snahy o omezování emisí a výsledky předávat každé dva roky OSN. Další postup: V lednu 2010 by průmyslové země měly přijít se závazky, jak se chystají při omezování emisí postupovat.
čtk
