Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Česko

Vakcína chrání, ale na jak dlouho? Očkování proti covidu je úplně nové, o účinnosti se pouze spekuluje

Zdravotníci v neděli 27. prosince 2020 začali očkovat zdravotníky, politiky a seniory. foto: Anna Vavríková, MAFRA

Praha - Do Česka dorazilo prvních 9750 dávek vakcíny a byl to jeden z nejočekávanějších balíčků roku. Bez vakcíny epidemie trvá a spolu s ní i restrikce. Mezi prvními se nechali očkovat premiér Andrej Babiš (ANO) i ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Jak dlouhý bude účinek očkování nejen u nich, ale i u všech ostatních, kdo vakcínu obdrží, však zatím není jisté.
  5:00aktualizováno  21:16

Nemocnice mohou od středy použít z jedné ampule o jednu dávku vakcíny navíc. Naočkujeme víc lidí, uvedl Babiš

„Na celém světě to nikdo neví a ani vědět nemůže, protože se to prostě neví u žádného nového očkování,“ sdělil pro Lidovky.cz vládní epidemiolog Roman Chlíbek.

V rámci klinických testů obdrželi dobrovolníci vakcínu už v dubnu. Nyní jsou dlouhodobě sledováni jak oni, tak hodnota jejich protilátek. „Z jejich poklesu se bude usuzovat, jak dlouho ochrana vydrží,“ dodává Chlíbek.

V tuto chvíli podle něj nebyly publikovány ani dílčí výsledky, které by napověděly, jak látka chrání po osmi zkušebních měsících. Chlíbek dodal, že není možné nic usuzovat ani na základě vakcín proti jiným onemocněním. Stejně tak nelze srovnávat s klasickou chřipkou, protože chřipkový virus se každým rokem mění, a tak se lidé musí pokaždé očkovat zcela novou látkou. „Pokud v případě koronaviru nedojde k extrémně velké mutaci, toto platit nebude,“ vysvětluje vládní epidemiolog.

Plaga chce změny v očkovací strategii. Přednostně by měli vakcínu dostat i učitelé z mateřských škol

Ve finále vývoje covidové vakcíny jsou čtyři typy látek. Podle vakcinologa Marka Petráše z 3. lékařské fakulty UK pro první tři z nich existují paralely s již známými vakcínami proti jiným nemocem. Čtvrtý typ je genetický v podobě RNA vakcín. Pro něj žádné podobné očkování zatím neexistuje.

„Platí, že i když regulační orgány dají souhlas s použitím vakcíny, neznamená to, že by ji výrobce už jen distribuoval. Stále má za úkol provádět další klinická hodnocení, zkoumat, zda je výsledek něčím podmíněn,“ říká Petráš.

V Praze bylo za první dva dny očkováno proti covidu asi 2500 lidí. Vakcinuje se zatím ve čtyřech nemocnicích

Zda očkování bude mít účinky rok, nebo dva, je otázka. U jednotlivých nemocí je to různé. Třeba ochrana proti klíšťové encefalitidě přetrvává pět let, proti tetanu patnáct a proti virové hepatitidě typu A dokonce celoživotně.

U covidu-19 však teprve uvidíme. Co už známe, jsou typy vakcín, které mají paralelu u již používaných očkovacích látek proti jiným nemocem. Prvním jsou takzvané živé vakcíny: jako nositelský vir výrobci zpravidla použijí adenovirus, jenž sám o sobě nemá schopnost se v těle množit. Jeho přítomnost v hostitelské buňce ale vyvolá vznik proteinů antigenu proti viru. Proteiny se vyplaví z hostitelské buňky, šíří se lymfou nebo krví, kde je najde imunitní systém. Ten se pak dokáže proti koronaviru bránit.

Zatím chrání roušky, co pak?

Dalším typem jsou proteinové vakcíny. V jejich případě se antigen zkonstruuje mimo tělo člověka, v laboratoři. Podává se s doplňujícími složkami, které zesílí imunizující účinek.

Ve FN Ostrava začalo očkování vakcínou proti covidu. Vakcinaci zatím podstoupilo asi 130 zdravotníků

Třetí druh pak patří ke zcela tradičním druhům očkování, proto o něm také víme nejvíc. Jde o inaktivované vakcíny, tedy takové, jejichž základem jsou umrtvené mikroorganismy: v těle již nemohou škodit, ale organismus se díky nim naučí, jak se bránit živému virovému útočníkovi.

Tento druh séra proti novému koronaviru obsahuje kromě hlavního antigenu ještě tři další významné antigenní složky koronaviru, které jsou, když je potřeba, schopné tu hlavní zastoupit.

Podle vakcinologa Marka Petráše je při hodnocení účinnosti očkovacích sér potřeba brát v potaz ještě jednu věc. Vakcína se během klinického testování podávala – a nyní to platí stejně – v době, kdy platí protiepidemická opatření. Je tak těžké skutečnou účinnost hodnotit. „Lidé nosí roušky, dodržují rozestupy, je to všechno ve prospěch očkování. Ale co se stane, až opatření přestaneme dodržovat? Bude vakcína stejně účinná? To nevíme,“ vysvětluje.

Do hospod jen s očkováním? Na svět se dere vakcinační pas, výhody mohou mít různou podobu

Buď jak buď, očkování je nyní jediný způsob, jak se epidemii koronaviru bránit. V Česku jsou v současnosti dávky látky vyvinuté ve spolupráci společností Pfizer a BioNTech. Jejich sérum je zatím jediné, které Evropská agentura pro léčivé přípravky zaregistrovala pro použití v EU.

Česko má očkovací látky objednané také třeba od společností Moderna a Johnson & Johnson. Druhá je proti konkurenci specifická: vakcinace probíhá pouhou jednou dávkou, ne dvěma. Dohromady by do země mělo dorazit 15,9 milionu dávek. Vakcína by měla být dostupná pro bezmála devět milionů občanů.

Za hranice jen s ‚píchnutím’

První by na řadu měli přijít zdravotníci a také senioři, kteří jsou nejvíc náchylní k onemocnění covidem-19. Podle premiéra Andreje Babiše by se běžná populace měla začít očkovat zhruba koncem března. Úplné děti vakcínu nedostanou, je určena dospělejším. Ta od Pfizeru šestnáctiletým a starším, u jiných je hranice osmnáct let. Pokud by se nechali očkovat všichni dospělí, podle Petráše je možné vakcinaci obyvatelstva dokončit za čtvrt až půl roku.

Očkování je jediným východiskem z covidové krize. Vynucovat ho je ale problém, míní profesor Špičák z IKEM

Řada států přitom zvažuje pro očkované výhody, aby lidi motivovala. Očekává se, že na ty se získanou imunitou se bude vztahovat třeba výsada svobodného cestování. Na úrovni vlád se řeší, jak to bude s uznáváním mezinárodních očkovacích průkazů.

„Bude záležet i na tom, o jaké období půjde. Pokud to bude v době epidemie a situace nebude dobrá, pak očkování budou státy vyžadovat. Jakmile nápor nemoci poleví a výskyt bude v Evropě sporadický, pak je možné, že se takové opatření zruší a cestovat bude moci každý,“ líčí Chlíbek.

Autor: