V letošním roce jste v Afghánistánu přistoupili k určitým dramatickým změnám – prezident Barack Obama se rozhodl poslat do země dalších 21 tisíc amerických vojáků. Když se ale ohlédneme zpátky, neměly tyto změny přijít už dřív?
Myslím, že lidé rychle zapomínají. V lednu roku 2007 jsem nařídil rozšířit brigádu Desáté horské divize a na jaře stejného roku došlo ke zvýšení počtu vojáků v zemi o další celou brigádu. Názor, že jsem zanedbával Afghánistán, je chybný. Problém byl v tom, že jsem tam neměl víc co poslat.
Když jsem dostal tuto práci, jasně jsem lidem řekl, že mám starosti jak pokud jde o situaci v Iráku, tak i v Afghánistánu. A mockrát jsem zopakoval i své obavy týkající se právě Afghánistánu – a sice, že jsme se zaměřili příliš na centrální vládu, a ne na jednotlivé provincie a okresy. Znepokojovalo mě, že nás Afghánci nepovažují za své partnery.
Vzhledem k vývoji v Iráku a tehdejší dostupnosti vojenských sil jsem v Afghánistánu dělal vše, co bylo možné. Počet vojáků se tam zvýšil již před nástupem současné administrativy, ale nedá se to srovnat s tím, co může nyní v souvislosti s Afghánistánem udělat prezident Barack Obama.
Na jak dlouho se podle vás protáhne současná mise v Afghánistánu? Myslíte si, že veřejnost má – pokud jde o tento konflikt – trpělivost?
Kdybych měl mluvit o harmonogramu, který máme k Afghánistánu ve Washingtonu, vše bude záviset na tom, co se bude dít přímo na místě.
Myslím, že potřebujeme světu i veřejnosti ukázat, že jsme dosáhli nějakého pokroku, do příštího jara nebo začátku léta. Ale do léta příštího roku to určitě nevyhrajeme. K vítězství se nejspíš ani nepřiblížíme. Je to opravdu ještě na dlouhou dobu.
Podle toho, jaký bude pokrok a jaké budou výsledky – a tady musím podotknout, že se posouváme správným směrem, neuvízli jsme na mrtvém bodě, kdy jen počítáme oběti na životech –, tak tomu se přizpůsobí i harmonogram ve Washingtonu. Nikdo není po zkušenostech z Iráku připraven na vedení vleklého tažení bez toho, aby bylo vidět, že postupujeme vpřed. Spojené státy jsou ve válce už osmým rokem. Vojáci jsou z toho unavení a dost únavné je to i pro samotné americké obyvatele.
Fungují nyní spojenci a celá Severoatlantická aliance v Afghánistánu lépe? Stále se mluví o neochotě některých zemí přispět s vojenskými posilami...
Mám pocit, že některé věci se v současné době opravdu zlepšují. Všichni spojenci se snaží najít způsob, jak s ohledem na svou domácí politiku zvýšit počty vyslaných vojáků. Mohou to být i relativně nízká čísla, ale mám z nich pocit, že se opravdu snaží, ať již jde o civilisty, policisty, kteří zde mohou provádět výcvik, vojenskou policii či přímo navýšení počtu vojáků.
Také bych chtěl ocenit mimořádně velkou politickou odvahu některých našich partnerů, jejichž kontingenty utrpěly v bojích poslední dobou velmi vysoké ztráty vzhledem k velikosti jejich kontingentů. To se týká například Kanaďanů, Nizozemců či Dánů. A Britové nyní prožívají velmi těžké týdny.
***
Bushův i Obamův ministr obrany Robert Gates nahradil v prosinci roku 2006 Donalda Rumsfelda. Ten z funkce odstoupil v souvislosti s neúspěchy Američanů ve válce v Iráku. Už před svým nástupem do úřadu Gates kritizoval postup americké armády právě v této zemi. Poté se osvědčil jako velmi rozhodný ministr, který si získal důvěru vojenských velitelů. Jako ministra obrany si ho tedy ponechal i nový prezident Barack Obama.
„ Nikdo není po zkušenostech z Iráku připraven na vedení vleklého tažení bez toho, aby bylo vidět, že postupujeme vpřed. Spojené státy jsou ve válce už osmým rokem.“
O autorovi| JULIAN BARNES © Los Angeles Times/Global Viewpoint
