Vašut zvýšil laťku, na bulváru vysoudil milion

Rozsudek zůstal naprosto bez povšimnutí, a to přes skutečnost, že jde zřejmě o zatím vůbec nejvyšší satisfakci vysouzenou za zásah do práva na občanskou čest a lidskou důstojnost, lidově řečeno za urážku. Soudce Karel Podolka zdůvodnil LN rekordní satisfakci bez dalších detailů tím, že šlo o "opakované a hrubé útoky". 

Známé kauzy 90. let minulého století Stanislav Devátý vysoudil v roce 1992 na Hnutí za samosprávnou demokracii – Společností pro Moravu a Slezsko 500 tisíc korun. Hnutí tvrdilo, že Devátý byl agentem StB. Ve stejné době získal Václav Benda 750 tisíc korun na šéfredaktorovi Špíglu Ladislavu Froňkovi. Bylo to kvůli článku, který tvrdil, že Benda obvinil Jiřího Dienstbiera z členství v StB, což oba souputníci z disentu svorně popřeli. V průběhu 90. let ale přišla změna a na jejich konci vysouzené částky nepřesahovaly zpravidla 100 tisíc korun. Milan Knížák Billboard propagující obuv firmy Ravelli známý jako 'Václavka a Dášenka' Zajímavý verdikt padl v roce 1995, kdy redaktor LN Jiří Peňás napsal o Milanu Knížákovi, že je křupan a maskulinní monstrum – poté, co tehdejší rektor AVU odmítl po televizní debatě o feminismu podat své oponentce, režisérce Věře Chytilové ruku. Městský soud v Praze to jako nepřiměřenou kritiku neviděl, nicméně soudkyně z vrchního soudu ano. Nařídila novinám omluvu a 50 tisíc korun návdavkem. V roce 1997 se objevil vůbec největší, byť nepravomocný "zásek" v dějinách českého urážení, kterým se pyšní prezidentský pár – Dagmar a Václav Havlovi. Výrobce bot Ravelli si v roce 1997 objednal u agentury M. A. R. S. billboard "Václavka a Dášeňka", na kterém foxteriér olizoval zelenou bustu Václava Havla (autorem byl Knížák) a vše doprovázel nápis "Wear Ravelli Fuck The World". Krajský soud v Brně nejdřív v červenci 1998 přiznal Havlovým dnes stěží uvěřitelnou pětimilionovou satisfakci, ovšem Vrchní soud v Olomouci ji příští rok snížil na desetinu (250 tisíc na osobu).

Tak vysoká částka ukazuje, že satisfakce mohou již nyní citelně zabolet i toho, kdo uráží. Poslanec Stanislav Polčák (TOP 09) navíc nedávno podle deníku Právo přidal do návrhu nového občanského zákoníku paragrafy, díky kterým má za nedovolené použití obrázku, nahrávky či jiného detailu ze soukromí hrozit sankce ve výši dvojnásobku odhadní ceny udělení souhlasu se zveřejněním.

"No ano, Vašut dostal milion. K tomu milionu by ale pak možná vysoudil ještě další za bezdůvodné obohacení, koneckonců noviny na něm vydělaly," říká Polčák.

Jak to s jeho návrhem i celým novým zákoníkem dopadne, je otázka. Nejvyšší soud každopádně v srpnu průlomově rozhodl, že se časopisy Pestrý svět a Rytmus života bezdůvodně obohatily na Heleně Vondráčkové, když její tvář soustavně používaly k sebepropagaci. Zdá se tedy, že se za některé urážky bude tak jako tak platit dvakrát – za zásah do práva na čest i za bezdůvodné obohacení. "Netýká se to jen celebrit, ocenit lze vše, i pokud vás soused nahraje a dá na Facebook," věří Polčák.

Bulvární lži
Na nízké satisfakce si stěžují některé celebrity, kterým vadí nedostatečná ochrana před bulvárem – herci Marek Vašut, Lukáš Vaculík či spisovatel Michal Viewegh. Souhlasí s nimi i někteří mimopražští (spory s bulvárem jsou takřka výhradně pražskou záležitostí) soudci. Kvůli "špinění veřejného prostoru" by přitvrdil třeba Vojtěch Cepl ze středočeského krajského soudu a Michal Ryška z Krajského soudu v Brně rovnou říká: "Pražské soudy by měly vytvářet mnohem větší protitlak a neměly by se bát ukládat i citelné satisfakce."

To už se ale nejspíš začalo dít. Rekordem je zmíněný březnový milion pro Vašuta. Ve stejné době navíc Nejvyšší soud potvrdil 300 tisíc korun pro Vaculíka za lživou zprávu časopisu Pestrý svět o hercově homosexualitě (zpěvák Štefan Margita dostal za podobnou smyšlenku dříve jen 100 tisíc korun).

Návrat k výšinám
Přesná statistika neexistuje, nicméně soudci, kteří se ochranou osobnosti zabývají, svorně tvrdí, že výše satisfakcí v posledních několika letech celkově (ať už jde o celebrity, politiky, či sousedy) stoupá. "Trend k nárůstu tu určitě je," říká Ryška. Podobný názor na růst částek má i Novosad či jeho pražská kolegyně Veronika Křesťanová.

Souhlasí také Cepl, podle kterého ještě rychlejšímu nárůstu brání vyšší soudy a nízká odškodná přiznávaná za úrazy a smrt blízkých: "Pokud se za ‚standard‘ při zabití příbuzného z nedbalosti považuje 240 tisíc korun, potom je ochota navyšovat nad tuto mez urážku na cti minimální." 

Souzení o čest má každopádně budoucnost. Křesťanová upozorňuje třeba na fakt, že ačkoliv se od září zvýšily takřka všechny soudní poplatky, v případě ochrany osobnosti šly naopak dolů. Soudit se o milion tak nyní vyjde na 10 tisíc korun, a to je čtyřikrát méně než v srpnu.

Další prostor podle ní otevřel Nejvyšší soud, který v říjnu 2009 opatrně připustil, že peníze mohou působit nejen jako satisfakce pro uraženého, ale i jako prevence pro urážejícího. 

 Šlo sice o trochu jinou věc – neobsloužení Romů v restauraci –, Křesťanová už ovšem tuto preventivní funkci zohlednila třeba v rozsudku, když nařídila zaplatit satisfakci v řádu desetitisíců provozovateli internetové diskuse za urážku, která se v ní objevila: "Vyšla jsem z toho, že internetová diskuse bývá často samoúčelně vulgární a není se možné takto chovat permanentně."