Ten film je k vlastní škodě možná až příliš skromný a nenápadný, ale jiný asi být nemohl. Dokument Včely letěly krásně nemá mediálně atraktivní téma ani neútočí na divácké pudy. Přesto je svědectvím jednoho malého zázraku.
Natáčení začalo v únoru 2006. Secesní budově někdejšího Fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově už mnoho krásy nezbývalo, byla dost zchátralá. Přesto se během tří let podařilo ateliér s láskou a trpělivostí zrekonstruovat, původní přístroje zrestaurovat a znovu objevit unikátní sbírku 140 000 historických fotografií Šumavy a jejích obyvatel.
Včely letěly krásně však nejsou „jen“ příběhem zmrtvýchvstání jednoho domu s bohatou minulostí. Minulost tu má daleko víc rozměrů. Na půdorysu rekonstrukce se odehrává rodinná historie Seidlů otce a syna a jejich blízkých. V širším kontextu film vypráví o česko-německých vztazích v Pošumaví a o jejich dramatických proměnách v průběhu 20. století. A prostřednictvím desítek tisíc fotografií, jež přežily desítky let zanedbávání, se nám dochovaly obrazy zaniklého světa, kdy se na Šumavě plavilo dříví a těžila rašelina a v lidech doznívala pravidla staletého soužití.
Včely letěly krásně vznikly díky péči nadace Film & sociologie; jde o skvělý příklad, jak spojit ty dvě věci v jejím názvu. Snímek Karla Čtveráčka byl také prezentován na trhu dokumentárních filmů East Silver, kde se dostal do zahraničního povědomí. Pozoruhodné ale je, jak se dostal do povědomí domácího. Tvůrci se rozhodli vrátit film na místa, kde vznikal. Promítají ho na netradičních lokacích, jako je konírna hradu Rabí, pláž ve Frymburku či park v Českém Krumlově. Film zajímá i místní, ale ideální je pro turisty, kteří mají cestu kolem: málokde se tak vizuální formou dozvědí, po jakém kraji to vlastně cestují. Trasu si můžou naplánovat podle programu projekcí na www.vcelyletelykrasne.cz.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
