ROZCESTNÍK
Američtí studenti málo studují a univerzity debatují proč. To je aspoň letní téma! Týká se to totiž všech: jedničkářů, propadlíků, černých, bílých, děvčat i chlapců, z Ohia i Stanfordu.
V roce 1961 studoval průměrný vysokoškolák 24 hodin týdně, dnes jen 14 hodin, shledala studie Philipa Babcocka a Mindy Marksové z University of California (vyjde v Review of Economics and Statistics, 4. 7. o ní píše příloha listu Boston Globe).
První, co člověka napadne, je internet: studenti najdou prameny neskonale rychleji, ani nemusí chodit do knihovny. Ale hlavní propad přišel ještě před počítačovým věkem, mezi lety 1961 a 1981 (z 24 na 17 hodin samostudia). Druhé, co nás napadne, je metodologická námitka: Jsou správná ta původní data ze 60. let? Vážně se tolik učili, nebo to jen říkali? To se prověří těžko, ale trend je zjevný. Loni 32%prváků uvedlo, že se učí nanejvýš šest hodin týdně.
Autoři studie i článek v Ideas se domnívají, že příčinou je nepsaný „pakt o neútočení“ mezi profesory a studenty. V období 1961–1981 se na školách rozšířily evaluace (studentská hodnocení), jež mají vliv na prodloužení profesorovy smlouvy. Přednášející proto snižují nároky a studenti jsou k nim na oplátku milosrdní.
*** „Celý Egypt se ptá – chcete kandidovat na prezidenta?“ ptá se naléhavě německý magazín Spiegel. A Muhammad El Baradej, bývalý tajemník Mezinárodní agentury pro atomovou energii, laškovně odpovídá: „V mém věku?“ Až se budou příští rok konat volby, bude mu 69 a autoritářskému „faraonovi“ Husnímu Mubarakovi 83.
Redaktoři Spiegelu mají Baradeje viditelně rádi a v rozhovoru mu nahrávají: „Mnozí ve vás vidí svého druhu mesiáše.“ – „Když jste v roce 2005 dostal Nobelovu cenu míru, režim se vámi chlubil.“ I Baradej pojímá celý rozhovor jako volební: třetina z 80 milionů Egypťanů je negramotná, žijí v policejním státě, potřebujeme nezávislou justici a svobodný tisk, „proč nemít v čele vlády ženu či koptského křesťana?“ A pak přichází jiný tón. Egypt musí podle něj ukončit blokádu Gazy, tohoto „největšího vězení světa“, a přestat být „komplicem těch, kdo ponižují palestinský lid“. Baradej uzavřel dohodu se zakázaným Muslimským bratrstvem – jsou to prostě náboženští konzervativci, jejich radikalita se prý přeceňuje. Stejně tak íránské nebezpečí: „Nevěřím, že Íránci skutečně vyrábějí jaderné zbraně,“ říká bývalý šéf MAAE. Podle něj jen chtějí předvést, že ovládli technologický postup pro výrobu bomby.
Baradej nicméně zatím kandidovat nemůže, podle egyptského práva by musel mít nejdřív registrovanou politickou stranu. Spiegel zde připomíná, že poslední Mubarakův vyzyvatel Ajman Núr skončil v roce 2005 ve vězení, z nějž vyšel až loni. *** Ještě k té bombě, V deníku Wall Street Journal 14. 7. píší bývalý šéf CIA James Woolsey a Rebecca Heinrichsová, někdejší manažerka skupiny kongresmanů pro protiraketovou obranu, že americká schopnost čelit íránské hrozbě je na sestupu.
Woolsey a Heinrichsová připomínají, že dnešní šéf CIA Leon Panetta 27. června řekl, že Írán bude schopen ohrozit okolí jadernými balistickými raketami do dvou let. V březnu americká vojenská rozvědka odhadla, že Írán může mít mezikontinentální střely do roku 2015. Autoři Obamově vládě vyčítají, že odpískala Bushův projekt protiraketové obrany v Evropě. Její alternativní plán „nepřinese posílení obrany Spojených států dřív než v roce 2020, což bude téměř jistě příliš málo a příliš pozdě“.
*** Washington Post přináší 12. 7. reportáž z městečka tlustých. Je to Manchester ve státě Kentucky, obec s 2100 obyvateli v Apalačských horách. Ve Spojených státech je obézních 24 % populace, v Manchesteru (a okolním okrese Clay) 52 %.
Je radost vidět dobré řemeslo. Reportér byl za místním trenérem, lékárnicí, v McDonaldu, mluvil s obtloustlou holčičkou (large little girl), její tlustou sestrou (very large young woman) a tlustým otcem (very large man). A se starostkou, která o své váze říká: „Než si to uvědomíte, jste jak slepí. Až si najednou v jistém věku řeknete – proboha, co jsem to se sebou udělala?“ *** Sloupkař New York Times Nicholas Kristof si koupil celoplanetárně oblíbené čtivo na plážovou deku, trilogii Milénium od Švéda Stiega Larssona. A v komentáři ze 14. 7. navrhuje, aby se svět inspiroval zákony proti prostituci, které Larsson zpopularizoval: Švédové nekriminalizují prostitutky, ale jejich zákazníky, což je podle Kristofa nejúčinnější potírání tohoto zločinu. *** Rada ekonomického blogu Freakonomics: Nechcete-li, aby vám ukradli auto, pořiďte si růžové. Zločinci se podle nizozemské studie vyhýbají jasným barvám, tato auta se jim hůř prodávají. Ze 109 růžových vozů ve vzorku nebyl ukraden ani jeden.
***
Rada blogu Freakonomics: Nechcete-li, aby vám ukradli auto, pořiďte si růžové. Zločinci se podle nizozemské studie vyhýbají jasným barvám, tyto vozy se jim pak hůř prodávají.
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
