Na trojalbu Petra Skoumala s názvem 52 + 2 jsou pouze „písničky pro dospělé“, natočené od roku 1984 do současnosti. Autor tak nechává podstatnou část své hudby úplně stranou – písničky, které hrál v šedesátých a sedmdesátých letech ve dvojici s Janem Vodňanským (jsou tu jen tři skladby s Vodňanského texty – a všechny byly natočeny až koncem devadesátých let), rozsáhlou tvorbu pro děti a scénickou hudbu. Pozůstatky z interpretační samoobsluhy Vybíralo se hlavně z pěti Skoumalových sólových desek (...se nezblázni, Poločas rozpadu, Hotelový pokoje, Březen a Nebo cibule), ale taky z písniček, které psal pro Vladimíra Mišíka (jako člen jeho skupiny ETC...) a Michala Prokopa. Často to jsou nadčasové hity jako Kolej Yesterday, Doteky, Odjezd, skladby z pozoruhodného kolektivního počinu Černý ovce či zatím poslední Prokopovy desky Poprvé naposledy.
Poměrně výrazný podíl jiných interpretů pestrosti trojalba velmi svědčí. Co totiž Skoumalovi nadbývá na autorské nápaditosti, to dokáže umenšit jednotvárnými syntezátorovými aranžemi.
Když nahrávky pořízené touto interpretační samoobsluhou v osmdesátých letech kolovaly na samizdatových kazetách, dala se ta jednoduchost snadno pochopit jako nouzové řešení. Pak se ale Skoumalovi otevřely nové možnosti, jeho desky začaly vycházet ve velkých nákladech – a ukázalo se, že instrumentační umělost mnohým písním opravdu škodí a je těžko pochopitelná právě u autora, který skládá tak neotřele, disponuje širokým hudebním vzděláním a pohotově využívá velmi různorodou škálu stylových prostředků. S odstupem času je to teď snad ještě patrnější, hlavně ve skladbách z alba Poločas rozpadu. I z toho důvodu je bezkonkurenčně nejlepší Skoumalovou deskou Březen, natočený v roce 1998 se členy skupiny ETC... a disponující širokou škálou nálad od melancholické zadumanosti po svižné nápěvy a ironický humor. A navíc si na ní Skoumal několik písní sám výborně otextoval.
I když je trojalbum dobrými písněmi přímo nabité, nedělá příliš reprezentativní dojem. Řazení skladeb působí chaoticky, těžko tady najít nějaké chronologické, tematické nebo interpretační vodítko. Grafická úprava bookletu byla řešena až příliš jednoduše, písmo je špatně čitelné, kromě nejzákladnějších údajů o autorech textů a zúčastněných hudebnících tu nejsou žádné další informace.
Některé pozoruhodné skladby chybí Především je ale škoda, že kromě dvou nových písní (k nimž odkazuje už název 52 + 2) tady najdeme výhradně nahrávky, které na CD dávno vyšly, jsou stále dobře dostupné, a pro Skoumalovy příznivce tedy málo překvapivé. Přitom mnohé zásadní skladby ze sedmdesátých let (Králík pokusný, Jedné noci puberta) zůstávají vydány pouze v náhodně pořízených živých nahrávkách. A kdo viděl některý z nečetných Skoumalových koncertů z posledních let, musel zaregistrovat výborná autorská podání písní, které Skoumal psal pro jiné – například Zvolna. Ale tahle mimořádná písnička tady není ani v již vydané verzi Heleny Arnetové a Michala Prokopa, stejně jako chybí jiné pozoruhodné skladby: třeba Groteska v podání Luboše Pospíšila (Skoumal přitom tehdy na Pospíšilově desce hrál i na klávesy).
Trojalbum 52 + 2 prostě ukazuje Petra Skoumala jako vynikajícího skladatele a hudebníka, jenže on je ve skutečnosti ještě o něco lepší.
HODNOCENÍ LN
****
Petr Skoumal: 52 + 2 Vydavatel Indies MG Records, 2007. Celková délka tří kompaktních disků 211 minut
***
Kdo viděl některý Skoumalův koncert z posledních let, musel zaregistrovat výborná autorská podání písní, které Skoumal psal pro jiné – například Zvolna. Ale tahle mimořádná písnička tady není.
