Víte, co je jedním z ukazatelů pokřivené úrovně gastronomie v naší zemi? Mnohem snadněji tu najdete luxusní restauraci než podnik s poctivou, nekomplikovanou kuchyní, kde si bohatě vystačíte se dvěma stovkami.
Tento nepoměr v Brně nově zachraňuje podnik s názvem [MJU:Z].
Pokud budete tuhle restauraci a hudební klub v jednom hledat, zapomeňte na poněkud komplikovaný název a ptejte se raději na Muzejku. Pod tímto jménem podnik na rušné křižovatce u Moravského náměstí zná většina místních.
Novogotická Bergelova vila, v jejímž přízemí se restaurace nachází, má za sebou téměř stopadesátiletou historii, do které se jako významný přelom pravděpodobně zapíše konec minulého roku. Tehdy došlo ke změně konceptu, personálu, a hlavně nastoupil nový šéfkuchař Vilém Harašta. V jeho referencích trůní působení v proslulé brněnské restauraci U Kastelána, mém nejoblíbenějším podniku mezi Prahou a Vídní. Jeho jméno najdete také na jídelním lístku – a když se šéfkuchař nebojí tímto způsobem vystoupit z anonymity, většinou je to dobré znamení.
Personál si zaslouží pochvalu, jen by měl být početnější Co dalšího nás už předem natěšilo? Tanková plzeň, velmi stručné, stabilní menu doplňované jídly dle aktuálních surovin i polední menu, které není nekonečnou tragikomedií s masovým plátkem a instantní omáčkou v hlavních rolích. A v neposlední řadě musím pochopitelně vyzdvihnout kompletně nekuřácké prostředí, což je atribut, který, doufám, vyhledává stále více lidí.
První dojem z vnitřního prostředí nebyl zrovna nejlepší. Nejprve miniaturní vstupní místnost s odbočkou do hudebního klubu v suterénu – a pak najednou velkolepý novogotický interiér, schodištěm rozdělený do dvou částí. Jedna je spíše kavárenská, s několika nízkými stoly a křesly, druhá část je více hospodská, s velkým barem, klasickými stoly a – což nenávidím – příbory s ubrousky ve stojanech uprostřed.
Při všech našich návštěvách si ale obsluhující personál zasloužil pochvalu za ochotu, přívětivost i znalost aktuální nabídky. V Muzejce by ale měli uvažovat o jeho posílení, kdykoliv se zvýšil počet hostů, začali jsme pociťovat prodlužování intervalů zastávek u našeho stolu až k téměř neúnosné hranici. Zejména v hospodské části obsluze rozhodně nepomáhá vzdálenost do kuchyně a schody, po kterých se něco naběhá. Bylo mi až líto jednoho číšníka, když na můj zvídavý dotaz, je-li štrúdl z taženého, nebo listového těsta, odpověděl, že se zajde zeptat do kuchyně. Odtud následně přiběhl s informací, že štrúdl je z těsta listového, na což jsem bohužel musel odpovědět, že si ho v tom případě nedám.
Nevěřím na polední menu včetně polévky pod 70 korun. Jen DPH z něho ukrojí 14 korun a ze zbytku se musí kromě surovin zaplatit personál, provoz a ještě by mělo něco zůstat na zisk. Tento ekonomický tlak se musí logicky v první řadě projevit na kvalitě a spektru vstupních surovin. Obědovou nabídku [MJU:Z] nabízí za rozumných 95 korun a vedle toho si lze vybrat z aktuální denní nabídky, kde jsou jídla většinou do 140 korun. To už je cenová úroveň, která kuchaři dává prostor k určité kreativitě. Komu to přijde drahé, tomu doporučuji vařit si doma, prospěje tím nejen své peněžence, ale i svému zdraví.
Spolehlivě poctivá chuť Už první zastavení na rychlý pracovní oběd byla láska na první pohled. Začalo to polévkou, hovězím vývarem, který byl silný, se spoustou masa, nerozvařené zeleniny a drobným detailem, čerstvou hladkolistou petrželí, která jen podtrhla jeho dokonalost. Nekomplikovanosti a poctivých surovin se držely i hlavní chody. Tagliatelle se sušenými rajčaty a parmezánem za 125 korun – ideálně uvařeným širokým nudlím, výrazně vonícímu česneku, dostatku rajčat a hoblinám parmezánu – prostě nešlo vytknout nic.
Objednanou hovězí kližku na houbách s jasmínovou rýží, kterou nabízeli v poledním menu, si číšník spletl s o 30 korun dražší hovězí kližkou na zeleném pepři z denní nabídky. Na výměně jídla jsem netrval, tím spíš, když mi ho nechali za cenu objednaného. Pokud si myslíte, že nepoznáte rozdíl mezi poctivou a instantní masovou šťávou, doporučuji sledovat a využít místní nabídku a častou návštěvou trénovat chuťovou paměť.
U dezertů jsem většinou vděčný za cokoliv, co není medovník, palačinka nebo zmrzlinový pohár. Pomerančová bábovka za 35 korun byla tím pádem uvítána s nadšením, ačkoliv by jí prospělo lehčí a nadýchanější provedení.
Na následný sobotní oběd jsem se vyloženě těšil. Česneková polévka za 35 korun byla pouze průměrná, případné následky předchozí noci tedy rozhodně doporučuji léčit spíš zmíněným hovězím vývarem. Po ochutnání svíčkové hovězí pečeně se nemůžu dočkat, až zjistím, jaký dělají guláš. Karlovarský knedlík by sice snesl výraznější dochucení i více petrželky, ovšem maso, a zejména omáčka byly opět z říše snů a za 125 korun se staly jasným vítězem návštěvy.
Konfitované kachní stehno s červeným zelím a opět karlovarským knedlíkem za 195 korun by si zasloužilo lepší prezentaci, a hlavně více šťávy. Navíc testem křehkosti prošlo maso jen těsně. Je-li totiž stehno správně a dlouho konfitováno, tedy zhruba pět hodin pomalu vařeno v tuku, měla by kost, která se během přípravy zcela odhalí, jít naprosto lehce z masa vytáhnout.
Pokud se stížnosti týkají jen drobností, je to dobrá zpráva. Protože to znamená, že kvalita jídla je v(MJU:Z) na úrovni, o které si ve většině podniků podobné cenové úrovně mohou nechat jen zdát. Návštěvu lze rozhodně doporučit a bude jistě radost sledovat, jak se v kuchyni projeví příchod jara.
***
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin
(mju:z) restaurant & music club Celkový dojem Moravské náměstí 15 602 00 Brno Po - Pá: 11.00 - 24.00 Jídlo So a Ne: 11.00 - 23.00 http://www.mjuz.cz/ Obsluha MICHAL SÄNGER recenzent restaurací Atmosféra http://sanger.foodblogs.cz
