LOS ANGELES/PRAHA Joanina rodina žila střídavě v Bagdádu, Bangkoku a Paříži. Právě v Bagdádu poznala desetiletá Joan, jak může vypadat život chudých, a tehdy také poprvé četla deník Anny Frankové. Text o dívce, která se za války musí skrývat, ale pomohli jí druzí, v Baezové posílil pocit, že lidé jsou v podstatě dobří. A tomu se snaží věřit celý svůj život.
Baezová se narodila v roce 1941 v New Yorku. Její otec pocházel z Mexika, matka byla z Británie. Joan chodila v padesátých letech na střední školu v kalifornském městě Redlands. Díky mexickému otci má Joan tmavší pleť a zažívala podobné ústrky jako řada Mexičanů, kteří tam pracovali jako ilegální dělníci. Často si vyslechla komentáře: „Hele, negr.“ Cítila, že je jiná a že ji většinová společnost nepřijímá jen kvůli barvě pleti. V Joanině rodině se často mluvilo o Martinu Lutheru Kingovi, který hájil lidská práva Afroameričanů. Pro Joan se stal důležitou inspirací v boji proti rasismu.
V roce 1958 se rodina přestěhovala do Bostonu. Křehká Joan našla svůj svět v hudbě. Bavilo ji rhythm and blues, zajímaly ji folkové písničky, ale její život zatím neměl žádný konkrétní směr. Jak vzpomíná v rozhovoru pro deník The New York Times: „Neměla jsem absolutně žádné plány. Prostě mě bavilo hrát na kytaru smutné balady.“
Dívku s kytarou objevil Albert Grossman, budoucí hudební manažer Boba Dylana. Pozval ji do chicagského klubu, kde vystupovaly folkové hvězdy – Odetta a Bob Gibson. Když se pak mihla, předem neohlášena, v Gibsonově vystoupení v Newportu, druhý den o ní nadšeně mluvili všichni návštěvníci festivalu. Na koncertě 11. července 1959 se zrodila nová hvězda.
Následující rok vyšlo její první album a v roce 1963 již byla nominována na hudební cenu Grammy. V roce 1964 vydala svůj první zpěvník, který má nyní dvacáté vydání. Její alba se prodávala po statisících a za svou tvorbu byla několikrát nominována na cenu Grammy. Mezi její nejznámější alba patří Démanty a rez (1975), hudebně i textově její dosud nejpřesvědčivější. Letos ji společnost Grammy nominovala do Síně slávy.
Podpora napříč světem „Chtěla bych, aby moje písně napomáhaly změnám, abych jimi mohla podpořit ty, kteří jsou v nesnázích,“ vysvětluje Baezová v rozhovoru pro deník The New York Times. Ve druhé polovině 60. let se Baezová aktivně zapojila do hnutí proti válce ve Vietnamu. Joan tehdy na koncertech vyzývala mladíky, aby pálili povolávací rozkazy, a pomáhala blokovat vchody do budov, kde odvody probíhaly. Dostala se za to sama za mříže. V roce 1969 na památném Woodstocku zase strhla publikum písní o nespravedlivě odsouzeném revolucionáři Joe Hillovi. Československému publiku se Baezová poprvé představila v červnu 1989, kdy se rozhodla, že vystoupí na polulárním festivalu Bratislavská lyra. Již předtím se ale zajímala o dění v Čechách. V roce 1976 protestovala proti uvěznění členů undergroundové skupiny Plastic People of the Universe. Kromě aktivit ve světě se zajímá také o problémy komunit. Podporuje například společnost pro začlenění bezdomovců v Palo Altu.
